Am I bad? /CZ/

Epilog

Nastalo na okamžik hrobové ticho. Bylo po všem. Všech devět světů bylo zachráněno. Kolem nich byly ruiny, všechno rozpadlé a roztříštěné. Mezi tou vší spouští stál mohutný muž s kladivem, který se nejdříve rozhlédl a pak si tiše povzdechl. V očích měl něco, co jí na okamžik zarazilo, protože to už vidělo. Ale pak se ozvaly kroky. Bůh hromu se podíval na ženu v holinkách, která se k němu blížila opatrně a nejistě. Jakmile se na ní podíval, všechno v jeho očích zmizelo. Rozeběhl se k ní, sevřel jí v náruči a jeho rty se přisály na ty její. Líbal jí vášnivě a vděčně. Jakoby děkoval, že žije. Tiskl jí k sobě tak moc a měl zavřené oči, užíval si každou vteřinu toho polibku, jakoby ten polibek byl poslední, ačkoliv oba věděly, že po tomhle polibku budou následovat další a další. 

A další, ušklíbla se a odvrátila zrak. Nemusela vidět všechno. Začaly se jí třást ruce vztekem a ona viděla žíly, které vyskakovaly díky blížící se proměně. Nadechla se, i když trochu trhavě. Měla vyschlé hrdlo a vzlhlé oči. Bylo pro ní těžké tohle všechno sledovat. Strčila si ruce do kapes a znovu se podívala na zamilovaný pár. 

Pak jenom potřásala hlavou, otočila se a vydala se pryč. 

"Jannice," zavolal na ní někdo. Otočila se a spatřila svého kolegu z práce. "Viděla jsi to?"

"Bohužel," zamumlala, ale hned na to se pouze zatvářila zmateně a nahlas řekla: "Mám pocit, že mám halucinace."

Z epilogu je jasné, že jí Ódin nechal žít. Thor je šťastný, Loki je šťastný - rádoby mrtvý a Meja/Krystalynn/Jannice je... no, to je těžké. Doufám, že jste z povídkou spokojené a líbila se vám. Teď momentálně mám rozpracovaných spousta povídek, ale žádnou, kterou bych zveřejnila, takže si asi dám pauzu. :)

S věčným pohrdáním

                               WeirdMaryJane