Tři Přání [Drarry]

Kapitola 18: Uvězněni

Mandy Brocklehurstová, velmi inteligentní studentka z Havraspáru, měla už po vyučování, a proto se rozhodla zajít do Velké síně za svými spolužačkami a pro něco dobrého na zub. Když procházela chodbami, které vedly k jejímu cíli, míjela spoustu pospíchajících profesorů i žáků.

V místnosti, kam měla namířeno, vládla radost a oslavy. I když podle Rona byly Vánoce ještě hodně vzdálené, většina jeho vrstevníků měla zcela opačný názor. Spousta z nich přemýšlela, jaký dárek by na poslední návštěvě v Prasinkách v tomto roce měli svým příbuzným či přátelům koupit.

Mandy vstoupila do obrovských dveří síně a ihned vyhledávala svým pohledem děvčata, se kterými se plánovala sejít. K jejímu překvapení u stolu modré koleje nikdo neseděl. Navíc jí ze zadu někdo postrčil a ona se svalila na zem. Člověk, který byl podle jeho mužného hlasu staršího věku, se ani neobtěžoval omluvit. Jen do síně vykřikl slova: ,,Všichni nebelvírští ihned ke vchodu do své koleje!"

Ron s Hermionou a pár dalšími spolužáky se na sebe podívali zmatenými pohledy, ale profesora, který stál za chudákem Mandy, poslechli. Vydali se tedy za mužem a všichni svou spolužačku z jiné koleje obešli.

,,Seš v pohodě, Man? Ale jo, nikdy mi nebylo líp," zamumlala si havraspárská dívka pod fousy a hlavou jí probleskl nápad.

Člověk by si řekl, že když byl žák zařazen do Havraspáru, nejspíš bude moudrý, chytrý a nebude dělat problémy. Mandy očividně do tohoto popisu nezapadala. Seslala na sebe kouzlo, které jí umožnilo pohybovat se téměř neslyšitelně. Žáci, kteří poslušně následovali svého profesora, cestovali po celém hradu a blonďatá dívka už trochu unavená z cesty se vláčela za ostatními. Nejhorší pocit na tom byl ten, že nevěděla, kde se nachází nebelvírská kolej, tudíž netušila, jak dlouho bude muset ještě stát na nohách.

Hned jak myšlenku dokončila málem narazila do nějakého chlapce před ní. Skupina se zastavila před jedním z obrazů. Nebo spíš bývalém obrazu.

Mezi studenty to zašustilo. Padaly nadávky a nezodpovězené otázky.

,,Někdo ukradl Buclatou dámu?" tahal malý kluk, do kterého onehdy dívka málem narazila, Mandy za hábit. Se zmateným výrazem se koukala před sebe, kde profesoři zkoumali místo, na kterém dáma byla.

,,Jak je to možné?",,Byl to průchod!",,Jak se teď dostaneme dovnitř?",,A jak se ostatní dostanou ven?"

Blondýnka si začala pomalu uvědomovat, co se děje. Podle pokládaných otázek byla Buclatá dáma obraz, skrz který se nebelvírští dostávali do ložnic.

Je čas zmizet. Napovídal hlášek dívce uvnitř její hlavy. Ochotně ho poslechla a otočila se zase zpátky, odkud přišla.

---

,,No to snad ne!" prohlásil Seamus, když společně s Harrym a Deanem dorazil k východu, kde teď už stála jen holá stěna. Harry se zhrozil. Ne kvůli škole a vzdělání, první věc, která ho totiž napadla, byla myšlenka o jeho románku s rivalem, který už jím dávno nebyl.

,,Harry, nemysli na toho nahýho chlapa a radši vymysli nějaký kouzlo na proražení tý zdi!" křičel na něj vysokým pištivým hlasem zoufalý Seamus.

,,Nahý chlap?" opakoval Dean. ,,Tak já vás nechám dvě vteřiny samotný a ono se to takhle zvrhne, jo?"

Harry se trochu začervenal a nejistě navrhl: ,,Třeba, expulso?"

Aniž by se jeho nervózní spolužák zamyslel, zamával Seamus hůlkou, kterou si v okamžiku vytáhl z kalhot, a seslal kouzlo na cihlovanou stěnu. Vlna magie se ale od silné zdi odrazila a svalila mladého kouzelníka na studenou zem.