Napříč rozdílnými světy

15. Konec jedné éry

Dvouhodinovka s madam Prýtovou uběhla na Hermionin vkus přehnaně rychle, za což ale byla nesmírně ráda. Měla pocit, že vydržet v jednom skleníku ve společnosti Theodora a Greengrassové by už nesnesla ani o minutu déle. I když se snažila Theovým směrem vůbec nedívat, dala by jeho ruku do ohně za to, že se on na ni naopak díval skoro pořád.

Netušila, o co mu jde. Zdál se být klidný, když ho odmítla tak něžně, jak jen dokázala. Zdálo se, že to pochopil a že to dospěle přijal. A za tento jeho přístup byla vděčná. Jenže teď z něho má pocit, jako by jí chtěl záměrně ublížit tím, že jí ukáže, že mu na ní vlastně ani tak moc nezáleželo a že je nahraditelná každou jinou sukní; že není nijak výjimečná a že to s tou jeho zamilovaností nebylo zase tak moc horké.

Kde se v Theovi tahle dětinská pomstychtivost vůbec vzala? Myslela si, že právě její primusovský kolega je jeden z nejdospělejších a nejrozumnějších lidí jejich věku, jaké zná.

Zrovna pomalým, trochu namáhavým krokem stoupala do kopce vedoucího od skleníků k hradu, když kolem ní ruku v ruce proběhli Theo s Daphné a na kopci ji předběhli. A zase si ani jeden z nich nepřičaroval deštník, třebaže je černá mračna trestala ještě víc než před začátkem hodiny.

Vrhla po nich kyselým pohledem a raději kontrolovala zem pod sebou, protože už párkrát podklouzla na blátě.

„Já mu dám, zmetkovi pubertálnímu! Nebude kazit pověst sobě a rozhodně ani mně!"

Hermiona otočila hlavu doprava právě v momentě, kdy kolem ní udýchaně prosvištěla Pansy, která mezi zuby drtila kletby a nadávky a i přes fakt, že co chvíli podklouzla na blátě, se hnala za zmiňovanou dvojicí jako lovecký pes za postřelenou kořistí.

Kudrnatá čarodějka nemohla potlačit škodolibé uchechtnutí.

„Štěstí, že jsem jí vzal hůlku!" zvolal tiše Blaise, který se objevil po jejím levém boku. Podívala se na něho. „Sice zmokne a zkazí si účes, za což mi dá po tlamě, ale Theo nedostane kletbu do zad a Pansy nepůjde sedět. To je fér obchod."

Hermiona zakoulela očima a jen tak mimoděk se podívala za sebe, načež jí srdce krátce vypovědělo službu, protože se setkala s pohledem šedomodrých očí, jejichž majitel se na ni koutkem úst usmál. Šel pár metrů za ní s Tracey, která mu něco vyprávěla.

„Teď vážně," pokračoval po chvíli Blaise a šikovně nebelvírku chytil za loket a zabránil tak jejímu nevyhnutelnému pádu, když uklouzla v závěrečném stoupání do kopce. Poděkovala mu, on ji nazval kopytem a pak se vrátil k původní myšlence. „Theodore se takhle hloupě obvykle nechová. Víš, že si zakládá na tom, jak působí a vypadá před druhými. Prostě mu cvaklo v hlavě. To se stává i géniům jako je on. Ty bys to měla chňápat, velitelko studentstva. Taky jsi génius a taky ti občas solidně šplouchá na maják," řekl a Hermiona do něho zabodla ostrý pohled.

„No pardon?" ozvala se uraženě a Blaise se na ni zmateně zamračil.

„Co pardon?" nechápal.

Zafuněla a stočila pohled zase před sebe. „Nevím o tom, že by mi občas solidně šplouchalo na maják," citovala ho a on se zatvářil uvědoměle, než se uchechtl.

„No jo, blázni často popírají skutečnost!" prohlásil a hbitě uskočil do strany, protože se po něm čarodějka ohnala. „Hehe! Vedle!" vysmál se jí a ona zaskřípala zubama. „A teď ti ukradu deštník!" upozornil ji a než stihla cokoliv udělat, Blaise jí v jedné vteřině sprostě čmajzl hůlku a v té další už pelášil k hradu, co mu jeho dlouhé nohy stačily.