I L❤️VE YOU PAYTON🌷❤️

25

„Dobrý den pane učitely, jsem tady kvůli tomu čtvrtečnímu vystoupení, jak jste chtěl"

„Ano jistě, pojďte dál" usmál se na mě a pozval mě dovnitř. Zavřela jsem za sebou dveře a šla si sednout na židli.

„Tak, proč jste mě potřeboval vidět" zeptala jsem se se zvědavostí.
„No, jde o to, že vám dávám na výběr. Buď mužete hrát ve čtvrtek sama na klavír, nebo s váma může hrát, taková malá kapela, jako například v doprovodu kytary, bubnu atd." Podíval se na mě.

„Páni" byla jsem zaujata „nevim co říct, ale asi bych byla ráda, kdyby se mnou hrála i ta kapela" usmála jsem se na něho.
„Dobře, budou tedy s váma ve čtvrtek počítat"
„Dobře, děkuji, naschledanou" Vstala jsem a šla jsem pryč. Jelikož bylo už po vyučování, šla jsem teda rovnou domů. Teda chtěla jsem.

„Sofi!" zakřičel na mě někdo. Otočila jsem se a uviděla člověka, kterého jsem dlouho neviděla a ani nechtěla.

„Ahoj, co potřebuješ" nuceně jsem se usmála.
„Nic, jenom, jestli se nechceš jít projít do parku"
„No jasně, proč ne"

••••••

V parku jsme se chvilku procházely a potom jsme si sedly na lavičku a povídaly si.

„Poslyš Sofi,"začal mluvit. Zněl docela nervózně „chci ti už poslední dobou říct jednu věc" odmlčel se.
„Ano a jakou?" zajímala jsem se.
„No víš, líbíš se mi a to už jako hodně dlouho, jenže jsi předtim byla s Paytnem no a teď, když s nim nejseš, nechceš dát šanci mně?" podíval se na mě s nadějí v očích.
„Tome" vydechla jsem „já tě mám ráda, ale jenom jako kamaráda, a hlavně po tom s tim Paytnem, asi ještě nejsem připravená na další vztah" omluvně jsem se na něho podívala a položila jsem mojí ruku na tu jeho. On jí ale hned vyškubl.
„Já jsem takovej debil" odfrkl si pobaveně „a já si myslel, že když ti zničim vztah mezi tebou a Paytnem, tak dáš konečně šanci mně". Nevěřila jsem vlastním uším. On náš vztah s Paytnem zničil schválně.
„Cože? Ty jsi mi zničil schválně vztah abych začala chodit s tebou!" zakřičela jsem na něj.
„A co jsem měl dělat, já jsem tě měl rád, ale ty jsi měla oči pořád jenom pro Paytna, tak jsem musel nějak zasáhnout" usmál se na mě vítězně.
„Co všechno jsi ještě udělal?" zašeptala jsem se slzama v očích.
„Už nic"
„Fajn" na nic jsme nečekala a hned jsem se zvedla a běžela domů.
Doma jsem se hned snažila dovolat Paytnovi, ani nevim proč, chtěla jsem aby to věděl, pořád ho mám ráda i za to, co mi udělal. Samozřejmě hovor spadl do hlasové schránky. Protočila jsem očima a vypla mobil. Pořád tomu nemůžu uvěřit. Proč tohle udělal.

Dál jsem nad tim nepřemýšlela, protože mi začal zvonit mobil. Podívala jsem se, kdo mi volá a na dysplei bylo napsáno Payton.

Na nic jsem neváhala a zvedla telefon.
„Ahoj" pozdravila jsem.
„Nazdar, co potřebuješ" řekl docela hnusně. Já jsem to ale ignorovala a mluvila dál.
„Chtěla jsem se na něco zeptat"
„A na co?"
„Já-" zasekla jsem se. Já mu to nemůžu říct.
Ale ano můžeš. Udělej to.
„Hej! Jsi tam?" zařval na mě.
„Jo já.." vydechla jsem.
Do hajzlu s tim
„Chtěla jsem se jenom zeptat, jestli přijdeš ve čtvrtek na to vystoupení"
Sofi, ty vážně jednou umřeš se špatnym svědomim.
„Aha" odpověděl „no jako, klidně přijdu, pokud mi do toho něco nevleze" podle jeho tónu šlo poznat, na co myslí. Bože.
„Jo, dobře, děkuju. Tak pa" rozloučila jsem se.
„Čau" zavěsil.

Vydechla jsem přenytečný vzduch a svalila se na postel. Nemohla jsem mu to říct. Nešlo to. Jsem ale rozhodnutá. Jestli přijde na to vystoupení tak mu to řeknu z očí do očí.