Tři Přání [Drarry]

Kapitola 14: Přítel Pottera

Nastal den, kdy se měl Zmijozel utkat s Havraspárem ve famfrpálu. Draco se na utkání dvou kolejí připravoval mnohem důkladněji, aby se už neopakovala situace z jeho minulého zápasu. Každý den po škole navštěvoval hřiště a snažil se v mlze najít zlatý míček. Trochu ho překvapilo, že Harry přestal chodit na tréninky ostatních týmů. I když po tom, co omylem rozhlásil po celé škole, se mu nikdo nemohl divit. Blonďáka trochu zarazilo to, že vlastně chtěl, aby nebelvír sledoval, jak ostatní týmy trénují. Jak trénuje on. Nevěděl, proč si tajně přál, aby se před ním mohl předvést. Věděl jen to, že myšlenku potlačoval a že se nenáviděl za to, nad čím přemýšlí.

Teď už tu ale byl den, kdy hráli na ostro. Byl si téměř jistý, že si nebelvír nenechá zápas ujít.

,,Tak jo, týme," svolal Draco družstvo do kruhu, když už nedočkavě poskakovali v šatnách, ,,tohle zvládneme. Pamatujete si svá postavení?"

,,Opakoval jsi je nám snad desetkrát," ozval se mladý zmijozel z druhého ročníku a ostatní se připomínce zasmáli. Draco se trochu pousmál a jedním mávnutím ruky popohnal své spoluhráče na hřiště. Tribuny byly narvané k prasknutí a když hráči začali nastupovat na hrací pole, všichni diváci začali skákat a jásat, až se lavice prohýbaly.

Draco si nasedl na koště, zatímco komentátor zápasu vyhlašoval jména hráčů obou týmů. Jakmile zaznělo jeho jméno, všechny koleje ztichly a Zmijozel začal skandovat slova:

,,Přítel Pottera! Přítel Pottera!"

Nebelvírská menšina se s Havraspárem začala přirovnání smát a po chvíli začala vykřikovat tyto dvě slova také. Draco vyletěl do vzduchu na svém koštěti a provokoval publikum svým máváním, které mělo znamenat, že je nad věcí. Svýma modrýma očima hledal Harryho Pottera. Našel ho, jak sedí sám na lavičce, jen vedle něj stáli Neville s Lenkou. Tmavovlásek, kterému do uší ostatní okolo něj křičeli stále ty stejná slova, zpozoroval, že je terčem blonďákova pohledu. Když si Draco uvědomil, že mu Harry jeho pohled oplácí, odtrhnul od něj své oči a odletěl na druhou stranu pole.

---

Obecenstvem, které fandilo Havraspáru, se ozýval křik a oslavy. Střelec s orlem na zádech se již potřetí trefil camrálem do jedné ze tří obručí. Zmijozel už začal ztrácet naději. Jediné, co nenáviděnou kolej mohlo zachránit byl chytač. Draco teď levitoval uprostřed hřiště blíže k tribunám s učitelským sborem. Zlatonku vyhlížel už nějakou dobu, ale zdálo se, že ta nejspíš odletěla do Londýna. Na hracím poli se pohyboval stále dokola a jeho spoluhráči už začali být unavení. To samé probíhalo v havrspárském družstvu. Košťata létali tam a zpět a hráči na nich pomalu usínali. Draco ale nesměl. Jeho oči musely zůstat otevřené, aby nepromeškal možnost míček chytit. A vyplatilo se.

,,Zmijozelský chytač se dal do pohybu a teď prudce míří k zemi!" Ačkoli Zmijozel poslední dobou Draca odsuzoval, teď se všichni probrali a vyskočili ze svých lavic. Křik a hvízd se ozýval jen ze strany, kde se nacházeli zmijozelští fanoušci. Jediný, kdo fandil Zmijozelu a nebyl na jejich tribuně, byl Harry. Z nebelvírské strany se ozývalo bučení, ale jediný tmavovlásek tiše seděl na svém místě a tajně držel palce chlapci, který se mu líbí.

Draco prudce letěl dolů a když už to vypadalo, že se do země zaboří špičkou koštěte, pobídl svůj nástroj, aby zatočil. Zlatonku najednou svíral ve své pěsti a vyzdvihl jí nad hlavu. Zmijozelští se začali objímat a mávat vlaječkami. Harry se rychle zvedl a začal tleskat. Všichni okolo něj seděli a jejich pohled se ihned stočil k tmavovláskovi. Ten ale všechny ignoroval a vřele dál podporoval svého oblíbeného blonďatého zmijozela.