Kurva se neříká

IV.

 DEN DRUHÝ

„Cože jsi?" vykřikl Sebastian šeptem do telefonu, zatímco přecházel po koupelně tam a zpátky. Bosá chodidla se přilepovala ke studeným kachličkám, po celém těle měl husí kůži, ale nic z toho nevnímal.

„A co jsem měl podle tebe asi dělat?" křičel na druhé straně linky zase Arthur, ovšem rozhodně ne šeptem.

„Já nevím, třeba jí to neříkat?" zaironizoval téměř hystericky Seb a praštil dlaní do stěny.

„Jo, protože vona by si vůbec nevšimla, že nejsme na pozici a někam vezeme kradený dítě! Prostě ti řikám, ať vodtamtud vypadneš, protože se s tebou prej musí vypořádat. Buď rád, že jsem tě vůbec varoval, můžu z toho mít taky pěknej průser," zaprskal starší muž, přesto byly v jeho hlase patrné obavy. Přeci jen měl se Sebastianem jistou minulost a přijít o něj nebylo na seznamu přání pro Santu.

„Super. Fakt příjemné vyhlídky." Sebastian automaticky přepnul do svého slušně mluvícího módu, což dělal vždy, když byl hodně ve stresu a panikařil, naprosto bezmyšlenkovitě. „Řekla aspoň něco podrobnějšího? Třeba jestli nás chce chytit a prodat na černém trhu?" ptal se dál kousavě, mozek jel na plné obrátky.

„Slyšels jí někdy říct něco, co by nás zajímalo? Ne. A bejt tebou, tak si z toho prdel moc nedělám, víš, že jede i v jinejch věcech než jenom v umění."

„Naser si," vyplivl Sebastian a típl hovor. Měl děsivé nutkání zakřičet spoustu sprostých slov a hodit telefonem o zeď, namísto toho však jen zapnul sprchu a i v trenýrkách a tričku si pod ní stoupl. Chvíli lapal po dechu, jak mu ho ledová voda vyrazila z plic, ale po pár vteřinách se uvolnil. Ven vylezl, až když začal cvakat zubama a rty se mu zbarvily do modra.

„Kurva," zašeptal svému odrazu v zrcadle, které bylo napůl vysypané a to, co zbylo, stejně zdobily praskliny. „Sráč hnusnej. Kráva blonďatá," mumlal dál a v hlavě mu probíhaly představy, co by se dělo, kdyby se Zoe vůbec neukázala. „Vyšoustal bych z Adeline duši," pronesl s povzdechem a vzpomínkou na její krásné nohy. A najednou měl strašný vztek. Nejen na Arthura a psychopatskou šéfku, ale i na Zoe, která tam neměla co dělat a na Prudence. Měla si dceru hlídat a on by mohl dál šťastně žít v nevědomosti. Postupoval by podle plánu a za týden by byl v balíku.

„Co je to šoustat?" ozval se za ním tenký hlásek a vytrhl ho tak z černých myšlenek.

„Uh. To je, když s někým... když někoho. To je, když někoho vyslýcháš," vycucal si Sebastian definici z prstu, aby se tak vyhnul dobře známé větě s kasičkou. Už tam dlužil tolik!

„Aha. Proč jsi chtěl Adeline vyslýchat?" tázala se dál zrzka, stojíc na prahu dveří, prsty na nohou zkroucené dovnitř, jak k ní skrz chodidla pronikal chlad.

„Protože si o to říkala," odpověděl Sebastian nevrle a přemýšlel, do čeho se utře, protože z něj stále crčela voda a mokré oblečení se mu lepilo na kůži.

„A jak?" nenechala se Zoe odbýt.

„To je tajný." Sebastian protočil očima, zatímco si stahoval mokré tričko. Přehodil jej přes umyvadlo, o které se následně opřel.

„A proč?" To už muži došly nervy, prudce se na Zoe otočil a skrz zaťaté zuby procedil: „Protože jsem to řekl," a prošel kolem holčičky, zanechávaje za sebou mokré stopy.

„To je hloupý. Vždycky, když dospělí neví, co říct, přijdou s tímhle. To není fér!" cupitala za ním a vyhýbala se mokrým loužičkám.