Am I bad? /CZ/

8. I want to see it.

Loki je vedl spletitými chodbami paláce do podzemí, prošel kolem žalářů, nahlédl zvědavě do hladomorny a zastavil se před dveřmi v dlouhé úzké chodbě. Jannike se ho chytila vyděšeně za ruku. Krystalynn šla a snažila se zachovat klid. Tohle místo mělo být jejím útočištěm. 

Dveře se zavrzáním otevřel. Vrzavý zvuk byl hodně nepříjemný a přinutil jí zacpat si uši. Z místnosti se vyvalil zápach plísně a zatuchliny. Krystalynn se rozkašlala tak, že se brzy kašel změnil v dávivý. Dělalo se jí z tohohle místa zle a její citlivé smysly tomu nepomáhaly. Jannike s Lokim mezitím vešli dovnitř.

Jednalo se o malou místnost s nízkým stropem a čtyřmi stěnami. Nic víc, nic míň. Tedy ano, něco víc tu bylo. Ze země trčely dva kroužky, stejně tak ze stropu. Loki vzal řetězy z rohu místnosti a připevnil je ke kroužkům. Na konci těch, co visely ze stropu, byly konce jako z pasti na medvedy. 

"To nemyslíš vážně," vyhrkla Jannike. 

"Nic lepšího jsem nenašel," odvětil Loki jednoduše, ale když si všiml Krystalynna vyděšeného pohledu, řetězy ze stropu oddělal a hodil do rohu. "Zasloužila by jsi si trpět na mnohem horším místě, než je tohle, bestie."

Krystalynn couvla k východu a Jannike se zamračila. 

"Loki, prosím," vydechla smutně. 

"Ne, Jannike, sama jsi viděla to tělo toho lovce," zavrčel Loki rozčíleně. "Ten muž měl dvě děti a ženu, která ho milovala. Copak to nechápeš?"

"A ona měla rodinu, přátelé, všechny... a všichni jsou teď..." hlas se jí zlomil, zadívala se přísně na Lokiho, který provinile sklopil pohled na zem, jakoby snad on mohl za to, že jsou všichni její blízcí... 

"Mrtvý," špitla Krystalynn.

"Cože?" Jannike se podívala překvapeně na Krystalynn, která si prohlížela vyděšeně místnost, ve které měla trávit každý úplněk, aby nikomu neublížila. 

"Mrtvý. Všichni jsou... mrtvý. Kirk, Lennart, vrchní služka Britta, její pomocnice Dagmar, stájní Borge, lovec Byrc, komorná Elvi, ty dvě malé děti, bože, ty dvě malá dítka, Melker a Hannes, i ti jsou mrtvý. Byly to ještě děti, malé děti," do očí se jí nahrnuly slzy, když si vzpomínala na jména a na jejich příběhy, jejich příbuzné a přátelé, kteří také teď trpí nad ztrátou svých bližních. "Tolik mrtvých. Tolik krve, tolik ohně, kouře a monstrum. To monstrum."

"Kryst, nemusíš... nemusíš na to vzpomínat," Jannike jí popadla konejšivě za ramena a podívala se jí do očí. "Nemusíš si to připomínat, už jsi v bezpečí."

"Ne, copak to nechápeš?!" zavzlykala Krystalynn. "Už nikdy nebudu v bezpečí, protože... protože já jsem to nebezpečí, nosím to v sobě a už se toho nikdy nezbávím, protože mi to koluje v krvi. Bože, já jsem monstrum, jsem bestie."

"Ne, ne, ne, nejsi. Kryst, nejsi. Snažíš se to napravit, všechno se to snažíš napravit a já vím, že jsi dobrý človkě, jsi dobrý člověk, tady," ukázala na její srdce a povzbudivě se na ní usmála. "Věř mi, jsi dobrý člověk. Nejlepší, jakého jsem měla čest poznat."

"Úplněk je za tři dny," promluvil Loki a Krystalynn se na něho uslzeně podívala. "Za tři dny tě odvedu sem, přivážu a ráno tě vyzvednu. Mezitím se budu snažit najít způsob, jak to monstrum udržet v tobě, dobře?"

"Děkuji," vydechla Krystalynn. "Děkuji, opravdu moc děkuji."

"Já se omlouvám," špitl Loki, pak se kolem nich protáhl a spěšně odešel. 

Krystalynn stála uprostřed místnosti, končetiny přivázané řetězy. Cítila, jak se do ní pomalu vkrádá ta síla měsíce. Začala se chvět po celém těle a naskočila jí husí kůže. Tady v podzemí byla celkem zima. Pohnula rukou a řetězy zacinkaly. Loki se na ní podíval a přistoupil k ní na dva kroky. Prohlížel si jí pečlivě, sledoval každou část jejího těla a čekal mutaci, která nepřicházela. 

"Jdi," řekla mu, ale Loki se ani nehnul. Naopak... odešel jí dokolečka a opět skončil u její tváře, kterou si pečlivě prohlížel. Pak to přišlo... okamžik zlomu. V ten okamžik se ozvalo zapraskání kostí. "Jdi!!!"

Loki vyplašeně ustoupil a prohlédl si mutaci jejího těla. Její čumák se prodloužil, její ruce se deformovaly v mohutné tlapy, nohy se lámaly do správného úhlu. Křičela bolestí a svíjela se, jak se snažila, aby jí mutace co nejméně bolela. A pak se na něho upřely ty nelidské zlatavé oči. Zorničky měla nebezpečně stažené do malých nepatrných teček. 

To byl signál k odchodu, rychle zacouval ke dveří. Monstrum se na chvíli uklidnilo. Nadechovalo se a větřilo na všech čtyřech. Pak Loki udělal prudčí pohyb vzad a monstrum vyskočilo. Loki se vyděšeně natiskl na dveře. Monstrum se zarazilo jen pár centimetrů od něho, jeho tlapy minuly jeho tělo jen o milimetr. Řinčící řetězy ho zastavily. Loki si oddechl, pak pozadu otevřel dveře, zapadl za ně a zase je zavřel. Přidal ještě drobné zamykací a zvukové kouzlo a sesul se na zem. 

Pečlivě poslouchal, ale díky svému kouzlu neslyšel vůbec nic. Mohl být na sebe hrdý. Právě spoutal vlkodlaka. Tím se moc mágů chlubit nemohlo. Náhle se ozvaly kroky. Vyskočil na nohy, že bude bránit své a její tajemství, když zjistil, kdo k němu jde. Jannike se schovávala pod safírovým pláštěm a v ruce držela tác s jídlem a vínem. Loki se na ní podezíravě zamračil.

"Chci to vidět," pronesla a zatřásla mu před nosem lákavým úplatkem. Loki se zamračil. 

"Ne, to ne," zavrtěl hlavou.

"Jen nahlédnu škvírkou, slibuji, že budu tichá jako myška," ujistila ho, znovu mu nabídla úplatek. Opět zavrtěl hlavou. 

"Ne, Jannike, je to nebezpečné. Ona si dává takové myšky jako jednohubky," zamračil se přísně. 

"Prosím," zaškemrala. Loki se na ní chvíli díval a pak opět nápad zamítl.

"Je to pro tvé dobro," ujistil jí, než se opět posadil ke zdi. 

"To tu budeš nocovat?" Jannike se na něho překvapeně podívala. 

"Ano, pro jistotu," kývl a Jannike se zamračila. 

"A to budeš nocovat bez ničeho k snědku? Bez vína, co ti smočí seschlé rty?" začala fantazírovat. Loki spolkl všechny mlsné sliny. 

"Hej, nejsi náhodou služka?" podíval se na ní. Uraženě našpulila rty. "Je to pro tvé dobro. Nechtěla by, abys jí tak viděla."

"Ona nechtěla, abych to věděla," zabručela a sedla si k němu. "Jen nahlédnout."

"Ne." Byl trochu překvapený, že i přesto před něho položila tác s jídlem a vínem. Zklamaně se na něho podívala, v očích jiskřičky naděje. Povzdechl si. "Jsi příšerná."

"Máš mě rád," zasmála se Jannike, nadšeně vyskočila na nohy a Loki přišel ke dveřím. Pootevřel je jen na škvírku. Všude v místnosti byla krev toho netvora, které se ze samého zoufalství začal zabavovat hryzáním sebe samotného. Samotný netvor ležel v rohu jako chomáč rozcuchaných hrubých chlupů. Jannike vytřeštila vyděšeně oči. "Chudinka."

V ten okamžik zařinčely řetězy, monstrum vyrazilo přímo ke dveřím s děsivým vrčením. Jannike vyděšeně uskočila, Loki zůstal oněměle zírat. Opět mostrum zastavily řetězy, ale něco bylo jinak. Monstrum trhalo končetinami, jen aby se uvolnilo. A pak se ozvalo zapraskání, jedna jeho mohutná tlapa minula Lokiho vytřeštěný obličej. Rychle zaklapl dveře, skřípl tam tlapu netvora, ten tlapu zatáhl zpět do místnosti a Loki dveře s magickou silou zavřel a zamknul. 

"Chtěla mě zabít," vydechla překvapeně Jannike. 

"Chtěla zabít spíše mě, ale říkal jsem to, Jannike. Tohle není Krystalynn, tohle je monstrum," povzdechl si Loki, sedl si na zem a poklepal na místo vedle sebe. Oba se dostatečně nasytily a brzy usnuly ve společném objetí zachumlaní do pláště Jannike.