Tři Přání [Drarry]

Kapitola 30: Druhé přání

V průběhu několika následujících dnů se chlapci snažili vyřešit Dracův problém. Zároveň se pokoušeli o utajení všeho před profesory. Nevěděli, komu můžou věřit, protože osoba zodpovědná za všechen rozruch musela být z Bradavic. Lidé ze vnějška nemají na pozemky školy možný vstup, proto bylo nad slunce jasné, že si jejich důvěru jen tak někdo nezíská.

Zatím nepřišli na nic, co by už nevěděli. Také celé dny trávili v knihovně a z knih zjišťovali místa výskytu zbývajících přísad. Ani o Hermioně nebo profesorovi nezjistili nic navíc.

Dokonce málem zapomněli, že už přišel Štědrý den. Zakroužkovaný den v kalendáři Harrymu připomněl, že by měl dokončit svůj dárek pro Draca. Opracovaná tyč už skoro týden ležela v koutě a ode dne, kdy s vyráběním dárku začal, si na ní ani nevzpomněl. To byl důvod, proč hned po probuzení vyskočil z postele. Ani se neobtěžoval převléct se z pyžama a rovnou popadl hůlku.

,,Accio tyč!" zavelel Harry a nastavil ruku. Do ní mu ve mžiku vletěla hůl. Na nic nečekal a rovnou s ní pomocí kouzel začal točit ve vzduchu, aby na jednom z jejích konců vytvořil držák.

Po tvarování kusu dřeva se rozhodl předmět obarvit na černo. Za tu dobu, co s Dracem trávil čas, si všiml jeho stylu. Všechno, co nosil, bylo buď zelené, černé nebo bílé. Harry se trochu pousmál nad zmijozelovou obcesí s jeho kolejí. Ani on nebyl tak zapřísáhlý Nebelvíru, že by nosil vše jen v červené nebo v neutrálních barvách.

Hůl byla téměř dokončena. Chybělo jen něco navíc. Něco, co by podtrhlo podstatu dárku. Najednou mu hlavou probleskla myšlenka. Po stranách držadla chtěl vložit drahokamy. Zelené a zářivé, aby mu všichni jeho povýšení zmijozelští přátelé mohli závidět.

Když už se chtěl jít poohlédnout po svých vysněných kamínkách, vletěl mu do pokoje Draco.

,,Něco jsem našel!" vykřikl nadšeně, ale hned potom se zarazil. ,,Co to máš na sobě?"

Harryho srdce se uklidnilo a přestalo tak divoce bušit. Myslel si totiž, že jeho pozornost ustála na dárku pro něj a ne nebelvírově outfitu.

,,Plesové šaty?" odpověděl sarkasticky tmavovlásek. Ačkoli se chystal zeptat na podrobnosti ohledně toho, co že to vlastně našel, dlouze si svého partnera prohlédl.

,,V kolik jsi šel spát?" vyřkl nakonec Harry, když si všiml obrovských kruhů pod očima. Věděl, že spolu tráví čas až pozdě do noci, ale nemyslel si, že se únava na zmijozelovi takhle moc podepíše.

,,Kdo říká, že jsem šel?" unaveně odpověděl otázkou. Narozdíl od jeho pozdravení tahle věta zněla, jako by byla z posledních sil.

Harry jen zakroutil hlavou a donutil svého partnera, aby položil nějakou knihu, kterou si přinesl, tím, že ho chytil za ruce. ,,Draco, nemůžeš přece jenom dřít. Musíš taky spát a jíst."

,,Já ale nemůžu!" vztekal se zmijozel, ale Harryho ruce nepustil. ,,Nemůžu zavřít oči, aniž bych nezačal přemýšlet o tom, jak asi můj život skončí. Musím ty přísady najít, než bude pozdě."

Poslední větu spíše zašeptal. Možná si sám nechtěl přiznat, že to možná nebude schopen stihnout.

,,Když ale nebudeš plnit tyhle věci, nebude to mít lepší dopad," snažil se Harry přemluvit Draca. ,,Jak dlouho už jsi nespal?"

Blonďák sklopil pohled a prohlásil opravdu velmi potichu: ,,Asi tři noci."

,,Pojď sem," ustaraně pronesl nebelvír a ruce přesunul na jeho záda. Jedna ale posléze vnikla do světlých vlasů. Draco zopakoval to samé, ale jeho ruce zůstaly na jednom místě. V objetí tam chvíli jen tak stáli, až najednou zmijozel popotáhl.

Tichým hlasem mu Harry do ucha zašeptal: ,,Všechno spolu zvládneme."

V tu chvíli se roztřesený Malfoy naplno rozbrečel. Hrachy slz se mu kutálely po tváři a kapaly na Harryho rameno. Partner se ho snažil ze všech sil uklidnit, protože věděl, jak se cítí. Nevědět jestli přežije. Nikdy by do Draca neřekl, že dokáže cítit. Teď o tom ale byl přesvědčený víc, než kdy jindy.

Po chvíli se brečící chlapec odtáhl a snažil se mluvit nezlomeným hlasem.

,,Každopádně, přes noc jsem našel jednu věc, která by nám mohla pomoci k nalezení jedné z těch ingrediencí."

Otevřel celkem úzkou knížku a nalistoval stránku, u které měl vložený brk. Harry nemohl přehlédnout zlatě napsaný název Báje, pověsti a legendy z Kouzelnické Anglie. Už teď byl trochu na pochybách, protože potřebovali důvěryhodné zdroje. Ačkoli stále trochu roztřesený Draco uviděl skeptický pohled jeho partnera, nevěnoval mu pozornost. Místo toho ukázal na ním zvýrazněnou pasáž.

,,Vodní víla, no a?" nechápavě přečetl Harry. Draco jen zakroutil očima a vysvětloval: ,,Tenhle příběh je o jedný víle, která žije klidný život, ale jednou se jí do cesty připlete čarodějnice. Chce po ní, aby opustila svůj domov. Víla souhlasí pod podmínkou, že jí splní jedno přání. Chtěla harfu. Z pavučin."

Harrymu chvíli trvalo, než mu docvaklo, kam tím jeho partner směřuje. ,,Jako tu z toho receptu?"

Usmívající se zmijozel intenzivně kývl hlavou. Harry byl rád, že se jeho přítel opět směje, i když on sám věděl, že není naprosto šťastný.

,,Je to pohádka pro malý děti, Draco," argumentoval Harry, ačkoli mu lámalo srdce kazit mu iluze. ,,Jaká je asi šance, že by to mohla být ta harfa?"

,,To si ale všichni mysleli i o relikviích!" naštval se opět zmijozel. Za posledních pár minut vystřídal snad mnohem víc nálad než dohromady za celý svůj život. Sebral knihu a chystal se odejít z místnosti. Harry by ho možná i nechal, ale jen v případě, kdy by nebyl v takovém stavu.

Proto rozhodně zakřičel: ,,Okamžitě se sem vrať!"

,,A jak mě asi zastavíš?" vysmíval se Draco svému příteli.

A v tu chvíli si Harry uvědomil jak. ,,Je to moje druhý přání."

Draco jako by zamrzl. Jen se pomalu otočil čelem k nebelvírovi, který měl na obličeji vítězný úsměv. ,,Tohle už neplatí. Chodíme spolu."

,,Jestli vyjdeš z těch dveří, tak je náš vztah jen minulost." Harry větu vyřkl nahlas a rozhodně. Nevypadalo to, že by si chtěl něco rozmýšlet.

Zmatený výraz se na Dracově obličeji změnil znovu (toto ráno už po několikáté) na smutný. ,,To je nefér," zmohl se jen na pár slov. Na to nebelvír zareagoval jen pokrčením ramen a z křížením rukou na hrudníku.

Ačkoli to vypadalo, že se zmijozel rozhodoval, zda místnost opustit, věděl, že tento vztah je pro něj mnohem cennější než jeho hrdost. On věděl, co k Harrymu cítí.

Stál na místě a po chvíli napjaté ticho prolomil svým hlasem: ,,Když už jsem tu sázku jednou prohrál, tak splním i její podmínky, ne?"

Harry ale otevřel ústa a prohlásil: ,,To není všechno." Trochu nejistý zmijozel se na něj podíval. Jeho pohled byl trochu nachápavý, a proto čekal, až mu nebelvír situaci objasní.

,,Musíš si odpočinout," řekl vážně. Nesnažil se skrýt svou upřímnou starost o Draca. ,,Lehni si tady, já se půjdu poohlédnout ještě po nějakých materiálech."

Nečekal na Dracovu reakci, protože přesně věděl, co by řekl. Stěžoval by si a odporoval by se slovy Já nejsem unavený! Proto jen otevřel dveře a místnost pomocí své hůlky zamkl.

---

Užijte si Velikonoce ❤️🤣 (i když jsou v karanténě xd)