Napříč rozdílnými světy

11. Zásahy zvenčí

Věděl, že to přijde, že to zákonitě přijít musí. Odpočítával vlastně hodiny, minuty a nejspíš i vteřiny. Bradavičtí informátoři nikdy nespí, jejich tempo je vražedné a jejich revírem jsou společenské místnosti všech čtyř kolejí, chodby hradu a Velká síň. K čemu informace nemají, k tomu si je domyslí, vymyslí je, neboť o fantazii nouzi nemají.

Zpozorněl, když z dálky zaslechl své jméno a pak se přilehlou chodbou ozývaly rychlé, těžké kroky. Upravil si uzel na kravatě, smetl si z ramena neviditelné smítko a pokojně vstal sotva vteřinu předtím, než se dveře chlapecké ložnice prudce rozrazily.

„Na mou obranu, nebylo to v plánu!" stihl říct, než ho Theodore beze slova a bez zbytečného zdržování chytil pod krkem a silně ho přirazil zády ke zdi.

Nebránil se. Věděl, že to nemá smysl. Ruce nechal volně svěšeny podél těla, napnul se a trochu zaklonil hlavu, aby se mu líp dýchalo, protože jeho drahý kolejní přítel má zřejmě ruku z oceli. A stisk jako Hagrid.

„Co jsi jí sakra udělal?!" zavrčel mu do obličeje černovlasý chlapec, který ho stále ohrožoval na životě. „Co jsi jí v té šatně řekl?!" vrčel na něho otázky jako ten nejvzteklejší pes v sousedství, a Draco mu nemohl odpovědět, ani kdyby chtěl.

„Jestli chceš, aby ti odpověděl, možná bys ho měl přestat škrtit..." poznamenal Blaise, který se právě objevil ve dveřích. A za ním i několik dalších zvědavých zmijí a zmijáků. „Koupili jste si na tohle představení lístek?" Otočil se na ně. „Ne? Tak bohužel... Pusť ty dveře! Chceš dostat na kasu? Pusť, říkám! Mám tě vystřelit z kecek? Zmizte, holoto!" Práskl drzým čumilům dveřmi před nosem a ještě je uzamkl kouzlem, načež rychlým krokem zamířil ke dvěma svým nejlepším přátelům.

Theodore mezitím uposlechl jeho rady a stisk okolo blonďákova hrdla opravdu povolil, až ho nakonec pustil úplně a o krok od něj couvnul. „Co jsi jí zase udělal?" zeptal se už podstatně klidněji a Draco k němu vzhlédl během toho, co si upravoval košili a narovnával kravatu.

„Co bych jí měl sakra udělat?"

No třeba ji ponížit, být na ni nesmyslně hrubý a zlý potom, co ji dlouhé minuty chtivě líbal, a pak si do ní ještě kopnout tím, že prakticky hned po tréninku a návratu do hradu se před jejíma očima vykousl se střelkyní havraspárského týmu... To Grangerová jaksi neustála a on by dal Potterovu ruku do ohně za to, že se v jejích očích zatřpytily slzy hněvu, když se bleskově sebrala a ještě bleskověji zmizela ze vstupní haly.

Ani neví, proč do toho zatáhl Auroru. Byla zkrátka zrovna po ruce. A očividně si na něj dělala zálusk, protože na něho po tréninku čekala před šatnou. A navíc je dost atraktivní. A neměl ji Theodore a dokonce ji ani nemá zabranou... Nebo už ne.

„Na to se právě ptám!" vyjel na něho primus, zatímco Blaise postával u nich, ustavičně se mračil a napjatě ho sledoval. „Dementní jsi na to dost, abys jí zase nesmyslně ublížil, sotva otevřeš pusu!" prskal rozčíleně. „Přísahám, že jestli jsi ji v nějakém svém záchvatu nazval mudlovskou šmejdkou..." nemusel svou výhrůžku dokončovat.

Draco ho zpražil pohledem. „Vážně, Theodore?" Podíval se na něho jako na idiota. „Vážně si myslíš, že bych ji takhle po tom všem nazval? Že bych tak nazval kohokoliv jiného?"

Černovlasý chlapec se zamračil a uhnul pohledem do strany. Ne, ve skutečnosti si nemyslel, že by ji Draco nazval takhle. Nebo kohokoliv jiného. Jenže tohle bylo to první, co ho napadlo, když po tréninku našel Hermionu brečet v pracovně. Nebo takhle, když přišel, už neplakala. Ale podle jejích očí poznal, že pár minut předtím si musela málem vybrečet oči. Okamžitě se zajímal, co se stalo, ale odbyla ho se slovy, že se vlastně nestalo vůbec nic.