Napříč rozdílnými světy

19. Malfoy a Grangerová

„Takže jste se spolu vyspali hned na prvním rande a Malfoy od té doby nosí paruku a falešný knír, abys ho nepoznala..."

Hermiona se na Ginny chvíli mlčky dívala, než se rozesmála. Spíš ze zoufalosti. „Když to říkáš takhle, zní to opravdu strašně."

Rudovláska se ušklíbla. „Kde vůbec blonďák ten falešný knír vzal?"

Primuska pokrčila rameny. „Netuším a je mi to jedno," odvětila a zvážněla. „Myslíš, že..."zarazila se a nepatrně jí zrůžověly tváře, neb to pro ní nebylo zrovna příjemné téma. „Myslíš, že se mu to prostě nelíbilo, proto se přede mnou schovává a nechce se mnou mít už nic společného, akorát to neumí říct přímo?"

Ještě s koncem sobotního dne Dracovo chování nijak zvlášť neřešila, ale v noci, kterou tentokrát strávila v Nebelvírské věži, už o tom začala uvažovat a zjistila, že jí jeho chování vadí a docela i uráží. A od nedělního rána z toho začala být špatná. Vážně nechápala, o co mu jako jde.

Nepřipadalo jí, že by se mu to v pátek nelíbilo... Spíš naopak. Působil dost spokojeným a uspokojeným dojmem. Vždyť její výkon i ohodnotil tisícem bodů pro Nebelvír, že jo. Tak kde je sakra problém?

Ginny se na Hermionu úkosem podívala. „Nebuď blbá, prosím tě!" vyzvala ji a Hermiona se na ni zamračila. „Malfoy po tobě jede jako moucha po uzeném. Podle mě ho jen vyděsilo, jak moc se mu to s tebou líbilo, takže se stáhl do stínů... s knírem a parukou," uchechtla se a zakroutila hlavou. „Od Malfoye bych čekala asi něco víc než falešný knír, ale očividně má tu kebuli jen na parádu."

Hermiona chvíli mlčela. Tak nějak k tomu neměla co říct. Pak se zvedla z křesla, v němž dosud seděla. „Mám schůzku s Theodorem," oznámila své kamarádce, sebrala ze země svou školní brašnu a vyrazila k portrétu.

Ginny po ní loupla pohledem. „Tak si na něho dávej bacha!"

Primuska se otočila a pohlédla na ni se svraštělým obočím. „Na Thea?"

Rudovláska přikývla. „Kamarád taky rád, když ten druhý nosí falešný knír, znáš to," ušklíbla se a Hermiona protočila oči v sloup, načež opustila nebelvírskou věž.

To bylo pěkně hloupé a navíc neexistující přísloví.

***

Možná by se měl trochu srovnat. Nosit falešný knír a paruku nezabralo a lidé na chodbách hradu ho stejně poznali a akorát se mu vysmáli. Proto dneska po snídani svou masku hodil do krbu a přijal zpátky svou vlastní podobu. Grangerové se však vyhýbal dál a kdyby tak mohl být baziliškem, cestoval by po škole výhradně jen potrubím.

Rád by svůj postoj vysvětlil, ale přišel na to, že se to vysvětlit nedá. Nedokáže své chování pořádně vysvětlit ani sobě. Neexistuje vlastně ani důvod, proč by se měl před tou krásnou nebelvírkou schovávat. Vždyť se mu to s ní líbilo... Jenže možná až moc. A tohle nejspíš byl kámen úrazu. Jednoduše ho to vyděsilo.

Vždyť je to Grangerová, zatraceně! Neměl by s ní přece spát!

Nebo měl. Už napořád. Kdyby si měl vybrat, kdy vydechne naposled, určitě by volil při sexu s tou zatracenou holkou, kterou dlouhé roky považoval za nepřítele.

„Ahoj Malfoyi," pozdravil ho Neville, který kráčel chodbou ve třetím patře naproti němu. „Jak vidím, falešný knír jsi už odložil," usmál se, zatímco blonďatý zmijozel ohrnul nos.

„Starej se o sebe, Longbottome," zavrčel a obešel ho, načež zrychlil, aby ho ten pošuk do bylinek nedohnal a nechtěl se s ním náhodou bavit.