Jessie RM700. [Detroit: Become Human]

8#

"To stačí." Vtrhl do dveří Reed. Obě osoby v místnosti naskočili, lekly se jeho náhlé návštěvy. "Plecháček dostal za úkol vyslýchat psychouše... Vy jste se hledali." Zasmál se a nechal dovnitř vejít další dva policisty, kteří chtěli Bena odvést.

"Můžete prosím odejít?" Mluvila na detektiva, jehož chování přesahovalo všechny hranice.

"A víš, že ne?" Oblízl si své popraskané rty.

"Odejděte." Promluvil tentokrát příchozí Connor. Jehož naštvaný pohled mluvil dost jasně. I modrá krev, která mu tekla z nosu. Porvali se.

"Drž hubu kundiksichte." Opáčil se na Connora.

"To už nemyslíte vážně." Promnula si spánky. "Nesahejte na něj." Křikla na oba dva muže. Chtěli ho násilně vytáhnout na nohy, když nespolupracoval. Jeden z nich odemkl pouta. Ben se vzpíral.

"Berte ho... Feťáka." Zhnuseně si odfrkl. "Vy a ty plechovky jste odpad tohoto světa."

Vše se událo rychle. Ben vytáhl pistol, kterou měl jeden z mužů za opaskem. Zahlédla v jeho očích vztek. Namířil ji na Reeda, který nebyl schopný pohybu. Něco ji donutilo mu zachránit život. Skočila před něj, když se ozvala ohlušující rána, která protrhla ticho.

Ucítila bolest v místě hrudníku, kde se to začalo zbarvovat do modra. Pohlédla na Bena, který upustil zbraň a muži ho ihned zpacifikovali.
Sáhla si na ono místo. Na rukou uviděla modrou krev. Podlomily se jí kolena. Avšak naštěstí ji zachytil pohotový Connor. "To bude dobrý." Držel na onom místě dlaň.

Nebyla schopna jediného slova.

"Zavolejte sanitku!" Slyšela jen matně. Před očima začínala mít mžitky. "Hej, musíš zůstat při vědomí, rozumíš!?" Connora ruce se klepaly.

Přestávala vnímat svět kolem ní. Hlasy se čím dál více vzdalovaly, zrak se rozostřoval. Přesto ji na tváři pohrával letmý úsměv, kterým koukala do prázdna. Už necítila bolest. Držela někoho ruku, ale koho, to nevěděla.

Nikdo nečekal, že se něco takového stane. Všichni byli v šoku, z kterého se nemohli nějakou dobu dostat. Sanitka dorazila rychle. Stáli na místě a snažili se vzpamatovat z toho, co se před malou chvílí událo. Bena hodili do první cely, která se naskytla.

Hank si doma vesele podřimoval, takže neměl sebemenší tušení, co se právě odehrálo, zatímco on plul v říši snů. Gavin byl zmatený, překvapený, naštvaný.... Neměl slova.
Connor se sebral ze země, když ji odnesly pryč. Chtěl začít řvát na Gavina, ale byl natolik zmatený, že radši odešel.

Cítila se, jak po nějaké kocovině, kterou neměla možnost zažít a ani netušila, zda je to možné, přesto ji třeštila hlava, bylo jí na zvracení, ale co v kocovině není, byla bolest v místě hrudníku. Ležela několik minut. V tichosti a samotě, než dovnitř vstoupila starší žena. Doktorka.
"To jsem ráda, že už jste vzhůru." Přešla k desce, kde byly napsané všelijaké informace. "Pamatujete si, co se stalo?" Pouze přikývla. "Byla jste zasažena kulkou do hrudníku, naštěstí vám to poškodilo jen pár systému. Kulka vámi skoro přošla, což nebylo problém poté vyndat. Bohužel jste dost krvácela a vypadalo to, že se vám ztratí paměť. Jelikož jste ale nedávno byla zprovozněna, -pokud mě chápete, tak to váš... Dejme tomu mozek tolik nezatěžovalo."

"Kdyby se v mé paměti nacházelo více informací, jakožto normálnímu člověku, tak by hrozila ztráta paměti. Chápu to dobře?" Doktorka kývla. Po nějaké chvíli tichosti se zeptala opět. "Kdy budu moc odejít?"

"Ještě tu nějakou chvíli pobudete. Nesmíte se zatěžovat." Urovnala její peřinu a po optání, zda nic nepotřebuje odešla.

Zůstala zase sama. Nejradši by teď odešla. Sice ji nebylo úplně nejlíp, ale v těchto místech ji bylo snad ještě hůř.  Když odbyla hodina, začala přemýšlet, co ostatní dělají. Řeší případ, spí či tráví čas se svou rodinou? Ach... Kéž by ona znala ten pocit. Pocit cítit teplo z někoho náruče. Přijít domů a hned být vítána psem, manželem či dokonce dětmi.

Zahnala své pochmurné myšlenky, když se ozvalo klepání. "Dále?" Čekala doktora, ale byly to dvě osoby, které znala.

"Jak se ti daří?" Usmál se Connor. Na sobě neměl pracovní oblečení, ale šedou mikinu, černé kalhoty. Nezvyk. Příjemný nezvyk.

"Je mi vcelku fajn." Vrátila mu vřelí úsměv.

"Pánové! Tady nesmíte!" Vtrhla dovnitř rozrušená sestřička. "Nejsou návštěvy." Zamračila se na ně.

"Máme povolení. Přišli jsme zde pracovně, vyslýcháme." Dřív než stihla odpověď, vymyslel ji Hank. Nikdy by to do něj neřekla. Tvářil se seriózně a dokonce ukázal svůj doklad.

"Och... Proč jste to neřekli dřív. No... Ale jen chvíli, pacientka musí odpočívat." Sestřička odešla ze dveří stejně rychle, jako se objevila.

"Jestli takhle mělo vypadat moje volno, tak to abych si ho příště rozmyslel. Zrovna jsem chrupkal, když mi zavolali, abych se dostavil do práce." Zamračil se naoko Hank a poté se usmál.

"Já... Moc se omlouvám, věřte nebo ne, že jsem to v plánu neměla." Zasmála se. "A to volno vám vynahradím, přeci jen... Slíbila jsem vám ho." Mrkla na něj.

"Noooo.... Tak dobře. Omluvu přímám." Uculil se.

Přišlo ji to hrozně vtipné, když se zde bavili, jako stáří přátelé hodinu. S Connorem a Hankem byla sranda, ačkoliv se párkrát nepohodli. Skvěle se doplňovali a parťáci to byli úžasní.

❤️Ťuťu❤️