Zrcadlo tváře /Avengers, Victory 1/

7.Párty okořeněná minulostí

„Proč jste přivezla na Zem Kámen reality?“ zadumaně se zadíval na ležící dívku samotný Nick Fury.

„Mám takovou domněnku, ale nevím, jestli není zcestná,“ ta stále pod dohledem vědců poctivě dodržovala klidový režim na ošetřovně a pomalu se zhotavovala z posledního attacku vzpomínek.

„Poslouchám,“ pobídl ji černoch.

„Vzhledem k tomu, že mi právě jedna vzpomínka ukázala, že jsem přišla na hrozbu jménem Thanos, který urputně hledá Kameny Nekonečna a jeden z nich jsem přivezla sem.... Pravděpodobně jsem ho chtěla zde schovat, aby na něj nikdo nepřišel. Přece jen jste malá nenápadná planeta,“ rozvede svou myšlenku, ale řekne pouze poloviční pravdu. Raději se nechtěla zmiňovat o Carol a jejich přátelském vztahu. Kdoví, jaké reakce by to vyvolalo. Už tak velitele dost šokovala, ikdyž se to snažil úspěšně skrýt.

Dlouho bylo ticho, jak to všechno zpracovával. Vstal ze židle a přešel k oknu, odkud začal sledovat prostředí kolem základny Avengers.

„Možná je to blbost, ale něco mi říká, že to z části bude pravda,“ rozrušeně dodala červenovláska.

„Věřím vám,“ konečně promluvil. Nehnul se však ani o píď. „Nedává mi však smysl, kdo je Thanos a proč by chtěl ty mocné věci.“

Fialovoočku nepřekvapilo, že velitel Shieldu zná Kameny nekonečna. Naopak, poslední dobou jí přišlo že i ví věci, které sám neví.

„Je to jeden nafialovělý titán. Na své planetě vznesl návrh genocida. Od poslední vzpomínky mi to začíná postupně naběhávat, později vám toho řeknu určitě víc,“ Vic se omluvně usmála a opatrně posadila, aby neustále neležela.

Jenže zrovna v té chvíli jak hurikán vtrhli ti dva vědci a přihrnuli se k posteli, kde seděla.

„Ani se nenamáhej Victory a hezky si zpátky lehni,“ pokáral Bruce.

„Vy tady snad musíte mít kamery. Nezačínáte to trochu přehánět?“ povytáhne obočí Vicy.

„Příště bych totiž rád, abyste mi neomdlela při výslechu madam,“ Furymu cuklo v koutcích, jakmile se na trojici podíval, pokynutím hlavy se s nimi rozloučil a odešel.

„Hej, moment! To mě tady jako necháte s těma upírama?!“ vyjekne Fialovoočku, ale bylo jí to prd platné. Velitel byl pryč.

„Zase to nepřehaněj,“ použil její hlášku Tony akorát s trochou ironie.

„A co si asi mám jiného myslet.... Krev mi berete dnes už minimálně po čtvrté,“ zamručí pacientka a ani se nenamáhá si zpátky lehnout. Po jejím protestu si však vědci vyměnili znepokojivé výrazy.

„Je to jen prevence,“ rychle něco vymyslí Bruce a vymění zkumavku.

„Dost!“ náhle dívka škubne rukou a překryje ranku po jehle tou druhou. „Tady něco nehraje, nemyslíte?!“ posléze nevrle zavrčí.

Na obou naběhlo zděšení. Prokoukla je hodně rychle a to výzkum neměli ani zdaleka hotový.

„To teď budete hrát bobříka mlčení nebo co?“ posléze protočí očima, přehodí nohy přes okraj postele a vstane.

„Když jsi poprvé ztratila vědomí a já ti pro kontrolu odebral krev, nešlo si nevšimnout, že ji máš fialové barvy,“ načal Bruce, sundal si brýle a chvíli je nervózně žmoulal v ruce.

„Chceme zjistit, co tam máš navíc, poněvadž mi pozemšťané máme červenou barvu krve,“ dokončil pohodově Tony.

„Jste zvědaví jak opice,“ skepticky si je dívka prohlédne.