Kurva se neříká

XV.

PŘED ČTYŘMI LETY

Mraky halily nebe plné hvězd, vichr ohýbal stromy a z dáli bylo slyšet burácení moře v nadcházející bouři. Sebastian jen chvilku sledoval igelitový pytlík, se kterým si pohrával vítr, kutálel ho jedním směrem, pak vynesl do vzduchu, párkrát s ním zatočil a zase jej poslal na druhou stranu.

Usrkl horkého čaje, vzápětí ho plivl zpět do hrnku a vyplázl jazyk, aby jej ochladil.

„Kuva," zaklel zkomoleně a odvrátil zrak od okna. Upřel pohled do svého hrnku, kde se již „použitý" čaj smíchal se zbytkem, a tiše si povzdechl.

Přešel přes malý obývák a usadil se za stůl, na kterém ležely nákresy budov, plány a poznámky. Vtloukal si to do hlavy už hodiny. Při téhle akci nebyl žádný plán B, muselo vše klapnout hned na poprvé, nebo si taky mohl jít sednout do chládku.

Měli ukrást nějaké starodávné, extrémně vzácné šperky. Set diamantových náušnic, náhrdelníku a prstenů. Dále brilianty, perly a jiné drahé šutry. Sebastian ani jiný z jeho kolegů neměli zájem si nechat něco z toho pro sebe, protože přeprodání je vždy pěkně ošemetné a Olivia má své kontakty a metody. Jednoduše řečeno ví, jak v tom chodit.

Tiše zavyl a opět vstal s jedním lejstrem v ruce, zatímco pročítal text, přecházel po pokoji.

Byl nervózní jak pes. Většinou se účastnil jen menších krádeží, byl výborný kapsář. Kradl lidem ze zápěstí Rolexky, zatímco s nimi mluvil, bral peněženky a drahé šperky. Jednou byl dokonce řidič při menším přepadení. Ale loupeže nebyly jeho kompetence. Olivia ho pomalu zapojovala do větších akcí a moc dobře věděl, že to, co má nastat, je ještě nic v porovnání s tím, co jí vydělávalo na všechny ty obleky. Stejně se nemohl zbavit pocitu, že jestli to zmrví, bude vězení ještě ta lepší varianta.

Nikdy nebyl svědkem toho, že by Olivia někomu vážně ublížila, nedej bože někoho snad zabila. Sem tam někdo zmizel, ale vesměs vše nějakým způsobem klapalo. I tak v něm žena budila neuvěřitelný děs a respekt, nezáleželo na tom, že je jen o pár let starší. Její oči byly podivně mrtvé, zastřené. Smrtící. Jako oči žraloka.

Sebastian rád v hlavě Olivii přirovnával ke žralokovi, přestože ta ubohá zvířata byla oběťmi mýtů a pověr, neměnilo to nic na tom, že byli inteligentní, silní a opět, smrtící.

„Bože, dej mi sílu," zavrčel, zatnul čelist a urputně bojoval s potřebou všechna lejstra podpálit a utopit se v umyvadle.

Z klení a okopávání sedačky jej vyrušil zvonek. Zbystřil. Nikoho nečekal. Rozhlédl se po bytě, spěšně schoval nenabitou zbraň pod polštář a došel ke dveřím. Už se natahoval po klice, když se zazvonění opět pronikavě rozlehlo prostorem. Tentokrát však nepřestalo. Sebastian rozrazil dveře, při pohledu, který se mu naskytl, se však zdržel jakéhokoli komentáře.

Před dveřmi jeho bytu stála sama Olivia. I když stála je trochu nepřesný výraz. Téměř ležela na futrech s ukazovákem přitisknutým ke zvonku. Když si všimla, že na ni Sebastian nevěřícně zírá, prst sundala.

„Pane bože," zamumlal Sebastian, na víc se nezmohl.

„Nevzývej Boha, když v něj nevěříš," odsekla přiškrceně Olivia a odkašlala si. Tvář se jí stáhla bolestí. „Pusť mě dovnitř," zasténala a zhroutila se mu přímo do náruče.

„Do prdele," hekl Sebastian, jak se zapotácel nad tou náhlou vahou. Pomohl Olivii navrátit ztracenou rovnováhu, nohou zabouchl dveře a prakticky ji donesl až na pohovku. Odstoupil od ženy a pečlivě si ji prohlédl. Měla na sobě černé roztrhané džíny, šedou mikinu s kapucí a černou koženou bundu. To všechno bylo více než neobvyklé, ale nic se nevyrovnalo converse teniskám. Ta znepokojivá část však přicházela až se vší tou krví. Nehledě na sedřené klouby, které spolu s prsteny smáčela krev, která jí určitě nepatřila, vypadala Olivia, jako by po ní přeběhlo stádo koní. Jen na obličeji měla několik vybarvujících se modřin, levé oko nateklé, roztržený ret. Obvykle upravené vlasy rozcuchané a slepené další krví. Pravé koleno bylo oteklé a trochu vychýlené. A když se Olivia natáhla s bolestným syčením pro jeho čaj, všiml si, že na opěradle zůstala obrovská krvavá skvrna.