I L❤️VE YOU PAYTON🌷❤️

5

„Sophie Moormeierovi už musí domů" zařvala na mě máma po 20 minutách, co jsme byly v pokoji s Paytnem.

„Jo, už jdeme"

***

„Moc rád jsem vás poznal Sophie" řekl mi táta Paytna a políbil mi ruku.
„Já vás také" řekla jsem nazpátek.

„Mějte se Camilo, měj se Shawne" rozloučil se s rodičema pan Moomeier a společně s Paytnem odešel.

***

Po dlouhé horké sprše jsem ulehla do postele a šla spát.

Ráno

Ráno jsem se probudila celkem brzo.

Vstala jsem a šla si udělat do koupelny ranní hygienu.
Oblékla jsem se do džínů a do růžové volné kroptop mikiny.

„Ahoj mami, ahoj tati" pozdravila jsem rodiče, když jsem přišla dolů na snídani.

„Ahoj" pozdravily nastejno. Musela sem se pousmát a šla si sednout za stůl, kde na mě už čekaly palačinky s nutellou. S chutí jsem se do toho pustila.

„No sophie, co říkáš na Moomeierovi?" Zeptala se mě máma, když jsem dojedla.

„Jo, jsou v pohodě" usmála sem se na mámu.

„A, co ten Payton?"

„Co je s nim?" Divila sem se.

„Líbí se ti" přešel hned k věci táta a stoupnul si vedle mámi a chytnul ji kolem pasu. Usmála sem se. Moji rodiče byly tak zamilovaní a jsou spolu už dlouho.

„No, jako je pěknej, a to dost, ale, nevim, přijde mi blbé ho hned líbat, když ho vidim poprvé"

„COŽE?!" Řekli nastejno rodiče.

Doprdele. Až teď jsem si uvědomila co jsem řekla. Sophie ty jsi taková kráva! Zařvalo na mě moje svědomí.

„Cože! Ne, to, já, ach bože" schovala jsem si obličej do dlaní.

„Tys ho políbila" vzpamatovala se jako první mamka.

„Jako vážně?" Začal i táta a na tváři měl úsměv.

„Jo, já se moc omlouvám já.."

„Za co se omlouváš?" Přerušila mě mamka.

„Že jsem ho políbila a znala ho sotva den"

„Ale prosimtě, já jsem taky měla sto chutí tvého tátu políbit hned první okamžik co sem ho viděla" řekla mi mamka s úsměvem na rtech.

„A já jsem byl první, kdo to udělal" řekl táta a podíval se na mámu. Potom se dlouze políbily.

„Tomu se říká láska na první pohled" řekla opět mamka, když se od táty odtáhla a položila mu hlavu na rameno. On ji stále k sobě pevně tiskl za pas.

„Jsem rád, že si s Paytnem až tak dobře rozumíte. Třeba jednou budete tak zamilovaní, jako já a tvoje maminka"

„Jo, třeba jo" odpověděla jsem a šla jsem zpět do pokoje.

Byla jsem ráda, že to rodiče vzaly dobře. Bála jsem se, že mě seřvou, že se líbám hned s prvnim klukem, kterýho tady potkám.

O 2 týdny později

Už jsou to 2 týdny co jsem v Kalifornii a s Paytnem sem se vůbec neviděla.

Dnes je také první školní den  a já jsem strašně nervózní.

V koupelně jsem se umyla a vzala jsem si na sebe dlouhé bílé džíny, šedivý proužkovaný kroptop a přesto svetr.

„Mami, já už jdu!!" Zakřičela jsem na mamku, když jsem vycházela ze dveří.

„Dobře, užij si to!" Zakřičela na mě nazpátek, ale já jsem ji už neposlouchala.

Cesta do školy trvá tak 10 minut, takže pohoda.

Papíry a všechno ostatní mám zařízené.

**

Zastavím se před budovou školy. Pořádně se nadechnu a vydechnu. Vkročím do budovy  a hned se mi naskytne pohled na plnou chodbu žáků jak pobíhají po chodbě a baví se mezi sebou.

Z kapsi vytáhnu lístek, kde mám napsáno číslo moji zkříňky.

„Ahoj, ty jsi tu nová?" Vytrhne mě z přemýšlení holčiči hlas.

„Ano jsem. Jsem Sophie, Sophi Mendes" představim se.

„Já jsem Viky, Viky Holland" představila se i ona.

„Hledáš něco?" Ptala se dál.

„Ano, hledám skříňku číslo 116"

„Pojď za mnou" pobídla mě a já jsem se za ní vydala.