Probudila jsem se a jediné co jsem viděla bylo ostré světlo. Sedla jsem si a rozhlédla se kolem. Nemocnice. Pamatuju si jen že jsem se začala řezat a pak nic. Začala jsem se řezat kvůli Tylerovi.. Asi mamka zavolala záchranku hned co přijela. Sakra mami proč..?
Lehla jsem si zpět do postele a odemkla svůj mobil. 2 zmeškané hovory a 5 zpráv. Vše od Tylera..
Verčo co se stalo?
Proč od vašeho domu jela záchranka?
Verčo notak..
Strašně mě to všechno mrzí..
Verčo prosím!
On se o mě stará? Od kdy..? Mobil jsem položila zpět na noční stolek a chtěla zase spát. Když už jsem skoro spala někdo zaklepal. "Dále!". Čekala bych mamku, doktora ale rozhodně ne Tylera.. " Verčo tak moc jsem se bál!" říkal a u toho skoro plakal. Sedla jsem si a chtěla něco říct ale místo toho mě objal. Potřebovala jsem to ale ne zrovna od něj.
"Jdi pryč prosím, kvůli komu myslíš že jsem to udělala?!" odstrčila jsem ho a začala brečet. "Kvůli komu asi?! Kvůli tobě sakra! Ubližuješ mi, pak mi to chceš celé vysvětlit ale stejně to poděláš! Proč asi myslíš že jsem to udělala?!" teď už jsem brečela naplno.
"To kvůli mě? Veru.." "Ne Tylere, měla jsem tě ráda ale teď už jdi.. Nemáme si co říct". Když konečně odešel tak jsem si lehla a s brekem konečně usnula.
Zdravím zlatíčka, doufám že se vám kapitola líbila 😊 snažila jsem se do toho psaní dát co nejvíce smutku protože teď ho mám fakt na rozdávání..
Gn zlatíčka.
Vaše Karol ❤😍😘
ČTEŠ
Moje Jiné Já
RomantizmPříběh o mladé tučnější dívce která se rozhodne zhubnout kvůli tomu, že miluje kluka ze třídy
