Napříč rozdílnými světy

13. Všechna zlomená srdce

„No?" vyzvala Hermiona svou nejlepší kamarádku k nějaké reakci. „Co myslíš?"

Ginny se přemýšlivě zamračila a jelikož stály nedaleko Černého jezera, zadívala se na ledem místy pokrytou hladinu. „Já... já nevím!" povzdechla si a rozhodila rukama tak vášnivě, že Hermiona musela rychle uhnout do strany, aby jí Ginny hřbetem ruky jednu nevrazila.

Hermiona se na ni zamračila. To jí teda moc nepomohla...

„Jako zdá se, že Nott je vážně ve všech směrech lepší volba..." připustila po chvíli neochotně Ginny a slyšet ji Seamus, Dean nebo Blaise, určitě by dostala kletbou mezi oči. Přinejmenším by ji hodili do toho ledového jezera. „Ale na druhou stranu... Malfoy... Malfoy je..."

„Malfoy je prostě... Ach bože! Malfoy!" povzdechla si zoufale a poslední slova skoro vykřikla, načež si tvář zakryla dlaněmi.

Ginny se na ni pobaveně ušklíbla. „No přesně."

Malfoy je Malfoy. Víc to rozvádět ani nebylo potřebné. Jeho příjmení a to, co všechno představuje jednoduše mluví za vše.

„Jak líbá?" zeptala se vzápětí Ginny a v očích jí tančily jiskry zvědavosti. „Vášnivě a s jistou dávkou hrubosti, naléhavě, až by z tebe nejradši strhal šaty a vzal si tě se vším všudy, nebo něžně, romanticky a hlavně nudně?"

Hermiona se na ni vyjeveně podívala. „Ginny!"

Rudovláska zakoulela očima. „No šup, nakrm ucho! Malfoy je Malfoy, na tom jsme se shodly. Chci to zkrátka vědět, zajímá mě to!"

Hermioně zrůžověly tváře buď ze zimy nebo z horka, které ji polilo při myšlence na šatnu. Uhnula pohledem ke vzdálenému famfrpálovému hřišti, na kterém právě probíhal trénink zmijozelských.

„Spíš tím prvním způsobem," přiznala pak a Ginny se na ni zazubila. „Přirazil mě zády ke zdi, přimáčkl se na mě a - bože! Musím ho dostat z hlavy!"

Rudovláska ji zpražila nesouhlasným pohledem. „A proč jako?" odvětila a Hermiona se na ni podívala. „Očividně má o tebe zájem stejně jako ty o něho, tak proč bys ho měla dostávat z hlavy? Nedává to smysl."

Hermiona se na ni podívala s nakrabatělým čelem. „Skoro se zdá, jako bys vyloženě chtěla, abych si s Malfoyem něco začala," řekla pomalu a bedlivě zkoumala její reakci.

Jenže žádná nepřišla. Ginny jen lhostejně pokrčila rameny, sebrala ze zmrzlé země kámen a mrskla ho do Černého jezera, načež sebou škubla, když se odtamtud ozvalo neidentifikovatelné, ale jasně rozčílené zařvání.

„Radši jdem!" vyhrkla rychle rudovláska, chňapla Hermionu pod paži a táhla ji dál od Černého jezera, přesněji k famfrpálovému hřišti. K hřišti, na němž právě trénoval zmijozelský tým, a odkud se vzdáleně ozývaly pokřiky Blaise Zabiniho, který káral své hráče.

K hřišti došly mlčky na primusčin vkus až příliš rychle. Hermioně se sem vlastně vůbec nechtělo, neměla tady ani co dělat. Famfrpál ji zase tak moc nebere, aby se musela chodit dívat i na tréninky jiných kolejí než té své. A navíc... rozhodně se nepotřebovala dívat na Draca s Theem a trápit se svou nerozhodností ještě víc.

Malfoy nebo Nott? Ta otázka ji bude stát zdravý rozum. Zblázní se. Už brzy.

„Hm, už asi končí..." pronesla zamyšleně Ginny s hlavou zakloněnou a pohledem upřeným k téměr jasnému nebi.

Zastavily se pár kroků za šatnami, zády a lokty se opřely o nízké zábradlí na okraji hřiště, a Hermiona neochotně a s povzdechem vzhlédla vzhůru. Její oříškově hnědé oči jako první vyhledaly nepřirozeně blonďatou kštici zmijozelského záporáka. Elegantně seděl na koštěti, pohodářsky sledoval své spoluhráče a v ruce si pohazoval s chycenou zlatonkou. Tep se jí maličko zrychlil a pocítila zvláštní, ale ne nepříjemný nával horka.