Zrcadlo tváře /Avengers, Victory 1/

4. První odhalená vzpomínka

„No dopr-“

„Ehm!“ Steve si musel odkašlat, aby překazil Tonymu to pěkné slovíčko doříct.

Všichni z toho byli nějak vyjukaní. Kámen Nekonečna viděli jen u Lokiho v žezlu, kterým útočil nebo si podmaňoval lidi, jak se mu zalíbilo.

„Je to Kámen reality. V lodním deníku jsem zmínila, že slouží k vytvoření falešné reality podle tvých představ nebo tím změníš molekulární strukturu živé bytosti nebo předmětu,“ snažila se vysvětlit Victory a přitom opatrně položila brašnu před zraky hrdinů, aby mohli ten rudý kámen vidět.

„Nemůžeš mluvit trochu normálněji?“ požádal Steve.

Červenovláska se bezradně podívala po Starková, u kterého viděla, že opravdu genialitou jen září.

„Sice jsem rád, že je tu konečně někdo na úrovni jako já s Bannerem, ale i na tohle jsme krátcí. Přeci jen jsi to dotáhla z vesmíru a tam jsem byl pouze..... jednou a to na krátkou chvíli,“ Tony pokrčil rameny.

„Teď bych si ten drink dal,“ zamumlal Clint, který neměl s Kameny nekonečna moc dobré zkušenosti. Zvlášť když se mu jeden bůh pomocí Kamenem mysli vrtal v mozku.

„Abych byla stručná, prostě s tím lze oblbnout člověka,“ vzdala to Vic.

„Jako Kámen mysli,“ odvodila z toho Black Widow.

„Ne tak docela. Tímhle vytváříš realitu, osoby a předměty, jak chceš tak, že to dotyčný na první pohled nepozná. Kamenem mysli ovládneš cíleně a celou mysl člověka. Plus jsem zapomněla zmínit, že oba mají i destruktivní účinek,“ trochu vysíleně dovysvětlila Vicy.

„Dobrý. Teď víceméně víme, co jsou zač. Otázkou je, proč jsi ho přivezla sem?“ Stark si usrkl že své skleničky zlatavého nápoje a nasadil zamyšlený výraz.

„To jsem asi zapomněla zaznamenat,“ nervózně se podrbe dívka na zátylku.

„Cože??!“ vyhrkli všichni.

„Asi kvůli bezpečnosti, kdyby se loď dostala do nepřátelských rukou,“ rychle pak dodala, aby nebyla terčem naštvání.

„Takže víme tak velké ho-“

Steve zpražil Clinta nehezkým pohledem.

„-luby,“ na poslední chvíli změnil slovo lukostřelec.

Všichni mimo Capa se uchechtli.

„V tom deníku ještě mám zmíněného jakéhosi Thanose, ale ten text se skoro nedá přečíst, je poškozený asi tou nehodou,“ po chvíli vážně dokončila svůj proslov mimozemšťanka.

„Thanos? O tom by mohl něco vědět Thor,“ nechápavě svraští obočí Steve.

Dívce při tom slově najednou naběhla husina. Kdyby si hned nesedla vedle Steva, švihla by sebou o zem. Zhluboka se nadechla a pomalu vydechla. Před očima se jí odehrála zapomenutá vzpomínka.

„Musíš to ovládat,“ nabádal brunetku s modrýma očima svalnatý muž s červeným pláštěm, dlouhými špinavě blonďatými vlasy a též modrýma očima.

„To se ti lehko řekne Bože hromolorde,“ utrousí uštěpačnou poznámku jeho společnice, ale přesto zavře oči a pokusí se zbavit té neplechy, co vytvořila před malou chvilkou.

„Výborně, jde ti to skvěle. Teď se ještě chvilku soustřeď a zkus to v sobě uzamknout alespoň částečně,“ blonďák chytil brunetku zezadu za ramena a přešel na druhou stranu, aby se mohl dívat přes její levé rameno.