Kurva se neříká

I.

DEN PRVNÍ

Kurva. Takhle bych začal příběh, jelikož jde o velmi univerzální slovo, které zhruba popisuje celý děj. Jednomu idiotovi se zkurveně změnil život jednou kurva divnou situací a ohromnou náhodou. Ten idiot jsem já.

Ale nebojte, je to rodinný příběh, to slovo se později zredukuje z jistých důvodů. Přísahám, že přese všechno je to hlavně o lásce, sebepoznání, nápravě a rodině.

Kde jsem skončil? Jasně, že jsem idiot. To asi během příběhu posoudíte sami. Za jediný týden se mi neobrátil život vzhůru nohama, ten prevít se posadil na centrifugu; to je ta atrakce, na který se nedá blejt, jedině až vystoupíte. No, uvidíte, jak jsem to ustál já.

Tak kurva začněme.

.....

„A na řadě jsou trochu smutnější zprávy; dnes kolem desáté hodiny zmizela sedmiletá holčička, Zoe Michel. Vytratila se kolem deváté hodiny dopolední ze školy a už se nevrátila. Zoe je pohřešovaná již dvanáct hodin. Má hnědé oči, zrzavé vlasy. Naposledy byla oblečená v modrých šate-" Svalnatý muž otráveně přepnul stanici rádia a úsečně se podíval na řidiče auta.

„Proč musíš pořád poslouchat takový kraviny? Je mi z tý černý kroniky na blití. Pořád se někdo ztrácí, někdo někoho znásilňuje a zabíjí," brblal si podrážděně muž a opět přepnul stanici.

„Není nad poctivý zlodějský řemeslo," zazubil se tázaný a sjel z dálnice na méně frekventovanou komunikaci.

„Je fajn mít to kam schovat," zamumlal opět starší vousatý muž, už s lepší náladou, a ukázal palcem kamsi za sebe. Z rádia zněl příjemný hlas Taylor Swift a on si s ním tiše pobrukoval.

„Věděl jsem, že ten barák nemám prodávat," odpověděl mladší se spokojeným úsměvem. Dodávku měl plnou drahých obrazů, které měly imponovat všem na večerní výstavě, teď ovšem putovaly do starého domku v Izegem. Cesta z De Panne trvala něco přes hodinu, avšak ve staré dodávce a se stavbami na cestě se do města dostali až po dvou hodinách.

„Tohle je fakt díra. Nejnudnější místo na planetě," odfrkl si Thys, muž za volantem, když míjeli uvítací ceduli a mířili hlouběji do města.

„Nefrflej a uber, nepotřebujeme, aby nás chlupatý chytli kvůli rychlý jízdě," poručil vousáč a přísně sjel mladšího muže pohledem.

Sebastian Thys byl sedmadvacetiletý muž s nedodělanou vysokou školou a šikovnými prsty. Přestože jako dítě se jeho budoucnost jevila zářná, skončil jako, no, jako zloděj. Nejraději kradl směšná výtvarná díla, ovšem občasnému kapsářství se nebránil nikdy. Sem tam se spojil se známou, Emmou, která pořádala taneční vystoupení na ulici. Zatímco ona předváděla neuvěřitelnou souhru těla s hudbou, on zručně vybíral peněženky.

V přímořském městě De Panne udělal loupež svého života, avšak to byla teprve předzvěst toho, co mělo přijít. Potřeboval se na pár týdnů uklidit a jeho starý domek v Izegem byl ideálním místem.

Arthur Janssens byl zase bývalý policajt. Pouze pochůzkář, žádné velké akce. Když dovršil pětatřiceti, vyhodili ho za paktování se právě s kapsáři jako byl Sebastian. Ostatně tak se poznali.

Zaparkoval dodávku na zarostlé příjezdové cestě a zalovil v kapse po klíčích.

„Domove, sladký domove," pronesl ironicky a vystoupil z auta. Bylo něco kolem deváté hodiny večerní, se stěhováním obrazů tedy museli počkat, až padne tma. „Tak co, Artie, líbí?" blýskl po muži úsměvem, když se přerostlou trávou plnou bodláků brodil k hlavním dveřím. Vousáč se zamračil nad zkomoleninou svého jména, avšak nic nenamítal. Zvedl oči k Sebastianovi a ukázal na telefon, na jehož obrazovce blikala fotka ženy ve středních letech.