Am I bad? /CZ/

18. Judge

"Otče, prosím," vydechl Thor a díval se ucitvě na svého otce, který seděl na svém trůnu. Frigga stála vedle svého muže a shlížela na své syny. Loki zatnul pěsti a zavrčel. 

"Jak se můžeš zastávat té vražedkyně?!" vyprskl rozčíleně. Thor se na svého bratra okamžitě otočil. 

"Jak se opovažuješ něco takového říct?! Je to tvá vina!" vykřikl Thor, Loki téměř hned zrudl vzteky a v dlani se mu zableskl zelený plamínek magie. 

"Má vina? Já jsem jí snad poslal do lesa?!" rozčílil se Loki, plamínek zaplál. 

"Měl si za ní jít a odvést jí do sklepení," odvětil tvrdě Thor. Loki se zamračil.

"Nechtěl jsem vám rušit vaší intimní chvilku," zavrčel Loki rozčíleně. 

"Hádal jsi ses s Jannike," namítl okamžitě Thor. Jakmile vyslovil její jméno, jakoby na malý okamžik vše zmlklo. Loki zůstal strnule zírat do prázdna a nezmohl se na žádnou kousavou odpověď. V jeho očích Thor spatřil něco děsivě hlubokého. Větší zoufalství v bratrových očích už nikdy nespatří a je si tím jistý. Protože jejich poslední hovor byl právě hádka, při které ho Jannike nazvala monstrem. "Já... omlouvám se, Loki."

"Sklapni," sykl bolestně Loki a odvrátil se. 

"Tak dost, ukončete to. Prosím, nehádejte se," vyhrkla Frigga a sestoupila po schodech mezi své syny. "Thore, tvůj bratr prožívá těžké období. Loki, já..."

"Mlč, matko. Vím, co chceš říct," zavrčel Loki. Frigga si povzdechla, ale nic neřekla. 

"Také to nemám jednoduché - dívka, kterou miluji, je vlkodlak a můj bratr jí považuje za vražedkyni," zavrčel Thor. Frigga se na něho překvapeně podívala. Byla překvapená pevnými slovy svého syna. Zněl tak... mužně, královsky. Ano, její syn už dávno nebyl ten lehkomyslný bojovník. Byl to muž. Smutně se usmála.

"Soud proběhne zítra, jak jsem řekl," pronesl Ódin jednoduše. Přejel oba své syny pohledem a poté odešel. Jakmile zmizel za dveřmi, Frigga objala svého mladšího syna kolem krku a Loki se zoufalstvím rozplakal. Jeho vzlyky se v prázdné síni rozléhaly a zarývaly se do hlav posluchačů. Sevřela ho o něco pevněji a pohledem vyzvala Thora, ať odejde, v očích slib, že za ním také zajde.

Thor se jen lehce uklonil a odešel. Chtěl jít do její cely, políbit jí a ujistit jí, že nedovolí, aby jí někdo ublížil, ale nemohl. Jisté zákony musel respektovat. S povzdechem se odvrátil od dveří do vězení a vydal se za svými bojovníky. Trocha rozptýlení mu vůbec neuškodí...

Krystalynn stála uprostřed sálu v okovech a přítomni byli všichni, včetně jejích bratrů a Laine. Jen Lokiho místo bylo prázdné. Truchlil nad smrtí své milované. V síni nastalo ledové ticho, když Ódin vstanul a díval se dolů na ní. Připadala si tak zoufale. 

"Začneme," rozhodl se, ale Frigga ho vzala jemně za paži a ukázala na místo, kde měl být její mladší syn. 

"Ještě tu není," podotkla tiše, ale Krystalynn to slyšela tak jasně. Stejně jako slyšela svého bratra Nielse, jak Halleovi říká, že bude rád, když jí Ódin odsoudí k smrti. Halle ho ale nevnímal. Překvapeně se na něho podívala a setkala se s pohledem vlastních očích. V jeho očích bylo... provinění? Ano. Vysílal k ní němou omluvu, ale ona jen zavrtěla hlavou. Sebral jí to, co na světě nejvíce milovala. 

Podívala se na své opět ploché a uzdravené bříško. A pak vzhlédla, aby mohla spatřit Thora, který nervózně postával kousek od své rodiny. Jakmile zachytil její pohled, povzbudivě se usmál a ona mu úsměv nervózně opětovala. Ne, to dítě v ní nebylo to, co na světě nejvíce milovala. To, co opravdu milovala, byl on. Jak tam tak stál ve svém brnění, vznešený princ se svým rudým pláštěm, co kterého by se nejraději zachumlala a v jeho objetí usnula.