Napříč rozdílnými světy

9. Když se dvěma daří, třetí se trápí

„Dobré odpoledne! Vítám vás na první tajné schůzi!“ zvolal divadelně Seamus, který dramaticky vstoupil do své vlastní ložnice vteřinu po tom, co ji opustil. Ginny s Deanem, kteří spolu seděli na posteli, si vyměnili pohled, protože tady seděli už když odešel. „Pojďme se hned ze startu podívat na graf, který jsem vytvořil!“ Prudce rozmotal ruličku pergamenu, kterou držel v ruce. 

„Graf prý... A tam jedna vodorovná čára,“ podotkl tiše Dean a Ginny se uchechtla, načež se okamžitě tvářila zcela vážně, protože ji Seamus probodl varovným pohledem. Takovým, kterým je častují Bradavičtí profesoři.

„Zřetelně zde můžeme zřít,“ pokračoval a Dean povytáhl obočí nad tím, jak jeho nejlepší kamarád mluví, „že se momentálně nic neděje,“ dokončil sklesle a rudovláska to už nevydržela a suverénně vyprskla smíchy, což Seamuse urazilo. „Ginevróóó!“ zahučel uraženě a ještě si u toho podupl, což způsobilo jen to, že se Ginny rozesmála ještě víc. 

Dean si zachoval vážnou tvář a dloubl do čarodějky loktem, aby se uklidnila. Odkašlala si, ale opravdu se přestala smát, i když jí koutky úst dál cukaly. 

„Pokračujte, pane,“ vyzvala pak Seamuse, který se na ni pořád ještě uraženě mračil. 

Nicméně se nenechal pobízet dvakrát. „Jak jsem již pravil,“ ujal se zase slova a Dean si začal prsty rychle mnout spodní čelist, aby Seamus nepoznal, že se směje, „momentálně se neděje nic, ale křivka nám po dnešním poledním pokrmu mírně roste.“ Špičkou hůlky přejel po namalované čáře, která se jako kouzlem - překvapivě - stočila nepatrně nahoru. „Náš muž se totiž střetl s Hermionou ve dveřích hodovní síně v krátkém dialogu,“ vysvětlil a Ginny byla v obličeji celá rudá, jak urputně se snažila nesmát se. 

„Muž... To je trochu nadnesené, ne?“ okomentoval to Dean, což neměl, protože Seamus se zrovna pokusil zastavit mu srdce pouhým pohledem. 

„Tak mu můžeme klidně říkat samec, jestli ti muž nesedí, ale - Ginnisko!“ zaječel, protože zmiňovaná čarodějka se svalila na postel a stále dokola opakovala slovo samec. „Tříská s tebou puberta, seber se trochu!“ zabručel Seamus, stočil svůj graf zase do ruličky a tu pak zahodil. 

Následně se složil do křesla, založil si ruce na hrudi a uraženě se nafoukl jako žába. Vždyť ti dva mamlasové to vůbec neberou vážně! Jde tady o velkou věc, obrovskou přímo! Copak se nemůžou aspoň chvíli chovat dospěle? Ďáblovo osidlo aby je objalo! 

„Teď vážně, Ginn,“ vyzval ji čokoládový lev, chytil ji za paži a vytáhl ji zase do sedu. „Musíme začít jednat, jestli nechceme, aby Hermionu Nott nakonec přece jen uhnal,“ řekl se vší vážností světa, a to na Ginny zabralo. 
„To fakt nechceme,“ souhlasila rudovláska, která se vzápětí krátce zamyslela. „Jako Nott není tak špatný, nalejme si čistého vína, ale - nalít bychom si vážně mohli, ne? Dneska po večeři, co říkáte?“ Tázavým pohledem přejela po chlapcích, kteří se na ni pobaveně dívali. 

„Možná bys měla tu svou zálibu v alkoholu už začít řešit s odborníkem,“ navrhl Dean, který to myslel sice ze srandy, ale... 

„Myslíš s vinařem?“ zajímala se Ginny a Seamusovi zmizelo obočí na stropě. 

Dean na ni chvíli koukal, než se rozesmál a zakroutil hlavou. „Jo, přesně s ním!“ zasmál se znovu a nechal to být, zatímco Ginny uvažovala nad tím, jestli nějakého dobrého a kvalitního vinaře vůbec zná. 

„Zpátky k tématu,“ vložil se toho Seamus. „Všimli jste si, jak se za ní nenápadně díval, když odcházela?“ 

Dean s Ginny přikývli. To nemohli přehlédnout. Dříve, když se na to nezaměřovali, neviděli to. Ale teď? Je to jasné jako facka, kterou dostane Nott, pokud nedá od Hermiony ruce pryč.