Napříč rozdílnými světy

16. Pád za pádem

Když toho rána Hermiona vkročila do Velké síně, měla ohromně špatnou náladu. Jen letmo pohlédla ke zmijozelskému stolu, zamračila se ještě víc, pokud to ovšem bylo vůbec možné, a pohled od hadů zase odvrátila. Víc se kolem sebe už nerozhlížela a rychlým, rázným krokem vyrazila rovnou ke stolu své koleje. Ani svým přátelům nepopřála dobré ráno, když usedla vedle Nevilla a zároveň naproti Ginny, a rovnou si začala na talíř nabírat jídlo.

„Taky ti přeju dobré ráno, drahá. Svět je hned krásnějším místem, když se po ránu takhle hezky pozdravíme," podotkla s ironickým úšklebkem Ginny a Hermiona do ní zabodla pohled, ale neřekla nic. Rudovláska se nepatrně zamračila a zkoumavě si ji prohlížela. „Jak dopadla noční hlídka?" zeptala se opatrně a reakce dostavila téměř ihned. Hermiona se ji zřejmě snažila uřknout, protože se na ni nepříjemně ostře dívala a tiše si pod nosem mumlala něco nesrozumitelného. „Aha..." řekla pak Ginny a dál to už nerozebírala.

Samozřejmě věděla, že se Hermiona měla na hlídce sejít s Malfoyem kvůli něčemu, co ani jeden z nich rozhodně nenazýval randem, třebaže to rande určitě být mělo. Očividně to ale nevyšlo. Prostě to neklaplo a Malfoy nepřišel, čehož ten hňup bude litovat, až ho potká, protože mu z obličeje udělá omalovánku, a nebo to vyšlo a sešli se, ale Malfoy to zase podělal způsobem sobě vlastním. A nebo to pokazila Hermiona, to se taky mohlo stát. No, rozhodně z ní během dneška dostane, co se vlastně stalo a proč má tak špatnou náladu.

„Později," zabručela pak primuska a Ginny přikývla, načež se Hermiona pustila do jídla a ačkoliv se sebevíc snažila, aby to nedělala, pohled jí neustále utíkal ke stolu zmijozelských.

Není tam. Očividně má v popisu práce nebýt tam, kde má být nebo kde slíbil, že bude. Čekala na něho - skoro doslova - celou noc! Procházela pořád dokola všechna patra hradu a za každým rohem doufala, že na něho konečně narazí. Dokonce se i poměrně dlouhou dobu zdržela při kontrole sklepení a očima hypnotizovala vchod do hadího doupěte. Stála tam tak dlouho, že na ni dokonce jakási socha vyprskla, ať si jde najít svůj rajón a vysmahne z toho jejího.

Ale Draco Malfoy se v noci vůbec neobjevil. To ji hrozně naštvalo. Taky ji to ohromně mrzelo a cítila se zároveň zklamaná, šíleně naštvaná i ponížená. Vážně si myslela, že tahle schůzka měla být něco jako rande. A těšila se na to. Možná víc, než si chce sama připustit. Vždyť s Dracem udělali neuvěřitelný krok dopředu, když si - sice podivným způsobem, ale přece - navzájem vyznali své city, které teda rozhodně nemají, aby bylo jasno!

Povzdechla si, opřela vidličku o okraj talíře a napila se dýňové šťávy.

Jednoduše se na schůzku s Dracem těšila jako na novou knihu, na jejíž vydání dlouho čekala. Skoro ji až děsí, jak moc ji zklamalo, že se neobjevil.

Ale proč nepřišel? Rozmyslel si to? Vycouval z toho, co ani nemělo šanci pořádně začít, protože si uvědomil, že to ve skutečnosti nechce? Nebo se snad najednou rozhodl, že by měl přestat porušovat školní řád svými nočními výlety po hradě? Uvědomil si, že mu vadí její původ? Vlezlo mu do toho něco důležitějšího? Je nemocný? Nebo jednoduše nechtěl přijít a vykašlal se na ni bez složitějšího důvodu?

Tyto i další otázky týraly její mysl už do noci a ona by vážně ráda získala odpověď aspoň na jednu z nich. Jenomže to se nestane, dokud ho nepotká a nepromluví si s ním.

Podívala se ke vstupu do Velké síně a nepatrně se zarazila, když jí oči spočinuly na pětici zmijozelů, kteří vypadali tak strašně unaveně, uboze a sklíčeně, až ji to znepokojilo. Nakrabatila čelo, svraštila obočí a věnovala jim veškerou pozornost.