Am I bad? /CZ/

13. I'm murderer and you...

"Jsou tady," vrchní služebná vešla do kuchyně a podívala se na Krystalynn, která se prala s nádobím. Když k ní dolehla slova i s významem, upustila jeden talíř a ten se roztříštil. Služebná se zamračila, ale dál to nekomentovala. Krystalynn se rychle rozešla směrem do trůnního sálu, v hlavě miliony myšlenek, miliony pochyb a hlavně strach. Cítila strach tak intenzivní, že se jí chtělo začít prostě křičet a utéct. 

Zrychlila svůj krok, ještě zaskočila pro plášť svého otce. Chtěla cítit, že tam bude s ní, že jí bude ochraňovat, ať její bratři rozhodnou jakkoliv. V sále bylo ticho. Čekalo se jen na ní, lidé tiše očekávali podívanou. Uprostřed síně stály dva mohutní muži v kožešinách, jeden byl vysoký a hubený, měl hřívu hnědých vlasů, druhý byl nižší, ale za to svalnatější, jeho vlasy měly barvu slámy. Otec tvrdil, že takové vlasy má po matce. 

"Veličenstvo," prolomila ticho a uklonila se králi Asgardu. Oba bratři se otočili a strnuli.

"Co je to za hloupé vtipy?" zavrčel ten starší, Halle. Tvářil se zaskočeně a zároveň naštvaně. Těšil se, že dědictví bude jen jeho, když je tatínkova holčička po smrti. 

"Moji páni, prosím, odpusťte mi," uklonila se oběma. Nelíbilo se jí, že Niels se tváří kamenně. Většinou to byl on, kdo promluvil první to, co si myslel. Sklopila pohled k zemi a čekala, co se bude dít. 

"Na co si to hraješ?! O co ti jde, ubožačko?! Proč jsi tady?!" rozkřičel se na ní Halle. Niels ho jen jemně chytl za rameno a vyměnil si s ním nějaký pohled. Krystalynn se do očí začaly hrnout slzy. Prozradí jí. Nebo jí zabijí. Nechají jí zabít. 

"Veličenstvo," začal Niels, "zármutek nad smrtí naší sestry Halleovi zatemnil úsudek. Omluvte jeho chování, ale je pro nás bolestné vidět tuhle služku, co sváděla jinak věrného Lennarta."

"Co to povídáš?" zamračila se na něho hned i přes slzy. Niels se na ní ušklíbl. 

"Tvé chování je nevhodné, Krystalynn," oslovil jí ironicky. "Navrhuji, aby jste tuhle poběhlici dal tam, kde je její místo."

"A jaké místo uznáváte za vhodné?" zeptal se Ódin ledově chladně, Loki sklápěl oči k zemi, pravděpodobně věděl. Krystalynn měla představu a bála se, že to vysloví nahlas.

"Nevěstinec samozřejmě. Ať se stane potěšením pro muže, když tak s oblibou těšila zasnoubeného muže," pronesl Niels tvrdě a s vítězným úsměvem se podíval na Krystalynn, které se málem podlomily nohy. 

"Ne, prosím, ne," vyhrkla zoufale. 

"Řekl jsem, že nechám rozhodnutí na bratrech snoubenky. Své slovo splním, Špinavá," zavrčel přísně Ódin. 

"Ne! Já jsem..." napadlo jí to náhle. Chtěla vyslovit své jméno, ale v tom se něco stalo. Halle zavrčel, vytáhl dýku a rozeběhl se k ní. Nikdo v ten okamžik nedokázal zareagovat, jen Niels křikl na Halle. Pak se dýka zaryla do jejího břicha a ozval se v ní vlk, její obrana. Už by vyšel na povrch, kdyby si před tím Krystalynn neuvědomila, co Halle udělal. "Jak si..."

Ze rtů jí vytekl pramínek krve. 

"Zemři, čarodějnice! Zemři, ufňukaná děvko!" zařval na ní a pokusil se bodnout ještě do jejího srdce. V ten okamžik ale mezi ně stanul Thor a odhodil Halle kladivem. Krystalynn začala vidět rozmazaně, přestávala vnímat a zvuky kolem ní se měnily v šum. 

"Krystalynn!" zakřičela někde Jannike. Jí se ale už podlomila kolena a na poslední chvíli jí zachytil Thor. Pak jí objala temná náruč. "Krystalynn!"

Jannike rychle přiklekla ke své nejlepší kamarádce a zoufale jí chytila podbříšek, ze kterého vytékala spousta krve. Do očí se jí nahrnuly slzy.