Napříč rozdílnými světy

10. Pošlapaná hrdost

Jeden z nejlepších pocitů na světě je ten, když se na někoho, kdo vám leží v hlavě, kradmě podíváte a zjistíte, že vás už dávno pozoruje.

Hermiona se nepatrně začervenala a žaludek se jí příjemně stáhl během toho, co se usmála na blonďatého záporáka a sklopila pohled zpátky ke knize, kterou měla rozevřenou na stole před sebou.

Nacházela se v knihovně, kde se učila s Ginny, Seamusem a Deanem. Pár stolů od nich seděl hlouček zmijozelských, přesněji členové slavné Drapanthebly společně s Daviesovou a starší Greengrassovou. A ona už celou věčnost hrála souboj pohledů s Dracem Malfoyem.

Zjistila, že po ní pokukuje skoro stejně často jako ona po něm. Mírně ji to znervózňovalo, zároveň ji to ohromně těšilo, z čehož byla dost rozhozená. Za poslední týdny si uvědomila, že Malfoy v ní vyvolává tak různorodou škálu pocitů jako nikdo jiný. Popravdě ji to poněkud děsilo. Nikdy předtím na něj nereagovala tak vášnivě jako teď. Stačí jeden jeho pohled, který zachytí, a vnitřnosti jí udělají sérii několika salt za sebou. Stačí jeden jeho úsměv věnovaný její maličkosti, a ona by byla schopna rozpustit se jako zmrzlina na slunci.

„Chápu, že je Malfoy jistě mnohem zajímavější než tahle učebnice starejch run, ale já bych vážně potřebovala pomoc," zašeptala Ginny směrem k primusce, a ta po ní šlehla vyjeveným pohledem.

„Ale já přece vůbec-"

„Zíráš na něho prakticky pořád, ale čert to vem," nenechala ji to doříct rudovláska. „Na chvíli se ale ovládni a věnuj se mně. Princi Krasoňovi se můžeš věnovat po zbytek noci, když budeš šikovná a zařídíš si to."

Hermiona na svou nejlepší kamarádku hleděla, jako by na ni mluvila hadím jazykem. „Přeskočilo ti, Ginny?" optala se zcela vážně a ještě vážněji si ji prohlížela. „Nechci se mu v noci věnovat!" bránila se tiše, ale ne zas tak moc, aby to uniklo Seamusovi, který nastražil uši hned, jakmile zachytil záporákovo jméno.

„To je ale škoda, protože Malfoy vypadá, že by si tě rád naservíroval rovnou tady na stole," prohodil jen tak mezi řečí a poklidně psal dál na pergamen, zatímco Hermiona na něho vytřeštila oči tak moc, že je po něm málem hodila.

„Jste normální?!" vyhrkla a pak, jako by to měli nacvičené, všichni čtyři pohlédli ke stolu zmijozelských.

Draco zvedl pohled a viditelně strnul, když zjistil, že na něho všichni lvi zírají, načež tázavě a dost výsměšně povytáhl jedno obočí. Hermioniny tváře nabraly červených odstínů. Cítila se trapně, proto oči hned sklopila k učebnici a předstírala, že je strašně zaujatá textem v ní.

„Zmijozel zdraví Nebelvír!" zvolal Blaise od stolu a zvedl ruku na pozdrav.

Odpovědí mu bylo Deanovo kývnutí a taky okřiknutí Irmy Pinceové, která mu poradila držet jazyk za zuby, pokud nechce školní knihovnu opustit jedním z oken, kterým ho prohodí. Blaise se na ni zaškaredil, cosi si zamumlal a pak ještě na starou knihovnici vyplázl jazyk, když se k němu otočila zády. Taky na ni dělal opičky, a když se Pinceová otočila a podezíravě si ho změřila pohledem, okamžitě přestal a nevinně se na ni zazubil.

A zatímco Seamus s Deanem a Ginny se škodolibě křenili, když stará knihovnice skrz zuby na Blaise cedila všechny kletby světa a kritizovala jeho vychování, Hermiona se mračila do učebnice.

Absolutně nechápala, co jejím spolužákům cvrnklo přes nos. Už pár dní si všímala toho, že mají podivné poznámky na její a Dracův účet, ale moc pozornosti tomu nevěnovala. Myslela si, že jim prostě vadí to, že se jednoduše baví s hlavním nepřítelem nebelvírské koleje. Jenže tohle už bylo vážně divné. Skoro to vypadalo, jako by vyloženě chtěli, aby s Dracem Malfoyem strávila noc. Ale to byla ta největší pitomost, jaká ji za poslední týdny vůbec napadla.