Jessie RM700. [Detroit: Become Human]

20#

Jeho citlivý proslov, přerušilo zvonění. Chtěl dotyčné osobě nafackovat. Tak dlouho se přemlouval, aby to udělal, aby ji vyznal své city, které před nedávnem teprve poznal.

Když zjistil, že volaný je Gavin. Facka by byla ještě pohlazení. "Co chceš?!" Prskl. Byl naštvaný. A k tomu, pokaždé co mu to zavěsil, zavolal zpátky.

"Ojojoj, někdo je naštvaný, měl by ses uklidnit. Kafe je docela dobrý-" Connor ho nezdvořile přerušil.

"Hlavně, že tobě pomáhá, co?" Ironie v jeho hlase nešla přeslechnout.

"Hoď se do klidu. Jóga je taky vcelku nápomocná nebo masáž. Lehni si do teplé vany a relaxuj.-"

"Gavine, co chceš?!" Zodpověděl stejnou otázku po druhé.

"Vlastně nic, jen pokecat. Ještě si mě tu den nechají. A sestřičky jsou opravdu staré a hnusné... Jako fakt! Co bych dal za tu vaši plechovku. A víš, co?! Ať sem přijde Jessie." Začalo to v něm vřít.

"Nevím, co sis teď umanul, že jsme kamarádi, či co. Ale rozhodně nejsme, od začátku si mě štval, tak se teď nedoprošuj!.... Proč ti to vůbec říkám...-"

"Tak heleď popelníku. Jelikož jsem tak ohleduplný a ona ti zřejmě nedala, tak chápu tvoji mrzutost. Proto budu tak hodný a nechám tě, aby sis udělal dobře sám. Avšak u toho být rozhodně nemusím..." Connor na něj ani nestačil zakřičet, když hovor položil.

"Pokud chceš, tak můžeš začít tam, kde jsme skončili." Jessie si nebyla sama jistá, svými slovy. Věděla, že je naštvaný.

"Nech to být.... Běž navštívit radši Reeda, už na tebe celý čeká." Zamračil se a odešel.

Smutně koukala na místo, kde stál. Co udělala, že si tohle zasloužila? Měla tendenci se za ním rozeběhnout, ale poté pocítila vztek. Dá ji kytku a pak se na ní vykašle? To je nějaké nepovedené rande, či co?

Zatnula ruce v pěst a otočila se k odchodu. Vyrazila do krutého počasí, které venku vládlo. Nepřemýšlela nad deštěm, který jí celou promáčel. Chtěla být sama. Došla do parku, kde se usadila na lavičku. A prohlížela si své končetiny.

Mezitím:
Connor za sebou zavřel a usedl na postel. Do dlaní si vložil svůj obličej. Věděl, že tohle dělat neměl, přeci jen, ona za nic nemohla. Byla blbost na ní řvát. Měl by se jí jít omluvit. Ale bál se její reakce, už párkrát zažil rozhovor s rozrušenou ženou. Většinou kolem sebe máchala rukama a řvala.

On by si ale zasloužil i facku. Co si o něm asi teď může myslet? Rozhodl se, že se jí půjde omluvit, ať to stojí, co to stojí. Objevil se opět v předsíni, kde ji ale nenašel. Pouze rudé růže, jejíž stonky byly zlomené a válely se na zemi. Uvědomil si, že musela odejít ven, jakmile spatřil nedovřené dveře.

Na věšáku byla její bunda, takže tam šla jen v tričku. Do ruky rychle vzal kabát a vyrazil do deště.

Jessie:
Uslyšela praskání větviček, kterých se v parku pod stromy nacházelo dost. Bylo vidět, že se o to nikdo moc nestará, možná párkrát do roka. "S androidy pryč!" Bylo slyšet z povzdálí.

Spatřila všechny ty lidi, kteří za sebou cupitají a v ruce drží cedule proti androidům. Bylo jich maximálně pět, což v tomto počasí nebylo nijak ohromující. "Zkoncujme s nimi!" Doufala, že v klidu projdou, že to bude normální protest, akorát bez toho, zda by se někomu něco stalo.

Avšak jeden z mužů si všimnul její androidské pásky, kterou musí nosit. Bylo to nařízené a ona to nehodlala porušovat. Pošeptal něco svému kolegovi, který ihned stočil pohled k ní. Stoupla si na nohy a chtěla od tamtud rychle pryč. Neměla by šanci, proti dvoum ženám a třem mužům. "Hej, počkej!" Zakřičel na ní hrubý hlas. Poznala, že kouří.

Nezastavovala se, šla stále dál. I přes kapky deště, které dopadaly na zem a dělaly zvuk. Slyšela jejich těžkopádné kroky. Uhla před rukou z jednoho můžu, když ji chtěl zastavit. "Okamžitě se zastav ty androidská svině!" Rozzuřil se.

Krátkovlasá žena ji zatarasila cestu. "Jseš tu sama?" Zeptala se na hloupou otázku. Pro ni měla význam, ale rozhodně mohla čekat, co odpoví.

"Ne."

"Kecá!" Zakřičela žena menšího vzrůstu. "S nikým jiným tu není." Zamračila se na ní.

Její dech se zadrhl. A zorničky se jí rozšířily, měla strach. Zase. Přičemž tentokrát si za to opět mohla sama, neměla odcházet pryč.

"My vám ukážem, že tady vládnou lidi. Vy jste jen bezcenné cetky, kterých se musíme zbavit, než to uděláte vy. Což by jste jistojistě brzo udělali, že ano?! Tak co?!" Chytil ji za její krk.

Muž ji připomínal chováním Gavina. Ale ten si teď někde spokojeně velebí v teplíčku.

"Odstupte od ní!" Ozval se známý hlas. Všichni včetně ní se otočili stejným směrem.

Kdo to bude? 🔥

Mimochodem... Opět se omlouvám, ale fakticky nestíhám. 💕

A mockrát vám děkuji, že už na tomto příběhu je 400👁️. Nemějte strach, že bych nekoukala na své ostatní příběhy, koukám. 💫🙈 A je to úžasné! 💞

Mějte se krásně. 🥀