I L❤️VE YOU PAYTON🌷❤️

31

Uběhl už týden od doby co mě pustili z nemocnice. Postupně jsem si vzpomínala na různé věci. Ale žádná vzpomínka nebyla na Paytna. Začalo mě to pěkně štvát. S Paytnem teď trávim docela hodně času. Jestli jsem s nim někdy chodila, tak se ani nedivim. Payton je strašně milej, vtipnej a krásnej.

Teď momentálně sedim v lavici ve škole a vůbec nedávám pozor. To je mi podobné. Pořád musim myslet na Paytna. Na to, jak se musí cítit, když někdo koho máta rádi ztratí pamět a nepamatuje si vás.

„Slečno Mendes" okřikne mě učitelka a vyruší mě z myšlenek. Podívám se na ní a čekám na pokračování. „Jelikož jste měli nehodu, tak hádám, že si moc z učení nepamatujete, tak alespoň dávejte v hodinách pozor, ať si něco připomenete".
Dívala jsem se na ni s vyděšenim v očích. Nikdo kromě holek a Paytna nevěděl o té nehodě. A teď to ta kunda vyzradila celý mojí třídě. To si snad dělá prdel.
„Aleee.... naše Sofinka měla nehodu. Co všechno jsi zapoměla co? Zapoměla jsi i na náš krásnej sex" ozval se ten největší frajírek na škole.
„Asi zapoměla i na to, že dala všem klukům zady na škole" zasmála se Avani. Hned se k ní přidali všichni ze třídy, až na holky a Paytna. „Drž hubu Avani" sykl na ni Payton.
Po tvářích mi začaly téct slzy. Problém je ten, že nevim, jestli to je pravda nebo ne. „Tak jo třído, uklidníme se a pokračujem" přerušila nás učitelka a pokračovala dál ve výkladu látky. Mě po tvářích stále tekly slzy. Caroline mě utěšovala, ale já ji neposlouchala. SERU NA TO. Rychle jsem vstala z místa a utíkala ven ze třídy. Ignorovala jsem volání učitele a běžela jsem dál, až na holčičí záchody.

Zavřela jsem se rychle do kabinky. Svezla jsem se po stěně dolů a naplno se rozbrečela. Nechala jsem slzám volnej průchod. Bylo mi to už všechno jedno. Složila jsem hlavu do dlaní a ještě víc se rozbrečela. Rukama jsem sjela na krk a zastavila se na jednom místě. Měla jsem tam znaménko. Přejela jsem po něm a najednou jsem si vzpoměla na krásný pocit. Jako kdyby mě tam někdo líbal. Ale kdo, to nevim.

„Sofi" zaklepal někdo na dveře od kabinky. Podle hlasu jsem poznala, že to je Payton.
„Jdi pryč" zašeptala jsem.
„Prosím Sofi, otevři" žadonil dál. Zvedla jsem teda ruku a odemkla. Payton hned otevřel dveře a klekl si ke mně. „Sofi" zašeptal a vtáhl mě do objetí. Já jsem zabořila hlavu do jeho hrudi a znova se rozbrecěla. „Shhhh. To bude dobrý. Jsem tady s tebou. Nebreč" utěšoval mě. „Já už to nedávám Paytne. Nebaví mě to, jak si nic nepamatuju. Chci si vzpomenout. Hlavně na tebe" zašeptala jsem poslední slova a doufala jsem, že to neslyšel. Bohužel slyšel. Odtáhl se ode mě  a podíval se na mě. Navzájem jsme si koukali do očí. Payton se začal pomalu přibližovat ke mně. Strnula jsem a začala zrychleně dýchat. „Řekni to ještě jednou" zašeptal těsně před mými rty. „Chci si vzpomenout" vydechla jsem. „A dál" ještě víc se ke mně přiblížil. Byli jsme úplně u sebe, že by se mezi nás nevešel ani papír.
„Na tebe" zašeptala jsem. Payton se usmál a konečně vyplnil tu zbývající mezeru mezi náma. Jemně mě políbil na rty. Já jsem se ovšem vůbec nehýbala. Nevěděla jsem, co mám dělat. Když se už Payton chtěl odtáhnout, začala jsem spolupracovat. Payton se do polibku usmál a začal mě znova líbat. Tentokrát ale už víc. Zakousl se mi do rtu a já jsem vzdychla. Tím se  dostal jazykem do mé pusy a začala třetí světová. Payton mě zvedl ze země a přirazil ke zdi. Začala mě dravě líbat a já si to užívala. Z mých rtů se přesunul na můj krk, kde začal dělat mokré cestičky. Zastavil se u toho znaménka a začal mě tam líbat. Najednou mi hlavou projela ostrá bolest a já jsem sykla.
„Sofi, jsi v pohodě" zeptal se Payton, když zjistil, že se držim za hlavu. Já jsem zakývala záporně hlavou a než jsem stačila cokoliv říct, spadla jsem na zem a před sebou jsem měla černo.