Am I bad? /CZ/

4. Howl

Jsem ráda za všechny komentáře, opravdu mě potěší i každý vote. Jste úžasní. :) Taková podpora prostě člověka vybudí k tomu, aby pokračoval. Omlouvám se, že nekomentuji a někdy i nedám vote, jde o to, že vaše povídky většinou čtu přes mobil ráno v šest hodin cestou do školy. A tímto bych chtěla poděkovat všem, co mě dopují povídkami po ránu a dávají mi život do pochmurných dnů. :) Jsou to v podstatě všichni, co píší cokoliv s Tomem/Lokim/Adamem atd. Takže... děkuji. :) 

Na obrázku je přibližně to, jak by měla vypadat. Představuji si jí trochu vychrtlejší a srst prořídlejší, ale tohle je podle mě opravdový vlkodlak. Nic proti Twilight. :D

Od toho incidentu se strážným a polibkem se jí Jannike vyhýbala. Trochu tomu nerozuměla, ale byla ráda, aspoň se za úplňku dokáže nepozorovaně vytratit. Teď bylo odpoledne. Ještě pět hodin a bude se muset schovat. Asi půjde do lesa, tam je spousta nebezpečných tvorů. Ano, půjde do lesa. Protože schovat se v prázdných stájích nepomohlo.

Její první proměna proběhla právě tam. Prázdné stáje na okraji města, které opustil zkrachovalý stájník. Schovala se tam a ráno se probudila uprostřed domku, kolem ní všude mrtvá těla. Zabila už čtyři lidi. Když se schová do lesa, snad nezabije nikoho. Pokračovala v úklidu hrnců a snažila se nemyslet na to. Ne, má ještě pět hodin. 

Pustila se do řádné drhnutí hrnců, když zaslechla kroky. Vzhlédla. V tuhle dobu už nikdo v kuchyni nebyl, protože večeře se chystala v kuchyni blíže k hodovní síni. Jannike stála ve dveřích a vypadala... vyděšeně. 

"Co jsi zač?" zašeptala a dívala se na ní. Ačkoliv byla celkem daleko a normální člověk by její šepot neslyšel, ona jí slyšela až moc dobře. Přesto pozvedla obočí a odložil houbičku. "Jsi... jsi čarodějka? Mág?"

Krystalynn zavrtěla hlavou a ani si neuvědomila, že to Jannike šeptá tak, že to skoro ani ona sama neslyší. Ona to slyšela tak jasně. 

"Tak co jsi zač?!" Jannike zvýšila hlas a vyděšeně se na ní dívala. Krystalynn si pouze dala prst před pusu, aby jí nějak utišila. "Ne, nebudu. Já tě viděla, Kryst, viděla jsem, jak ti zčernaly žíly, ruce se ti měnily na... na... na něco odporného a oči... ty nelidské oči. Co jsi zač?! To ty jsi jim ublížila? Těm lidem na kraji města, že jsi to byla ty?! To ty jsi je zabila? Jsi monstrum!"

Krystalynn se překvapeně postavila a zavrtěla hlavou. Jannike k ní přistoupila. 

"Co. Jsi. Zač?" odsekávala pečlivě každé slovo. Krystalynn od ní couvla. Nemohla tomu uvěřit. Jak se mohla tak jednoduše prozradit? Vždyť v podstatě nic neudělala. Jen se... proměnila. Zoufale couvla, až ucítila za zády zeď. "Nehraješ vlastně tohle všechno? Ty nejsi němá, že ne? Že umíš mluvit?"

Krystalynn se po tvářích kutálely slzy a Jannike vypadala vyděšeně. Vlastně na ně byl pohled k popukání. 

"Jannike," ozvalo se překvapeně ode dveří. Dívky sebou trhly. Ve dveřích stál tentokrát Loki a obě si zmateně prohlížel. Pak k nim přistoupil. "Co se to děje? Co jsi to říkala?"

"Ona je monstrum," vydechla Jannike a ukázala na Krystalynn, která se víc přitiskla ke zdi a zavřela oči, ze kterých tekly nové a nové slzy. 

"Jannike, co to povídáš?" Loki vypadal překvapeně. Podíval se na služku, které se podlamovaly nohy, ale zvládala se držet. 

"Já... viděla jsem... viděla jsem..." Jannike se podívala na Krystalynn a hlas se jí zlomil. 

"Lennarte," zašeptala Krystalynn přes zavřená víčka a viděla svého muže, muže, kterého milovala. Přes slzy se jí objevil úsměv. Ona není monstrum. Ona ne. To, co je v ní, je monstrum, ale ona není monstrum.