X.

330 35 43
                                    

V hrudi mu splašeně bušilo, v uších hučelo, do krve se vléval adrenalin. Dělal dlouhé kroky a Zoe vláčel za sebou. Potřeboval běžet rychleji, ale to její krátké nohy nemohly zvládnout. Když s výkřikem zakopla a doslova se rozmázla na zemi, frustrovaně si povzdechl. To, že znal labyrint lépe, než vlastní zahradu nepomáhalo, jelikož se nacházeli v začáteční sekci, která nebyla zrovna rozlehlá a už vůbec ne složitá. Tvořily ji vysoké dřevěné desky, značně opotřebované a vyšisované kvůli přírodním vlivům.

Vytáhl Zoe za ruku na nohy a pak ji zvedl do náruče. Sprintovat labyrintem se sedmiletým děckem v rukách bylo nad jeho síly. Cvičil, udržoval se. To ano. Ale nebyl terminátor, neměl dokonalou fyzičku. Přesto se vybičoval k nejrychlejšímu pohybu, který byl fyzicky možný, a několika zákruty se dostal do slepé uličky, kde se schoulil do rohu, opřel se zády o desku a pevně Zoe objal. Dívka začala natahovat, v očích se jí leskly slzy. Pevně si ji přitiskl k hrudi a dlaní jí zakryl pusu, šeptajíc jí naléhavě do ucha, aby byla potichu. Doufal, že muž neviděl jeho paty, když zatáčel do pochybné uličky, kam by se normální člověk na útěku určitě nevydal. Byla to jejich jediná šance.

Přes desku za jeho zády uslyšel dusot nohou. Napjal se a čekal. Osoba jejich směrem nezatočila. Oddechl si. Chvíli ještě počkal, pak se postavil. Spěšně otřel Zoe slzy a chytl ji za ruku. Vyhlédl z jejich chabého úkrytu, ale nikde nikdo. Logicky by bylo nejlepší vrátit se cestou, kterou přišli a prostě odjet, zatímco by jejich pronásledovatel bloudil mezi stěnami s trochou štěstí aspoň dalších dvacet minut. Jenže jak Sebastian věděl, cesta, kterou se muž s největší pravděpodobností dal, se stáčela zpět k začátku, takže hrozila nepříjemná možnost, že by se střetli, což Sebastian odmítl riskovat, a tak radši vyšel směrem, který vedl k východu přesně na druhé straně.

Muž se opravdu vydal cestou, kterou Sebastian předvídal, sprostě zaklel, vyběhl z labyrintu vchodem a rozhodl se ho oběhnout. Pro člověka, který neznal cestu, to byla mnohem rychlejší alternativa. Sebastian však cestu znal, takže když byl muž v půli trasy kolem dřevěných desek, Sebastian se Zoe už vybíhali ven na otevřený plac s kulisami.

Vzhledem k tomu, že už byla půlka října a těsně po otvíračce, poflakovalo se pod velkým bílým stanem a kolem map jen pár účastníků s hyperaktivními dětmi. Slyšel němčinu i francouzštinu, dokonce i angličtinu. Těsně kolem něj proběhla mladá holčina v orientálním oblečení s cingrlátky. Téměř se srazili, ještě v běhu po něm křikla omluvu a pokračovala směrem ke kulisám, které odpovídaly jejímu oblečení.

Sebastian upřel pohled přímo před sebe, kde se rozkládalo obrovské kukuřičné pole. Listy už byly suché a žluté, obvykle by zemědělci vše sklidili již dávno, ovšem v tomto případě nešlo o úrodu.

Mezi listy proběhl vítr, zašustily. Skoro jako moře, ve vlnách. Sebastiana to vrhlo zpět ve vzpomínkách, když byl ještě kluk. Když se sem přistěhovali. Když jeho rodiče byli v euforii z nového domu a rozhodli se pro jednou jít někam, kde je to určené dětem. Tenkrát se pohádali. Mohl za to Sebastian, jelikož byl naštvaný na celý svět, když byl nucen opustit Izegem a prarodiče. Hádali se krátce, pak chlapec vzal roha přímo do labyrintu. Bloudil hodiny, plakal, křičel, vztekal se. Když konečně našel východ, spatřil rodiče na stejném místě s vínem v ruce, jak se válí na sluncem zalité louce. Rozhodně se nezdáli nijak znepokojeni, že jim zmizel syn. Bohužel pro něj ta hádka měla fatální účinky. To, že ho poslali do labyrintu, jim poskytlo několik hodin nerušeného klidu, a tak začali The Labyrinth of Barvaux-sur-Ourthe navštěvovat velmi často. Sebastian se brzy naučil orientovat, znal každou cestičku, slepé trasy i nenápadné průchody. Začal to používat proti rodičům. Toulal se kukuřicí po zavíračce, nutil je ho hledat a schovával se jim. Jeho rekord byly tři hodiny. Pak ho to přestalo bavit, tak na ně počkal u východu. Od té doby už labyrint společně nikdy nenavštívili. Ještě se tam párkrát vrátil, když se potřeboval někam schovat, ale časem ho odradila výše vstupného.

Kurva se neříkáKde žijí příběhy. Začni objevovat