Am I bad? /CZ/

1. I'm sorry?

Úvodní slovo:

Vítám vás u své fanfiction povídky s Lokim. Bude se jednat o mou první povídku, kam jsem nacpala jak fantasy fantasy, tak Lokiho. A bude i první povídka, která se bude odehrávat pouze na Asgardu. Budu se pokoušet povídku vydávat často, ale nic neslibuji. Takže... užijte si to. 

P.S.: Na obrázku je Krystalynn.

"Krystalynn, Loki převrhl stůl v hodovní síni. Běž to uklidit," oznámila vrchní služka a pohlédla na malou dívku s tmavě hnědými vlasy. Mohlo jí být osmnáct, maximálně dvacet. Přišla teprve nedávno. Když neznámé monstrum napadlo sídlo Lennarta, vzdáleného příbuzného krále Asgardu, přežila jen ona. Zkrvavená dívka ležící uprostřed hořícího sidla z kamene. Našel jí princ Loki, který za pomocí korunního prince Thora přenesli mladou dívkou k léčitelkám. Od té doby je už neviděla, ve skutečnosti je nikdy neviděla. Matně si pamatovala tváře a matně si vybavovala hlas, ale nikdy už je nespatřila.

Což bylo směšné vzhledem k faktu, že po jejím uzdravení jí byla nabídnuta práce v Asgardském paláci královské rodiny. Ale ona většinou uklízela kuchyně, chodby a koupelny. Držela se v ústranní a vzhledem k tomu, co prožila, se nikdo nedivil. Vlastně se jí někteří i stranili. Říkali, že je prokletá, že za sebou vláčí břímě smrti svého pána. Od té doby nepromluvila ani slovo, oněmělá skutky, které neprovedla. 

Kývla, upravila si plátěnou sukni, popadla koště, kýbl a vydala se do hodovní síně. Byla ráda, že pořád má co dělat. Kdyby se zastavila, možná by propadla do zoufalství. Musela se smutně usmát. Ona už se dávno topila, ale nikdo to neviděl. Protože byla jen služka. Kéž by mohla říct, kým byla předtím. Ale nemohla.

Došla do hodovní síně, všude byly rozházené talíře a jídlo, stůl byl převržen a uprostřed té spoustě stáli bojovníci korunního prince. Nikdo si jí nevšimla, dokud koštětem nezačala zametat ty největší kusy rozbitého porcelánu. Jen se po ní ohlédli a dál pokračovali v hovoru. 

"Tohle Loki přehnal," pronesla Sif, vysoká černovlasá žena v brnění. Mračila se na všechny kolem, i na Krystalynn, která se přiblížila, aby mohla zamést rozbitý pohár vedle její nohy. Ta se trochu zamračila a na chvíli se dovolila vzhlédnout. Za takové řeči by jí Lennart dal vypráskat. 

"Nechápu, co si o sobě ten namyšlený floutek myslí," souhlasil Fandral, blonďatý bojovník s knírem. Krystalynn začala házet porcelán do kýble a snažila se neposlouchat jejich slova, ale nešlo to. Slyšela zřetelně jejich pomluvy.

"Králem stejně bude Thor," snažil se je uklidnit Volstagg, obtloustlý bojovník. Krystalynn by ho ráda viděla při boji, protože nevěřila, že by ta bečka sádla uměla něco jiného než jíst, pít a spát s levnými ženami. Musela se usmát své poznámce.

"Přesně, Loki nemá šanci na trůn. A po tomhle výstupu vůbec ne," souhlasila spokojeně Sif, ohlédla se zamračeně po služce a pak se pohledem vrátila na své společníky. 

"Jo, ale to Thor taky ne, pokud se zjistí, že se zamiloval do té jedné nevěstky z..." začal Fandral starostlivě, ale byl přerušen Volstaggem, který mu šlápl na nohu a poukázal na služku, která se zastavila ve své práci kvůli střepu, který se jí zaryl do zápěstí. Zčásti vnímala jejich rozhovor, ale její pozornost upoutal střípek, který sám vypadl z rány, která se téměř hned zacelila. Rychle vyskočila na nohy a nevěřícně se podívala na zacelenou ránu.

Ve stejný okamžik jí popadla Sif pod krkem tak silně, že ztratila dech. 

"Co všechno jsi slyšela?" zavrčela přísně černovlasá bojovnice. Krystalynn se snažila lapat po dechu a připomínala si, jak se mluví. Ale nemohla si vzpomenout, jak pohybovat jazykem a rty. Jakoby jí někdo vyrval hlasivky a hodil je do hořícího sídla. Od té doby nepromluvila, nebo aspoň si to myslela. Nějaká léčitelka jí tvrdila, že během svého uzdravování křičela ze spánku něco nesrozumitelného. Ale ona si nemohla vzpomenout, co se jí zdálo a co křičela. A už si ani nemohla vzpomenout, jak se křičí. Stisk na krku zesilnil. "Co. Jsi. Slyšela?"

Nic, zalhala v hlavě, ale rty nedokázala ovládnout, aby to vyslovily. Místo toho jí ze rtů unikl tichý sípot, jak se snažila sehnat nějaký kyslík. Prosím, prosím, pusť mě, než ti ublížím. 

Už cítila povědomé pnutí pod kůží, začala vzdorovat Sif a pokoušela se jí vytrhnout, škrábla jí na hřbet ruky, kde zůstal hlubší šrám. Sif zavrčela a chtěla něco říct, když jí přerušily kroky mířící k nim. 

"Ta ti nic neřekne, Sif," ozval se hluboký hlas a Sif služku konečně pustila. Ta padla na kolena mezi střepy a lapala marně po dechu, z očí jí tekly slzy. Ani ne z bolesti, jako ze smutku. Tak moc si přála říct jí, že nic neslyšela, klidně škemrat o odpuštění, ale promluvit. 

"Co tím myslíš, Loki?" Sif se znechuceně otočila na prince Lokiho, který si prohlížel služku, kterou poznával. Vypadala krásněji, když nebyla pokrytá popelem a šrámy po celém těle. Vlastně byla nádherná. Husté, tmavě hnědé vlasy se jí v pravidelných vlnkách spouštěly po zádech, oříškové oči se jí leskly slzami, bledé tváře byly trochu zčervenalé. Celý obličej byl velmi pohledný na to, že byla pouhá služka. Vlastně když se na ní podíval trochu pečlivěji a zamyslel se, připomínala spíše princeznu, než služku. "Loki?"

Loki konečně odtrhl pohled od služky, co se pokorně sklonila hlavu v přítomnosti prince, i když stále seděla ve střepech. "To je jednoduché. Je to ta služka ze sídla Lennarta."

"To jí neopravňuje neodpovídat," sykla Sif a zamračila se na služku. 

"Ona ti nemůže odpovědět. Vlivem šoku oněměla," odvětil, přistoupil k dívce a zaváhal, než jí podal pomocnou ruku. Sif zůstala zírat, stejně jako její společníci. Loki nikdy nebyl gentleman a rozhodně se nechoval hezky ke služkám. "Rád vás vidím, když už jste zdravá, Krystalynn. Přeji vám upřímnou soustrast."

Krystalynn zírala na korunního prince. Byl... tak krásný. Jako havran. Přesně takové měl vlasy a takový měl pohled, dravý a vypočítavý. Úchvatně řezané rysy obličeje jí vyrazily dech. Připomínal jí sochu. Pak jí došlo, co dělá. Nabízí jí ruku. Váhavě vložila svou drobnou dlaň do jeho a on jí vytáhl na nohy. A pak udělal další věc, kterou jí vyrazil dech. Políbil jí na hřbet ruky a pousmál se. 

"Pověřím někoho, ať to uklidí. Měla by jste si odpočinout," oznámil jí něžně a pak se otočil k bojovníkům. "Dotkněte se jí ještě jednou a přísahám, že ani Thor vás neuchrání před týdnem v hladomorně. A tobě by, Volstaggu, náramně prospěla."

"Ty..." zavrčel Volstagg rozčíleně. Krystalynn udělala něco, co bojovníky rozesmálo a Lokiho uchvátilo. Postavila se před něho, jakoby ho takové slabé děvče mohlo uchránit před tučným bojovníkem. Loki překvapeně zamrkal, popadl jí za zápěstí a vyvedl jí ven ze síně. 

"Děkuji," hlesl tiše. Krystalynn zvědavě nadzvedla obočí, protože nerozuměla jeho díkům. Ale on jí neodpověděl. Pustil jí a usmál se na ní. "Je mi to líto, Krystalynn. Je mi to moc líto. Promiň. A děkuji."

Pak se otočil a vydal se pryč, chtěla ho chytit za ruku a zeptat se ho, jak to myslel. Ale pak si uvědomila, kdo je a nechala ho jít.