Jessie RM700. [Detroit: Become Human]

6#

"Kam jako jdeš?!" Ozval se Reed, který si všiml, jak mizí z baráku. Nechtěl to řešit, byla akorát přítěž, ale nehodlal ji někde pak hledat. To tak, už tak má dost práce a ještě hledat kus plechu, jež může být prakticky kdekoliv.

"Řešit případ." Odpověděla stručně a mířila do druhého baráku. "Zůstaňte tu. Pro všechny bezpečí." Oznámila.

Radši se neohlížela, aby nedostala střelu mezi oči. "Může mít zbraň." Zastavil ji hlas Connora.

"Slyšel jste, že sedí v sedačce a brečí. Doufám, že se nepokusí o další vraždu, aby se to samé neopakovalo dvakrát." Odpověděla.

"Měla by jste tu zůstat, není to bezpečné." Námítl.

"Toho jsem si vědoma." Štvalo ji, že se o ní tak stará. Jako o malé dítě, které neví co je správné. A musí mít za zadkem rodiče, kteří na ní dohlíží. "To tato práce obnáší."

"To ano, ale-"

"Connore, nech ji." Zastal se jí Hank, kterýmu poslala děkovný pohled, na který kývnutím odpověděl. "Určitě to zvládne." Byla vděčná Hankovi. Cítila z něj, že to s ním občas není lehké, ale už tak ho měla ráda. Vážila si ho.

Neměla žádnou zbraň, přesto se dostala přes práh dveří, jako myš, která si jde pro kus sýru k snědku. Byla ostražitá a tichá. Dveře bez zavrzání zavřela a rozhlédla se. V předsíni se nacházel pouze botník a nějaké kabáty, toť vše.

Vydala se do obýváku, odkud slyšela vzlyky, byly tiché, avšak ona jakožto android to zaslechla. Obyčejný člověk by neměl možnost to zaslechnout. "My-slíš... Myslíš si, že mě nena-jdou?" Promluvil šeptem, jeho hlas se klepal. Hlavu měl zabořenou v polštáři, který byl nasáklý od pláče.

Věděla, že uslyšel její kroky, ale neměl ponětí, že to není osoba, kterou myslel. "Mrzí mě to.... Tak sakramencky moc mě to mrzí! Jsem takovej vůl!" Udeřil do sedačky, ale pohled stále nezvedl.

"Všechno se to vyřeší." Řekla v klidu, aby ho moc nevylekala. To se bohužel nepovedlo, neboť vyletěl na nohy a zapotácel se. Naštěstí své těžiště brzy znovu objevil. "Jen klid." Dala ruce před sebe. Snažila se ho uklidnit, aby věděl, že žádnou zbraň u sebe neměla.

"Kdo-kdo jste!" Poslední slovo zařval. Jeho tělo se klepalo a snažil se zahnat slzy. "Proč.... Sakra proč tu jste! Neudělal jsem to naschvál, byl to omyl!" Zatahal se za konečky vlasů, které svíral ve svých rukou. "Omyl...." Řekl šeptem. "Prosím... Nemůžu... Nemůžu do basy." Rozbrečel se.

"Jmenuješ se Ben, že?" Jakmile kývl na souhlas, pokračovala. "Všechno je v pořádku. Neublížím ti, nikdo ti neublíží, ano?" Pomalu pokračovala k němu. Viděla jeho nejistý pohled, kterým si ji zkoumal. "Si vyděšený. Proto se prosím uklidni."

"Nepřibližujte se!" Odskočil dál od ní.

"Dobře." Zastavila se metr od něj. "Zůstanu tady, ale potřebuji, aby si spolupracoval. Všechno se to vyřeší, ale nesmíš dělat žádné potíže, když budeš spolupracovat, vše bude v pořádku a budou přilížet i na tvé chování." Jeho oči byly připíchnuté pouze na ní. Dech se začal uklidňovat.

"Dobře." Vydechl.

"Teď ti řeknu, jak to bude, ano?" Usmála se. "Vyjdeme spolu ven a pojedeme na policejní stanici, kde se tě budou ptát na pár otázek, co se stalo a tak. Nikdo ti neublíží, souhlasíš?" Snažila se svou nervozitu zahnat. Přeci jen to byl první úkol, který nehodlala jen tak zahodit.

"Slibuješ?" Zeptal se s náznakem strachu.

"Slibuju." Přikývla. "Tak... Teď půjdem. Prosím, spolupracuj." Přišla bez problémů k němu. Jeho ruce chtěla chytit, ale cukl sebou.

"Co to děláte?!"

"Pouze opatření. Nic vážného, jen klid." Zkusila druhý pokus, který díky bohu vyšel a ona mohla vyjít ven. Venku už všichni čekali, někteří drželi zbraně, jiní nezaujatě čuměli kolem, což byl zrovna případ Gavina.

"Zvládla si to." Přišel za ní Connor s úsměvem na tváři. Hned poté, co ho od ní převzal policajt.

"Kdy jsme přešli na tikání?" Škodlivě se usmála.

"Omlouvám se, pokud vám to nějak vadí....." Ihned se omlouval. V jeho tváři byla rozpačitost.

"Chybovat je lidské.... Ale dobře, tentokrát to přejdu." Zasmála se. Oddychl si, když zjistil, že to byla jen sranda. Nenáviděl se za to, že se v její blízkosti cítil nesvůj. - Jinak.
Choval se jako puberťák, kterým být nemůže. Nikdy pubertou neprošel, ani projít nemůže, přesto ho tak vyvedla z míry.

"Jessie." Nabídla mu ruku.

"Connor." Přijmul a jemně stiskl její ruku. Né příliš silně, ani jako leklá ryba.

"Už jste se dobovily hrdličky?" Přešel k nim Hank. "Měli by jsme jet." Oznámil.

"Zase jsem odvedl dobrou práci." Chvástal se cestou zpátky detektiv Reed. Snažil se ji naštvat a ona to věděla. "Příště tam nepřekážej." Pro sebe se usmál. Měla chuť mu jednu vrazit a poté sobě. Nechápala se, proč se cítila, tak... Tak naštvaně? Ano, byla naštvaná. "Dneska mám padla." Zaparkoval a protáhl se.

"Nashle." Chabě se rozloučila a odešla rychle pryč. Netušila, jak by to dopadlo, kdyby tam ještě chvíli byla a on ji provokoval.

❤️🍀Včera nevyšla kapitola kvůli tomu, že mi nebylo nijak dobře. Pobolévalo mě ucho a měla jsem teplotu, poté i horečku. Dala jsem si Ibalgin, ale nechala jsem to na dnešek. 🙁

Přestože mám rýmu, kašel a huhňám, tak je všechno už ok. 😅💞

Mějte se krásně ❤️🍀

🎉~22.9.19.- Tom Felton.~🎉
❤️Happy Birthday ❤️