Am I bad? /CZ/

14. He's death

Krystalynn seděla v zahradách, oblečená byla v bílých šatech. Cítila, jak jí obvazy stahují bříško, které se jí zdálo až nechutně hubené. Do vlasů se jí vplétal studený vítr, který jemně štípal do tváří. Dívala se na růžové keře před sebou. Kolem ní občas prošla královna Frigga se zlatou konévkou. Teď seděla u záhonu a magií opečovávala jednu seschlou květinku. Bylo tu zvlášntí ticho, až nehezké ticho.

Měla pocit, jakoby se na chvíli ocitla ve snu a zpoza růžových keřů vyšel Lennart. Zavrtěla hlavou a sykavě se nadechla. Královna se postavila, upravila si šaty a sedla si vedle ní. Jemně jí položila dlaně na ramena a usmála se. 

"Drahá, nechceš smočit své rty?" optala se jí tiše a i přesto, že Krystalynn zavrtěla hlavou, luskla prsty na služku, která téměř hned přicupitala s džbánem lahodné šťávy z plodů královniny zahrady. Nalila do dvou pohárů a jeden jí podala. "Musíš pít."

Krystalynn jen zavrtěla hlavou. Rty měla až bolestně popraskané, v ústech sucho. Nepila od té doby, co se dozvěděla, že jediné, co jí zbylo po Lennartovi, je mrtvé. Probudila se u léčitelek, které jí oznámili, že její starší bratr - tedy Halle - zabil její dítě. Oba bratři poté byli vykázání zpět na své panství. Loki i Thor se za ní přimluvili a Thor si i vyprosil její ochranu. Frigga se jí téměř hned ujala, jakmile mohla chodit a od té doby byla neustále něčím zaměstnaná. 

"Krystalynn, prosím," špitla královna a přinutila jí vzít si pohár do rukou. Podívala se na růžovou hladinu a musela se usmát. Tuhle šťávu dělala v panství Bouřlivá vlna, matka Laina. Už byla dávno po smrti, ale o její zahrádku se staral Laine a dělal tu samou šťávu. Hustou plnou ovoce ze zahrádky. Frigga si všimla jejího úsměvu a oči jí zajiskřily. "Ochutnej."

Váhavě si přiložila pohár k ústům a smočila rty ve sladké šťáve, cítila jahody a maliny. Nahnula pohár a do úst se jí vlila sladká šťáva. Polkla a stále cítila na patře sladkou chuť. Odložila pohár a podívala se na královnu, která se věnovala svému poháru. 

"Mé dámy," ozvalo se úsměvně. Stočila pohled a spatřila Thora. Byl ležérně oblečen ve svém leskle šedém hábitu se zlatou výšivkou u lemů a usmíval se. Dlouhé vlasy měl vzadu sepnuté sponou. Přistoupil k nim, přivlastnil si ruku královny a na pozdrav jí políbil na čelo. Poté se jemně usmál na Krystalynn, též ukořistil její ruku a políbil jí na klouby. Pohled v jeho modrých očí na chvíli Krystalynn úplně odzbrojil. "Mohl bych si vypůjčit Krystalynn, matko?"

"Když mi jí vrátíš do večera, tak ano. Máme v plánu vyšívat, že, Krystalynn?" otočila se královna na svou svěřenkyni a ta pouze kývla na souhlas. Thor jí nabídl rámě. Zaváhala a byla opatrná, když se do něho zaklesla a elegantně se uklonila královně. Pak vyrazil Thor pomalým vycházkovým krokem skrz zahradu. 

"Matka říkala, že vám dělá opět potíže formulovat slova," hlesl po chvíli a úkosem se na ní podíval. Povzdechla si. 

"Ne-není to problém." Odkašlala si, hlas měla slabý a chraptivý. "Jen už nevím, proč mluvit."

"Proč mluvit?" podíval se na ní překvapeně. "Mluvte se mnou, řekněte mi všechno, popiště mi své pocity, budu naslouchat, slibuji."

"Není o čem mluvit. Cítím se prázdná," špitla a sklopila pohled k zemi. Thor jí na chvíli pustil, natáhl ruku a utrhl z růžového keře růžový kvítek. Otrhal trny a pak jemně a opatrně vpletl květinu do hnědých vlasů Krystalynn. Překvapeně se na něho podívala. "Co to děláte?"

"Viděl jsem ten kvítek a myslím, že vám sluší ve vlasech," usmál se a jemně jí pohladil po tváři. V jeho očích se cosi třpytilo. Dívala se mu chvilku do očí a snažila se to popsat. Neznala to.

"Měla bych si jít promluvit s Jannike," vydechla a podívala se opět na jejich boty. Stál příliš blízko. 

"Ne, prosím, neodcházejte. Musím vás vrátit matce já a ne Jannike," upozornil tiše. "Už se vás nebudu dotýkat, slibuji."

"O to nejde," zavrtěla hlavou, i když o to tak trochu šlo. 

"Mluvte," vyzval jí a vydal se zahradami dál. Následovala ho a snažila se vymyslet, co mu řekne. Nevěděla, jestli to byl on, kdo jí donesl do sklepení, nebo jestli to byl Loki. Ale vypadalo to, že Thor nic nevěděl. Pousmála se. "Je toho na mě moc."

"Tolik ztrát je velmi moc, musíte už jen získávat," usmál se na ní povzbudivě. 

"Získala jsem," dotkla se svého bříška, "a zase ztratila."

"Možná se vám osud snaží naznačit, že na dítě není ještě čas a nebo to nebyl ten pravý," Thor se na ní usmíval, ale jí se ve tváři vyměnilo hned několik výrazů. Poslední byl zamračený.

"To není možné, Lennart byl ten pravý," namítla hned rozzlobeně. Thor sklopil pohled. 

"Omlouvám se za svou troufalost, ale Lennart byl můj přítel z dětství - znal jsem ho. A..." chtěl pokračovat, ale Krystalyn v ten okamžik couvla a zavrtěla hlavou. 

"Ne, ne, ne, ticho buďte!" vyhrkla a couvla od něho. 

"Byl to prachsprostý proutník," namítl.

"Byl věrný!"

"Měl dvě ženy." 

"Ale miloval mě!"

"Kdyby vás opravdu miloval, neměl by snoubenku," namítl hned. 

"Já jsem byla jeho snoubenka!" prskla a hned na to si připlácla ruku na pusu. Thor na ní chvíli zíral, pak se mu zorničky stáhly poznáním.

"Mejo," špitl. Krystalynn zaváhala, pak udělala elegantní pukrle a sklopila pohled. Do očí se jí nahrnuly slzy. 

"Nesmíte to nikomu říct," zašeptala zoufale. 

"Neřeknu," ujistil jí okamžitě. "Jen... co tu děláte?"

"Nemůžu se vrátit na panství, viděl jste to sám," rozhodila zoufale rukama. 

"Kvůli bratrům," řekl, ale ani jeden tomu nevěřil. 

"Ano," kývla a rychle si otřela přicházející slzy. 

"Mohu?" rozpřáhl ruce a nabídl jí své objetí. Jen pokývala hlavou a schoulila se v jeho objetí. Byl statný, jeho paže jí ukrývaly před tím vším reálným mimo. Cítila se v bezpečí, jako v otcově náruči. Thor jakoby jí mohl uchránit před vším. 

"Děkuji," špitla, když dokázala promluvit bez zaseknutí se. 

"Není zač," ujistil jí tiše a jemně se odtáhl, aby jí mohl upravit květinku ve vlasech. Jemně se přitom prsty dotýkal její tváře. Podívala se mu do očí. Byla v nich něha. Ano, to bylo to, co nedokázala poznat. Něha. Bylo zvláštní, že jí nepoznala, v očích Lennarta jí spatřovala stále, ale tohle... tohle bylo něco jiného. Thor se jemně usmál, jeho oči trochu ztmavly, stejně jako obloha nad nimi. "Mohu?"

Začal se sklánět a ona nedokázala odpovědět. Jen tam tak stála a dívala se, jak se jeho rty přibližují k jejím. A vlastně potom i zatoužila. Natáhla se na špičky a jejich rty se na okamžik setkaly. Cítila explozi citů, které jí zavalily a plně jí pohltily do světa mezi hvězdami. Cítila se tak krásně, volně a bezpečně. Jen něžně položil ruku na její bok a prstem zavadil o její bříško.

Okamžik probuzení. Rychle se odtáhla a zamotala se jí hlava prudkostí pohybu a přerušením toho intenzivního okamžiku. 

"Ne, já... vy... máte tu nevěstku," vyhrkla, ačkoliv to nebylo hezké. Překvapeně zamrkala. 

"Cassandru? Jak víte o Cassandře?" vydechl. 

"Vaši bojovníci si nedavají pozor na pusu," couvla. "Omlouvám se."

"Cassandra pro mě nic neznamená, Krystalynn," ujistil jí a pokusil se přiblížit, ale ona ucouvla ještě o krok. "Byl to jen úlet."

"A já budu taky. Miluji Lennarta, princi," řekla pevně, otočila se a rozeběhla se pryč. Květina se jí vypletla z vlasů a zůstala ležet u nohou opuštěného prince.