Jessie RM700. [Detroit: Become Human]

19#

"Jaké to bylo, když si nic necítil?" Optala se ho při cestě domů. S Gavinem trávili hodinu a byla to opravdu zvláštní hodina. Chvíli se hádali, pak se smáli, vyměňovali si názory, nebo prostě vtipkovali.

Bohužel, nebo bohudík je vyhodila sestřička, která zaslechla jeden vtípek.

Před malou chvílí:
"Vypojím ti ty tvoje přístroje." Řekl s vážnou tváří Connor, když se je rozhodl Gavin štvát. Ptal se na otázky tipu: Chodíte taky srát? Máš v sobě spermie? A ty máš v sobě už připravený dítě? Chutnají vám víc hřebíky, nebo šrouby? Ptáte se, zda je to dospělý chlap? Ne... Mentálně postižená žena.

Do pokoje vlétla rychlostí kulometu stará sestřička. Sotva popadající dech, ačkoliv šla kolem dveří, když tohle zaslechla. Byla zřejmě udýchaná z důvodu, že moc rychle otevřela dveře. "Vypadněte, nebo zavolám policí!" Hulákala na lesy. "Okamžitě!" Ukázala ke dveřím, když si ji všichni tři nechápavě prohlíželi.

"Můžou oknem?" Zakřenil se Gavin.

"Blbče." Sykla na něj Jessie.

"Android a mluví sprostě! Kdo to kdy doprdele viděl?! Kurvafix, sprostá jak dlaždic seš! Z toho by se jeden posral!" Smál se na celé kolo. Ani se nesnažil držet klidnou masku.

Sestřičku div nekleplo. Poznali to díky změření jejího tepu.

Přítomnost:
Zamyslel se nad její otázkou. "Bylo to zvláštní.... Necítil sem prakticky nic - smutek, štěstí, bolest, zlost ani lásku. Jenom povinnost dokončit misi, až teď si uvědomuju, že jsem byl úplný blázen. Ale takto mě naprogramovali." Zamyšleně kráčel po chodníku. Jeho vlasy byly neupravené a rozcuchané, ale ji se takto líbil. Líbil by se jí i v pytli a toho se nejvíc bála. Mohla by snad milovat, Connora? Čeho se přesně bála, to netušila, že by snad odmítnutí?

"A-a... Teď už cítíš lásku?" Kousla se do rtu.

"Já vlastně nevím." Upřel na ní svůj zmatený pohled. Zrak vrátila zpátky před sebe. Připadala si nervózně v jeho blízkosti, přičemž to samé pociťoval i Connor.

Zatočili k baráčku, do kterého vstoupili, dveře byly otevřené. Hank musel být dobře pod parou. Prolétlo oboum hlavou.

Detektiv Anderson v postýlce spokojeně oddychoval, ačkoliv to znělo, jakoby někdo řezal celý prales. Bernardýnovi tekla slina po tlamě, když ležel u nohou svého páníčka. A nevyřušil je ani příchod dvou dotyčných osob. Zde platí pravidlo... Jaký majitel, takový pes? Třeba.

...

"Říkám ti hochu, že by ses měl konečně rozhoupat, než ti to děvče někam uteče. Nebude čekat navěky a ty to víš. Konečně sis přiznal, že k ní něco cítíš, tak na co čekáš?" Probudil ji hlas šedovlasého muže.

"Jste opilí Hanku, máte v sobě nula celá pět promile." Oznámil teatrálně Connor. Poznala by ho podle hlasu všude.

"To nic není! Vím co dělám." Ihned jak to dopovědět, na zem dopadlo sklo, které se rozšířilo.

"A-" Connora hlas přerušilo zvonění. Vyskočila do sedu, aby hovor mohla přijmout.

"Ano prosím? Tady Jessie." Představila se.

"Nudím se plechovko!"

"Gavine, děláš si srandu?! Proč mi ksakru voláš!" Protočila očima. A prsty bubnovala o svá kolena. "A kdes vzal mé číslo?!"

"Nůdaaaaa!" Řekl opět.

Její pohár trpělivosti právě přetekl. Hovor ukončila a rukama si promnula oči.

"Dobré ránko!" Přeslazeně se usmál Hank, který procházel okolo. Nechápala jeho dobrou náladu, ale dneska nechápala víc věcí a to ten den teprve začínal.

"Dobré." Řekla zpětně. Rozhodla se, že půjde vyvenčit Suma. "Hanku, mohu vzít Suma na procházku?"

"Procházka mu jen prospěje, začíná vážit jako já." Zasmál se v koupelně.

"Sumo! Jdeme ven!" Zavolala do domu. Po chvilce ticha uslyšela těžkopádný běh, a následně bernardýna osobně. Přišlo ji, jakoby se usmíval. Ocasem mrskal ze strany na stranu a tekla mu opět slina.

Z věšáku vzala červené vodítko. Jakmile byl Sumo připraven, vyšli oba ven.

Suma udržet, potřebovalo opravdu sílu. Měl páru, jako lokomotiva, když si usmyslel, že někam poběží. Jednou ji dokonce táhl za sebou, když spatřil na stromě veverku, které upadl ořech na zem. Zatřepal ušima, zaštěkal a vyběhl.

Celá od bláta se vrátila domů. "Tys mi teda dal." Zasmála se své nešikovnosti, že vůbec někam vyrazila. Chtěla se jít projít, ale s ním procházka opravdu neznamená procházka růžovým sadem. Ale pěkně nepříjemná procházka, plná bláta, trnů a modřin.

Na prahu domu si utřela své boty, aby to vevnitř nezašpinila. Avšak nebylo co. Sundala si boty a propustila Suma, jenž odběhl ihned pryč.
Pohled zvedla nahoru, neboť se jí něco nezdálo. Taky měla pravdu.

Před ní stál Connor s nervózním úsměvem. A velkou kytkou růží v ruce. Na sobě měl tmavě modrou košili. A vlasy perfektně učesané. "To je pro tebe." Ruku natáhl před sebe.

S upřímným úsměvem si kytici převzala. "Děkuji." Poděkovala. "Takhle ti to sluší víc." Zajela mu rukou do vlasů a lehce je rozházela.

"Dobře..." Pousmál se. Jeho výraz už nebyl takový nervózní. "Jessie... Chtěl jsem ti říct, že tě mám-"

💞💫