Kurva se neříká

III.

  Kiss kiss bang bang s Robertem Downey Jr. v hlavní roli hrálo na obrazovce počítače. Světlo se odráželo od Sebastianovy tváře, lehce osvětlovalo zbytek pokoje. Zvuk byl tak tichý, že téměř postavám rozuměl, přesto byl v tichosti domu ohlušující.

Když byl Sebastian zéměř násilím odtažen od Adeline a jejích krásných nohou, Zoe začala zuřivě zívat a sotva pletla nohama. Seb ji vzal do náruče, kde okamžitě usnula. Do jeho domu to nebylo daleko, přesto se dvacet tři kilo živé váhy poněkud proneslo.

Kopnutím do dveří je otevřel, neobtěžoval se totiž se zamykáním, jelikož stejně nebylo co ukradnout. Sám to věděl nejlíp. S velkým sebezapřením prošel v botách přes zaprášené koberce, vyšlapal schody a položil dívku na postel.

Uvědomil si, že má jen jeden spacák. Tiše si povzdechl a schody zase seběhl. Z dodávky plné drahých obrazů vytáhl spacák a malý polštářek, ze sedaček strhl deku, která tam byla konstantě přehozená, aby se auto neumazalo. Tentokrát se v předsíni vyzul a boty složil vedle sebe kousek za dveřmi.

Zoe spala schoulená do klubíčka v téměř stejné poloze, ve které ji našel několik hodin zpátky. Zrzavé vlasy se jí uvolnily z culíku a tkanička se válela kousek od ní. Sebastian si ji zastrčil do kapsy a odvázal i druhou, která se dívce obepínala kolem pasu. Jemně jí sundal sandále a složil je vedle postele. Rozbalil spacák a opatrně do něj dívku položil. Sám se schoval pod deku a lehký notebook si umístil do klína.

Zatímco se prokousával seznamem filmů na Arthurově pevném disku, zaobíral se myšlenkou, co tím Prudence myslela, že je úchyl, co k sobě Zoe nalákal. Že by nechala mámě nějaký hodně špatně formulovaný vzkaz, aby se nebála, což zapříčinilo pravý opak? Musel se jí další den zeptat.

Ze škály filmů si vybral právě Kiss kiss bang bang, na nějž pěl jeho bývalý společník ódy. Díval se na něj vždy, když se chtěl pobavit, když se nudil, když byl nemocný, když slavil... Přesto ho Sebastian ještě nikdy neviděl.

Hned na začátku se ukázalo, že jde o zloděje Harryho, který přišel o parťáka a dostal se velmi nepravděpodobným způsobem na nepravděpodobné místo. Sebastian si připadal jako součást špatného vtipu. Přesto sledoval dál. Opravdu to bylo vtipné.

Když došel k části, kde se Harry hádal se soukromým očkem, kvůli mrtvé dívce u jezera, autě a zahozené zbrani v jezeře, Zoe se vykulila ze spacáku a přitulila se k Sebově boku, objala ho kolem pasu a hlavu položila na břicho.

„Na cos myslel? Tak tys moji bouchačku za dva tácy, kterou mi darovala moje máti, hodil do jezera vedle toho auta. A co až jezero prohledají? Myslíš, že pistoli nenajdou? Ježíši. Víš, co ty najdeš ve slovníku pod slovem idiot?" Sebastian zbystřil a přestal se zaobírat myšlenkou, že on by do jezera zbraň hodil taky, možná by ji zahrabal někde v lese. Zoe se zavrtěla.

„Svoji fotku?"

„Ne, definici pojmu idiot, která na tebe sedí."

Sebastian seděl s pootevřenou pusou, vyvalenýma očima a tiše šeptal: „Ty kurvo, ani neumíš být vtipný sám od sebe." Slova byla mířená Arthurovi, který mu totéž řekl, když utíkal od problému jménem Zoe.

„Kasička," dívka zamumlala, tiše se smála a bořila obličej do Sebova trička.

„Ty ještě nespíš?" zeptal se překvapeně a pozastavil film. Zoe jen zavrtěla hlavou. „Chceš na to koukat?" promluvil znovu, načež přikývla. Zmáčkl mezerník a film se zase rozběhl.

Usnul někde kolem části, kdy Harry honil psa, který mu sežral prst.

Zoe se jakýmsi způsobem vyškrábala až úplně na něj, takže když se v noci probudil, měl menší problémy s dýcháním, ale ve své rozespalosti nemohl za boha přijít na to, kde je problém.

Skoro to vypadalo, že ví, co má dělat. Nevěděl. A ke klidu v duši měl blízko asi jako k baleríně. Byl vyděšený k smrti, neměl nejmenší tušení, jak se má starat o sedmiletou holku. Co takové děti jí? Musí chodit pravidelně na záchod, nebo jak se jim zachce? Jsou nějaká pravidla? Základní příručka?

Má ji u sebe jen několik hodin a už ji málem zapomněl v restauraci a nechal ji sledovat Roberta Downey Jr., jak chčije na mrtvolu. Nebyl připravený být otec. Aspoň tak se ohledně všeho cítil. Možná jen nechtěl vidět, že by to vlastně nemuselo být tak zlé. Možná.

.....

Olivia Maesová měla již od dětství barvu vlasů soli a pepře, proto si je barvila. Jednou za čtrnáct dní a pokaždé nový odstín. V poslední době se vzhlédla ve světle blond, téměř bílé. Její oči byly mrazivě zelené, postava vytáhlá, poněkud kostnatá a bez tvarů. Vidět ji nahou z dálky, člověk by mohl zaváhat, jestli náhodou není chlapec a to i přesto, že jí bylo přes třicet. Nijak se tomu nebránila, nesnažila se zženštit ať už jakýmkoli způsobem. Vlasy nosila svázané v nízkém culíku, kolem chladných očí bez citu výrazné stíny. Na mléčně bílé kůži se nenacházela jediná piha, jediná jizva či nerovnost.

Obvykle nosívala obleky. Vlastně ji nikdy nikdo neviděl v ničem jiném. Téměř každý prst obtěžkaný masivním prstenem. Její kroky se vždy rozléhaly prostorem jako tikání hodin, odpočet posledních sekund před setkáním s ďáblem. Podpatky měla v oblibě a nosila je i v době, kdy byla po těžkém zranění nucena používat ebenovou hůlku s kovovou rukojetí. I po vyléčení ji měla vždy u sebe. Kovová rukojeť se dala rychle odšroubovat a vysunout s dlouhou dýkou. Pokud se nechtěla uchylovat k tak radikálnímu řešení, sem tam hůlkou někoho prostě jen přetáhla po hlavě. Bylo to velmi... praktické.

Přes všechen ten chlad a nezájem o lidi, který z ní vyzařoval, přes její chlapeckou postavu a hluboký, melodický hlas, byla krásná. Svým způsobem. Lepší výraz by byl nejspíš dechberoucí. Uzurpovala si právo na váš kyslík a nadechnout jste se zvládli až po jejím svolení.

Olivia Maesová pocházela z jednoduché rodiny. Její matka pracovala jako prodavačka v zelenině a otec jako taxikář. Připadali jí hloupí a ubozí. Na soukromé školy se dostala jen díky své inteligenci, výřečnosti a dokonalé schopnosti manipulovat s lidmi. Nikdo z jejích tehdejších spolužáků nechápal, jak se mezi ně dostala a nesmírně je rozčilovalo, že byla zdaleka nejlepší, aniž by se vůbec snažila. Ovšem nikdo z těch rozmazlených spratků si nedovolil říct ani bla, něco v jejích očích je vždy varovalo, že by to nebyl dobrý nápad.

Postupem času se Olivia stala jednou z nejnebezpečnějších žen vůbec, nikdo moc nevěděl, kam až dosáhnou její prsty a nikdo to nechtěl zjišťovat.

„Co tu chceš?" pronesla klidně, když se před ní postavil vousatý muž žmoulající v rukách bundu.

„Máme problémy," odpověděl Arthur nervózně. Ani se nesnažil zakrýt svou bázeň a respekt. Nebylo to třeba, viděla skrz něj.

„Když jsi se mnou mluvil, řekls, že je vše v pořádku. Pak jsi opustil pozici a objevil se tady. Bez obrazů. Bez Thyse." Nemračila se. Její tvář byla naprosto bez výrazu, z jejího hlasu však mrazilo. Každé slovo vyslovila s dokonalou dikcí a důrazem.

„Ztratila se nějaká malá holka a je po ní vyhlášený pátrání. Přijeli jsme na místo a vona ležela na Sebastianově gauči jen tak," vysvětlil Arthur situaci. Když se postavila z kovové židle bez jakýchkoli příkras, Janssens o krok ustoupil, přestože se k němu v životě nepřiblížila blíž jak na deset kroků.

„To stále neobjasňuje fakt, že jsi tady a ne v tom domě." Oliviin hlas šlehl prostorem, až měl Arthur pocit, že mu dala facku. Nemusela ani zvýšit hlasitost.

„Nevěděl jsem, co dělat –"

„Takže nechat tam Thyse samotného, aby vymyslel nějakou hloupost ti přišlo rozumné? Oh, to bylo velmi protřelé," přerušila jej ostrou ironií, koutek se jí zvedl v děsivém úsměvu. „S malou holkou bychom si poradili za chviličku. No nic, teď si budeme muset poradit i se Sebastianem." Úsměv zmizel a zvláštní důraz na Sebově jméně Arthura vyděsil. Byl si skoro jistý, že přesně o to jí šlo, že žádné vypořádávání se Sebastianem se konat nebude. Nepochyboval, že by to dokázala bez námahy, ale věděl, že se Olivia nevypořádávala s lidmi, když to nebylo nezbytně nutné. A také si byl skoro jistý, že malému dítěti by neublížila. Skoro.