Am I bad? /CZ/

9. Recovery?

Loki se probudil později než Jannike. Ta stála u dveří a snažila se jí vší silou otevřít. Povzdechl si, zkontroloval oblohu za pomocí jednoduchého kouzla a přistoupil k Jannike, jemně jí odstrčil a pak máchl rukou. Dveře se samy otevřely a Jannike zalapala po dechu, načež se málem pozvracela.

Zaschlá krev páchla a společně s plísní to byla opravdu čichová lahůdka. Loki si zápachu nevšímal. Vyhledal Krystalynn. Ta ležela v rohu, zbytky řetězů ještě kolem končetin. Byla celá od krve, ale její tělo neprojevovalo žádné známky poškození. Jen ta krev kolem byla důkazem, že monstrum v ní bylo nerado zavřené samo v místnosti.

"Krystalynn," vypískla Jannike, popadla plášť, kterým byl ještě před chvíli přikryt Loki a přikryla jím nahou unavenou Krystalynn. "Krystalynn, jsi v pořádku?"

"Ne," odpověděla jí a přitiskla se k ní.

"Co je ti? Co tě bolí?" Jannike se snažila prohlédnout její tělo tak, aby neodkryla její nahotu. Ale vypadalo to, že na sobě nemá ani škrábanec.

"Srdce. Krvácí," zašeptala tiše Krystalynn a pevně sevřela víčka. Jannike si oddychla a jemně jí pohladila po tváři.

"Však ono jednou přestane krvácet, slibuji." Loki mezitím prošel místnosti, prohlédl si dlouhé šrámy na zdi, krvavé stopy a přetržené řetězy. Pak se podíval na dveře zevnitř. Jemně do nich strčil a oni vypadaly z pantů, jak už je nedrželo žádné kouzlo. Povzdechl si.

"Neublížila jsem ti?" ozvala se Krystalynn.

"Ani škrábnutí," ujistil jí, pak máchnul rukou a Krystalynn byla oblečená a nachystaná do práce služky. "Běžte, uklidím to tu a něco vymyslím."

Obě pouze kývly, Krystalynn se postavila na vratké nohy a opustila místnost, která jí děsila. Která ukazovala, co je v ní, co v ní dřímá a jednou za měsíc se to na noc probudí.

"Princi, udatní bojovníci," Krystalynn s lehkým úsměvem na rtech vysekla elegantní pukrle. Princ Thor se vrátil z nějaké výpravy, takže se vítal ze svými bojovníky. Shodou okolností procházel kolem s tácem dobrot, které chtěla odnést Lokimu jako dík.

"Krystalynn! Jaké překvapení slyšet vás hlas a vidět vás úsměv!" pronesl nadšeně Thor a přistoupil k ní. Vzal jí za ruku a políbil její hřbet. "Než sem opustil Asgard, doneslo se mi, že jste oněměla. Obával jsem se, že mi nepovíte nic krásného."

Krystalynn se začervenala nad lichotkou. "Díky návštěvě mého starého známého se mi podařilo přenést se přes to, co se stalo. Děkuji za záchranu, můj princi."

"Máte vskutku dokonalý hlas," Thor se na ní zářivě usmál. "A kam nesete takové dobroty? Kdo si zasloužil takovou pozornost od tak krásné dívky?"

"Váš bratr si poručil nějaké jídlo do knihovny," vysvětlila mu trochu nervózně. Uvedl jí do rozpaků svou pozorností.

"Tak to mu velmi závidím. To abych si poručil vás jako společnici," ještě jednou jí políbil hřbet ruky. "Žel bohu musím se na chvíli vzdálit a jít otci povyprávět, co jsem viděl na svých cestách. Zdali byste stála o nějaké vyprávění, jsemv vám plně k dispozici."

"Nechci obtěžovat," pousmála se Krystalynn, tváře úplně zrudlé. Naposledy se jí takhle věnoval Lennart na plese, kde se poprvé setkaly. Zkoušel úplně stejné techniky na sbalení lady. Zřejmě existovala nějaká příručka, pomyslela si pobaveně. Úsměv se jí rozšířil.

"Vy? Nikdy," ujistil jí, ještě jeden letmý polibek na hřbet ruky, pak jí neochotně pustil a chodbami se vydal do trůnního sálu, kde byla naposledy Krystalynn s Lainem. Zavrtěla hlavou, úsměv jí zmizel z tváře, aniž by si uvědomila přítomnost Thorových bojovníků a vydala se za Lokim.

"Hej, ty," Sif jí zatarasila cestu a zamračila se. "Vypadá to, že už umíš zpívat. Tak mi řekni, co si tehdy slyšela."

"Ať už to bylo cokoliv, hádám, že už to není aktuální," odvětila trochu přidrzle Krystalynn a vyvovala tím tak smích u obtloustlého bojovníka.

"Má pech. Sif, nech jí být a pojď. Thor za chvíli bude chtít slavit," pronesl Fandral. Sif ještě chvíli propalovala služku pohledem, pak povýšeně zvedla bradu a vydala se za ostatními do hodovní síně.

Krystalynn jen otráveně protočila oči a vydala se za Lokim. Byl v knihovně na svém obvyklém místě. Položila mu na stůl dobroty. Překvapeně zamrkal, pak se na ní vděčně usmál a pokračoval ve čtení. Už se chystala odejít, když jí zachytil za zápěstí.

"Možná... možná existuje způsob, jak tě vyléčit," pronesl váhavě. Krystalynn překvapeně zamrkala a pak si klekla k jeho křeslu, ve kterém seděl. Ukázal jí knihu s ilustrací netvora. "Jsou to jen pohádky, ale když najdu dost silného mága, který tě nebude chtít upálit, nebo probodnout stříbrným kůlem, můžu tě proměnit opět v obyčejnou dívku."

"A jiný způsob není?" povzdechla si, protože si byla jistá, že většina silných mágů byla loajální Ódinovi a většinou vše neobvyklé okamžitě nahlásily, nebo byli loajální temným světů a ti většinou nekomunikovali.

"Teď něco překládám. Zkusím na to přijít, slibuji," ujistil jí, pak se vrátil k četbě. Postavila se tedy a vydala se pryč z knihovny.

Na tváři jí pohrával smutný úsměv, který se na chodbě změnil v hysterický smích. Existoval způsob, jak jí toho zbavit, ale jelikož to bylo tajemství, které bylo obaleno několika lžemi, nebylo možné jí vyléčit. Možná kdyby nebyla hloupá, rovnou napsala, kým je, její otec by u Ódina vyprosil, aby jí vyléčil. Možná Laine vůbec neměl pravdu, možná její krytí bylo úplně zbytečné a hloupé. Možná si tím jenom přitížila...