Am I bad? /CZ/

16. Bad memories

Korzet jí nepříjemně stahoval, stříbrné kamínky, které ho pokrývaly, nepříjemně škrábaly na okraji výstřihu. Dlouhá lehká sukně měla pudřově narůžovělou barvu a byla tak lehká, že až měla pocit, že tam stojí jen v tom nepohodlném kostýmu. Otec jí naštěstí povolil zavřené bílé střevíce na klínku, které stejně nebyly vidět kvůli sukni. Stála vedle jeho křesla a sledovala, jak odsouhlasuje poslední hosty. 

Brzy to mělo vypuknout. Tohle byl její velký den a ona se cítila velmi nervózní. Věděla, že dnes se rozhodne o jejím životě. Dnes jí bylo přesně šestnáct. Před šestnácti lety se narodila přecitlivělá holčička jménem Meja. 

"Dnes je tvůj velký den," pronesl její otec to, nač myslela. Nervózně se usmála a on jí úsměv opětoval. "Doufám, že budeš vybírat rozumně a zodpovědně."

"Otče, vě-věř mi," řekla mu, ale zakolísání v hlase nedokázala zamaskovat ani falešným úsměvem. Povzdechl si, pohladil jí po ruce a odešel. Do pokoje se nahrnul Halle ve slavnostní modré košili, jakmile jí spatřil zašklebil se a přešel k ní.

"Ale, ale... naše oslaveňkyně,"  zazubil se, vzal jí za bradu a nadzvedl jí. Hned se mu vytrhla a ucouvla. 

"Běž do háje, Halle," zavrčela na něho nepřátelsky a chtěla odejít, ale Halle jí zachytil za zápěstí a přitáhl si jí k sobě čelem.

"Přeji ti všechno nejhorší a doufám, že si dnes zvolíš nějakého tyrana a budeš do smrti trpět," zašklebil se a ona se mu opět pokusila vytrhnout. Pustil jí a ona klopýtla. Zamračila se. 

"Doufám, že tady beze mě umřeš nudou," zavrčela, prošla kolem Nielse, který to celé s úšklebkem pozorval a vydala se do sálu. Už jen pár minut...

Krystalynn se toho rána probudila celá zpocená a zmatená. Tohle bylo zvláštní. Vzpomínala si, že se s bratry hádala, ale Hallovo přání zapomněla. Otřela si zpocené čelo a povzdechla si. Byl to jen sen. A nic to neznamenalo. Jen nával vzpomínek. Převlékla se, vydala se k Frigg, která jí začala považovat za svou důvěrnici.

Než stihli vyrazit do zahrad, objevil se Thor. 

"Matko, Ódin se dnes nedostaví na oběd," vyřídil a ta na něho jen kývla. Krystalynn zrudly tváře, když se na ní podíval a křivě se usmál. Ten úsměv byl tak... rozkošný. Ano, vypadal roztomile. Jako velký blonďatý méďa. Zatoužila ho obejmout, ale Frigga se vydala do zahrad. 

"Musím jít," nervózně se na něho usmála a rozešla se za Friggou. Zachytil jí, Frigga pokračovala dál, jakoby si ničeho nevšimla. Přitáhl si jí k sobě a nahnul se k jejímu uchu. 

"Dnes na večer si tě vypůjčím, má lady," zavrněl jí do ucha a jemně jí skousl ouško. Zachvěla se a vytřeštila oči do prázdna.

Usmívala se. Bylo tu tolik lidí. Všichni jí lichotili a pokukovali po ní. Tolik pozornosti v ní vyvolávalo malou závrať, kterou ovšem dokázala zakrýt úsměvem. Brzy už tančila s muži, jejichž jména zapomínala tak rychle, jako si je pamatovala. A pak spatřila jeho.

Stál uprostřed sálu a natahoval k ní ruku. Byl božský oděn v kožené košili a kalhotách, vlasy měla úhledně sčesané dozadu a usmíval se. Pustila muže, na kterého hned zapomněla a chytila se jeho ruky. Přitáhl si jí k sobě a začal s ní po sále tančit, jakoby tu byli jen oni dva. A přesně tak se cítila. Cítila, jakoby nic kolem nic neexistovalo. Jen ona a on. A tak to bylo perfektní. 

"Lennart, má lady, pokud si to zapamatujete," mrkl na ní pobaveně a ona lehce zrudla. 

"Lady Meja," představila se.