Napříč rozdílnými světy

3. Bez tmy bys nemohl vidět hvězdy

Že Blaiseova párty bude mít katastrofální následky bylo Dracovi jasné v momentě, kdy mu zmiňovaný čokoládový zmijozel prozradil, že sehnal tolik druhů alkoholu, až by si mohl otevřít Bradavickou putyku. Jo jasně, žádný z tajných večírků se nemůže bez alkoholu obejít, neb ten boří bariéry, ale všeho moc škodí. A pod obraz zlití studenti plížící se v noci Bradavickým hradem určitě nebudou dodržovat školní řád a nebudou se chovat tak, aby nebyli přistiženi profesory. Ne primusy nebo prefekty - ty mají na své straně.

„Fakt nejdeš?“ zeptal se blonďatého zmijozela snad už po šesté Blaise, který se momentálně čančal před zrcadlem. Nakrucoval se, špulil na sebe rty a šelmovsky na sebe mrkal, jako by sám sebe chtěl sbalit.

Draco, jenž seděl na své posteli, zády se opíral o stěnu a četl si, se na něho znuděně podíval. „Ne,“ odvětil prostě a dál se věnoval svému čtivu.

Ne, nestala se z něj Grangerová, jen si prostě čas od času taky rád něco přečte. Kniha pro něj vlastně byla odjakživa dobrým společníkem, to poznal už dávno, kdy se za dlouhých dní na Malfoy Manoru chodíval schovávat do rodinné knihovny, neboť vědět, že otec do té místnosti vstoupí jen zřídkakdy. Jednou za přestupný rok nejspíš. Plus měl rád, že díky čtení dokáže aspoň na chvíli utéct z reálného života a ponořit se do toho fiktivního, do toho, kde mu nikdo nedýchá za krk, nekontroluje každý jeho krok a kde se na něj nikdo nedívá stylem, že jeho existence obtěžuje všechny okolo.

„Škoda,“ zkonstatoval Blaise, když konečně uznal, že lepší už to nebude a přestal se prohlížet v zrcadle. „Ale je fakt, že kdybys šel, Pansy by ti šlápla na krk,“ uchechtl se a Draco protočil oči v sloup a s povzdechem otočil stránku.

Ano, kdyby na ten večírek šel, Pansy by mu opravdu šlápla na krk. Věděl to, neb mu to jen dneska řekla nejmíň dvanáctkrát. Už ho to trochu rozčilovalo. Před pár dny jí jasně řekl, že na tu Blaiseovu akci nepůjde. Není idiot, aby riskoval pobyt v Azkabanu jen pro jednu noc s litry alkoholu a s lidmi, jejichž přítomnost ho obtěžuje a které nemá rád. Jenomže Pansy se občas zasekne jak Goyle v kuchyni a není s ní k hnutí.

„Myslíš, že nás Grangerka nenapráší Minervě nebo Křiklanovi?“ zeptal se Blaise. Posadil se na okraj své postele a obouval se.

Blonďatý chlapec zvedl oči od knihy a zadíval se na něho. „Proč by to dělala?“ zareagoval na jeho otázku otázkou jinou.

Vážně netušil, proč by měla Grangerová chodit žalovat. Jasně, je to pravidly posedlá psychopatka, ale nemyslel si, že by se někdy snížila k tomu, aby chodila k hlavě Bradavic žalovat na své spolužáky, třebaže zmijozelské. Kdyby chtěla, je dost schopná poradit si s Blaisem a jeho sebrankou sama. Nepotřebovala by k tomu žádného profesora. A možná ani hůlku.

Blaise pokrčil rameny. „Třeba je naštvaná, že není pozvaná,“ odvětil a Draco povytáhl obočí.

„Pochybuju.“ Zavřel knihu a odhodil ji na noční stolek vedle neotevřeného dopisu od matky. „Určitě by páteční osamělý večer v knihovně nevyměnila za zábavu,“ ušklíbl se a Blaise se zahihňal. „Proč jsi ji nepozval?“

Zajímalo ho to. Myslel si, že zrovna Blaise je s existenci té nebelvírské šprtky, která strká nos do věcí, do kterých jí nic není, v pohodě. Dokonce si myslel, že zrovna Grangerovou pozval mezi prvními.

Blaise si povzdechl a postavil se, neb byl s obouváním hotov. „Ztráta času. Stejně by odmítla. A ještě bych dostal hodinové kázání o tom, že porušovat školní řád se nemá,“ zabrblal a šel se ještě jednou obdivovat před zrcadlo. „Myslíš, že si Pansy všimne, že mám novou košili?“