Zrcadlo tváře /Avengers, Victory 1/

26. Následky lusknutí

„COS TO UDĚLAL?!!“

Vicy ze šoku probralo Thorovo zahřmění mířené na Thanose klečící u něho s kouřící rukavicí na levačce. Ten na nic nečekal a zmizel v portálu. Prostě utekl.

„Vicy, jsi v pohodě?“ posléze k ní okamžitě přiběhla sestra.

„Je něco špatně....“ červenovláska zachraptí. Cítila tu zvláštní atmosféru vznášející se ve vzduchu. Srdce jí divoce tlouklo ze strachu. Že se stane něco strašlivého.

„O čem to....“ Tess nestihla ani doříct. V mžiku se jí podlomila kolena a bývala by spadla na Victory, kdyby se nerozplynula na prach.

„Tess....“ Victory vydechla.

„Steve, co se to děje?“ Bucky ještě se samopalem v ruce se zmateně podíval po svém kamarádovi, než se úplně vypařil.

Steve nemohl uvěřit vlastním očím.

Natasha, která k brunetovi chtěla přiběhnout ho následovala příkladu.

„Natasho!“ vykřikl Kapitán. Jenže zbytečně.

„Proč tady k čertu všichni mizí?!“ v tom ke skupince přiletěl i Rhodey.

Nikdo nestihl odpovědět i kdyby odpověď znali. James Rhodes zmizel.

Přesná polovina účastníků ošklivé bitvy postupně vymizela, aniž by tomu nějak zabránila. Ať už zranění, nezranění, mrtví, živí... Přeživší tomu stále nemohli uvěřit. Chtěli nějak pomoci, snažili se je chytat, avšak moc všech Kamenů nekonečna zapůsobila přesně, silně a nemilosrdně.

„Můžeš vstát?“ Steve se otočil na ještě stále ležící fialovoočku s mírnými obavami, snad aby se taky nerozpadla na prach jako upír na slunečním světle.

Victory se pokusila dostat na nohy. Kapitán jí přitom pomohl a podepřel.

„Musíme zjistit, kolik přesně lidí zmizelo. Nahlásíme to na úřady, ve všech státech a městech. Musíme Thanose najít,“ při velmi pomalé chůzi jí sděloval.

„Hodně štěstí. Ve světě bude zmítat chaos,“ těsně vedle nich s většími obtížemi dopadl Bruce v kdysi lesklém a nerozbitém Hulkbusterovi a po opuštění onoho obleku pokračoval s nimi v cestě přes bitevní pole.

„Co se.... Co se stalo s mým bratrem?“ až později se odvážila na tuhle věc zeptat Vicy. Vysílením téměř zakopávala o vlastní nohy, ale snažila se přizpůsobit Stevovu tempu.

Následná výměna pohledů obou mužů se Victory ani za mák nelíbila.

„Thanos ho málem ubil k smrti, on se do poslední chvíle bránil. Teď ho v centrále vezou na sál,“ zachmuřeně odpověděl Bruce.

„On žije?“ na chvíli se červenovlásce rozzářil obličej.

„Ano Vicy, žije. Ale je ve vážném, hodně vážném stavu ohrožující jeho životní funkce,“ povzdechl si Kapitán a hned zatnul všechny svaly, jakmile se Victory sesunula.

„Tos ji moc neuklidnil,“ nakrčil obočí Bruce.

O pár dní později....

„Vic......“

Červenovláska nereagovala na jeho oslovení.

„Victorie prosím vyslechni mě,“ dotyčný to nevzdával.

Ale fialovočka se nehnula ani o píď. Dál pozorovala skrz okno krajinu na celkem nově postavené Avengers základně a Kapitána si nevšímala. Měla toho všeho dost. V jediný den přišla o otce a sestru a její bratr je stále v kómatu. Byla už na dně sil.

„Bruce zanalizoval vzorky tvé krve. Jsou tam prý nějaké anomálie, kterým sám nerozumí. Potřeboval by ještě jedno vyšetření,“ začal váhavě, odvážně se přiblížil k její nemocniční posteli, na které seděla a jemně jí stiskl rameno.

Vicy sebou cukla, hned jeho ruku setřásla a postavila se s naprosto vražedným pohledem na něj.

„Já tu přijdu o skoro celou rodinu a vás zajímá jenom má krev?!“ nebezpečně zavrčí.

„Všichni jsme o někoho přišli,“ ledově klidně namítl Steve a ruce si založil na hrudi.

„Jděte s tím už do háje, nic vám nedám! Otce zabila matka, ji zmasakrovalo to zubaté kolo, sestra se před mýma očima rozpadla v prach, bratr je v kómatu a vy čekáte, že vám ochotně budu dávat krev?! Nechte mě už na pokoji, já tu nebudu ani minutu!!!“

Victory se dostatečně vykřičela. Vlastně to bylo vůbec poprvé od bitvy, co použila hlasivky. A zrovna chudák Steve byl na ráně. Tak to schytal plnou dávkou.

Když se však fialovočka rozešla ke dveřím a pokusila se ho obejít, rukou jí to zabránil.

„Pro bezpečí nás všech, teď není dobré, aby jsi opustila tuhle budovu. Vicy, v tvém těle se děje něco nepěkného, jinak bys nezkolabovala a my bychom tě nebyli nuceni umístit v nemocniční části.“

Mluvil klidně. Podezřele klidně, jelikož na tyhle stavy už byl zvyklý. V hloubi duše si momentálně přál, aby jejich mimozemská kamarádka neudělala žádnou blbost.

„Co byste čekali po tom všem?!“ vyštěkne dívka nazpět a vytrhne se mu.

Už už se chtěl nadechovat pro další argument, když se za nimi otevřely dveře a dovnitř nakoukl Bruce.

„Všechno v pořádku? Slyšel jsem zvýšené hlasy,“ zarazil se při pohledu na ty dva, ale Steve mávl rukou na znak, že je vše, jak má být.

„Jinak jsem pro tebe přišel Steve, vlastně pro vás oba. Máme návštěvu.“

V zasedačce....

„Takže si to ujasníme. Vy jste Kapitán Marvel? Jak nám o vás řekl Fury?“ ujasňoval si věci Bruce.

„Carol....“

Než kdokoliv, včetně mladé blonďaté ženy v modročervenostříbrné uniformě, stihl cokoliv říct, Victory pípla její pravé jméno.

„Vicy?? Co ty tady děláš??“ Danversová vypadala nemálo zaskočeně. Svou dlouholetou kamarádku by čekala kdekoliv, jen ne na Zemi.

Victory se pomalu zvedla, pár kroky překonala vzdálenost mezi nimi a pevně se s blondýnkou obejmula. Ta jí objetí oplatila, ale stále tomu nemohla uvěřit. Svou kamarádku neviděla tolik let!

„Vy se znáte?“ zmateně nakrčil obočí Bruce.

„Dlouho,“ odvětí Carol, pustí svou kamarádku a obrátí pozornost k mužům. „Co je s Furym?“

„Vypařil se společně s Hillovou,“ sklopil zrak Steve.

„Stejně jako polovina planety. Nevíme, jestli se i nevypařili naši ostatní členové, které snad uvízli někde ve vesmíru,“ doplnil ho Bruce.

Carol svitlo v očích pochopením. Vicy si šla zpět sednout, když zjistila, že už na tom místě není potřebná.

„Možná vím, kde by vaši společníci mohli být. Pokud se nacházejí na lodi a taky vysílají nouzový signál, jsem schopná je sem dostat,“ navrhne Kapitánka.

Bruce se Stevem se po sobě ohromeně podívali. Tohle nečekali. Pomalu se začali smiřovat se skutečností, že už Tonyho s Peterem nikdy neuvidí a ona jim jako nic řekne, že je sem přiveze.

„Určitě s vámi mohu počítat?“ ještě se ujistil Kapitán.

„Jistě. Během pár dní je tu máte,“ pokýve hlavou Carol a spiklenecky mrkne po Vicy. Ta věděla proč. Nejednou ji takhle dostala z průseru.

„To je úžasné. Kdy můžete vyrazit?“ uznale vydechl Banner.

„Klidně hned.“

Dneska pro vás mám o něco kratší kapitolku sepsanou ve škole, ale i tak je nezbytnou součástí tohohle díla a budu doufat, že se vám líbí. 💜

S láskou
Vaše Rebecca0004

Slova: 1011