Jessie RM700. [Detroit: Become Human]

3#

Onen muž se zastavil a pohlédl na ní. Z jeho obličeje nešlo nic vyčíst, ale nakonec ledabyle pokrčil rameny a čekal, co z dívky před ním vypadne. "Nevíte prosím, kde je kapitál Fowler?" Lehce se usmála. "Mimochodem... Já jsem Jessie." Podala muži ruku, kterou nakonec přijmul.

"Ty nejsi člověk, že?" Zeptal se podezřívavě.

"Ne... Jsem android RM700." Lehce si promnula prsty a čekala, co z něj vypadne.

Všimla si, že muž jí tykal.

"Jsem Hank Anderson." Skřivil obličej, jakoby měl v puse nějaké zrníčko. "Ale to už jistě víš.". Pozvedl obočí.

"Já-á vlastně ne. Informace se chci dozvědět od dané osoby. Chci, aby lidé ze mě měli lepší pocit a cítili se v mé přítomnosti lépe." Řekla skromně.

Hank na její předešlé věty nereagoval. "Pojď semnou." Rozešel se dopředu. Ihned ho následovala.

Dovedl ji ke kapitáni Fowlerovi, který nezúčastněně koukal do tabletu a něco tam zapisoval. "Děkuji." Postarší muž přikývl a odešel pryč.

Jelikož kancelář kapitána Fowlera, byla skleněná, viděla krásně dovnitř.

"Dále." Ozvalo se po jejím zaklepání.

"Dobrý den kapitáne Fowlere, já jsem Jessie." Přistoupila ke stolu a jak už podruhé, natáhla ruku.

Muž tmavé pleti, bez vlasů a zamračeným výrazem se neobtěžoval zvednout. A pouze příjmul její ruku. "Mé jméno už víte." Řekl ledabyle.

"Všechny potřebné informace jsme si už řekli... Zavolám vašeho kolegu, kterému budete pomáhat." Oznámil Fowler po několika minutách. "Je to poněkud složitější člověk, ale doufám, že se váš vztah nějak vyvine.... Stůl budete mít na proti toho jeho. Dnes se pouze zabydlete a od zítra vám začíná služba." Obeznámil ji.

Jessie s úsměvem přikývla a zvedla se. "Počkejte tady, prosím." Bez dalších slov odešel.

Rozhlížela se všude kolem, aby o něm zjistila nějaké informace. Třeba fotky jeho koníčků, či rodiny. Na stěně ale vysely pouze diplomy. A na stole byl bílý hrnek. "Říkám vám, že nikoho nepotřebuju!" Uslyšela rozzlobený hlas, který se stále přibližoval.

Šok zmiňované dívky přišel, když spatřila Gavina Reeda. Jehož výraz ještě více ztvrdl. "Fowlere, to snad nemyslíte vážně!" Prskl. "Nenávidím tyhle plastový.... Nicky!" Hledal vhodná slova.

"Reede, byl bych rád, kdyby jste se zklidnil... Tohle říkal Hank. A nakonec spolu s Connorem vychází, tak nevidím důvod, proč vy ne." Opřel se o stůl.

"Hank je zaostalej pitomec!" Prskl znovu.

Ona pouze přihlížela, neboť nevěděla zda je lepší zakročit, či to nechat být. Rozhodla se, že zakročí. "Detektive Reede, byla bych ráda, kdyby jste takto o mně nemluvil." Zamračila se.

"A já bych byl rád, kdyby jste mi políbili prdel!" Zařval, až se ostatní lidi otáčeli, přestože nebyli ve stejné místnosti jako ti tři.

"Já jsem domluvil." Černoušek se pohodlně opřel. A své paže položil na opěrku.

Reed chtěl ještě jakkoliv protestoval, ale kapitán ho jedním mávnutím ruky utnul. "Jestli se mi postavíš do cesty, tak to nedopadne vůbec dobře." Stál kousek od ní.

To už si říkal. Pomyslela si.
Snažila se klidnit svůj dech i tep, aby neviděl, že z něj má stach. Byl to blázen, který byl a je schopný všeho. Zatím ho tedy tak viděla. Uklidni se, nic to není! Řvala na sebe v duchu.
"Ukážete mi můj stůl?" Usmála se.

Viděla tu atomovou reakci, která se stala v jeho očích. "Ano, běžte." Popohnal je muž černé pleti, který hledal potřebné informace, týkající se -pro nás- náhodného případu.

Jakmile se oddálil a otočil se na odchod. Dost si oddychla a vydala se za ním. Nechtělo se jí, ale musela. Její společník si usedl na židli a nohy hodil na stůl, podepřel si hlavu. A koukal se všude možně, jen ne na ní. Nevadilo ji to.

Usedla na židli, kde se nacházela její pracovní plocha. Na proti němu. A podívala se na něj. Měl hnědé vlasy, šedé oči. Zjistila, že měří metr sedmdesát pět. A váží sedmdesát devět celá osm. Zatřásla hlavou, aby ještě nezjistila náhodou, kolik má spermií. Pro sebe se zasmála. "Něco k smíchu?!" Zvedla zrak zpátky k němu. "Dones mi kafe, dělej!" Nečekal na její odpověď.

Chvíli se zdráhala, ale hodlala tu vydržet. A pokud se takto jejích vztah bude vyvíjet, tak to nedopadne vůbec dobře. "Detektive Reede, měl byste si kávu připravit sám, přeci jen vám stejně pak nechutná." Ozval se mužský hlas.

Zhlédla k muži, který by věkově seděl k ní, byl to ale android, stejně jako ona. "Tak poslyš ty ksindle. Tobě je do toho velké hovno, tak vypadni, nebo tě nezachrání ani sebedestrukce."

Byl to android, neboli deviant RK800. Hnědé oči a tmavě hnědé vlasy.

Věnovala mu lehký úsměv.
Zvedla se ze své židle a vyrazila ke kávovaru, který měla možnost už vidět. Jakmile káva byla hotová vyrazila zpátky. "Vy pracujete s detektivem Reedem?" Ozval se vedle ní Connor. Ano... Zase si zjistila, jak se jmenuje.

"Ano." Přikývla.

😅💞Tato kapitola byla lepší, než ty předešlé - snad. ❤️

Doufám, že příběh začne číst více lidí, neboť mi to dalo práci. 🙁💫

Mějte se krásně 💕🥀

*Na fotce Gavin Reed.*