23. Pozdvižení

426 35 1
                                    

„Takže, Tony je někde v kosmu a vy tu očekáváte velmi silný útok?“

Victory se už asi poněkolikáté ujišťovala u rozpadlých Avengers a nevěřila vlastním očím. Ikdyž...ten útok asi ano, ale stále jí nešla do hlavy ta radikální změna celého týmu.

„Ano. I s Peterem Parkerem,“ potvrdil trpělivě Steve.

„Kdo je Peter?“ zarazí se Vic.

„Pavoučí muž. Spider man,“ jednoduše řekne Rhoudy.

„Vy máte Spidermana i Antmana?“ vykulí oči červenovláska. O Ant-Manovi se dozvěděla už když jí vykládali o občanské válce, která tu proběhla a jejich fatálních následcích. Byla zmatená. A šokovaná.

„Vím, že to Victory je teď pro tebe těžké. Tu dlouhou chvíli, kdy jsi tu nebyla, se stalo spoustu věcí. Ale nemohla bys nám říct...alespoň náznak....jak to všechno s Thanosem ve vesmíru vzniklo?“ opatrně položil otázku Kapitán.

„A to ti řekl kdo, že jsem byla ve vesmíru?“ podrážděně na to reagovala. Po téhle větě ji rázem přepadla zlost. Vlastně rozpoutala dlouho udržované bouřlivé reakce.

„Protože já se tam nahoře neflákala a opravdu neměla čas sledovat, co se to v tom zasraném vesmíru děje. Možná to mnohé z vás nenapadlo, ale já celé ty roky byla buď zavřená v kreténských vesmírných základnách nebo mi na nich pojebali mozek jen kvůli tomu, aby ze mě mohli vymámit ten debilní Kámen moci!!!“

Victory nabrala větší intenzitu hlasu, rozzuřila se. Pak se obrátila na svého bratra. Toho momentálně ošetřoval Bruce.

„A ty si říkáš bratr?! Víš, co jsi mi všechno udělal?! Co jsi způsobil?! Ty bezcitný vlezdoprdelový maniaku?!“

„Omluvil jsem se ti!“ ohromeně se na svou sestru podíval. Nechápal, co to do ní vjelo. Myslel si, že už si jsou klid.

„To si jako myslíš, že pouhá ubohá omluva to spraví?! Jak by ti asi bylo, kdybych na tebe poslala šílené vědce, kteří by se povrtali v tvém mozku za polovičního vědomí a nechala tě, ať si tam řveš bolestmi?! Víš vůbec o tom, že jsem potom, co jsem zdrhla málem umřela?! Jen díky Quillovi jsem mezi živými!!! A ještě něco -“

„Victory, dobrý, zklidni se. Svoje sis už řekla, teď si pojď odpočinout,“ fialovoočku pro jistotu včas zarazil její otec, vzal ji kolem ramen a začal odvádět.

„Ne, ještě jsem neskončila! Musím -“

„Ale skončila. Pojď Vicy,“ Paulovi pomohl Steve, který se jakž takž vzpamatoval ze šoku. To co na ně teď vychrlila je mírně řečeno vyděsilo.

Úplně do jednoho. Neměli ani tušení, co se tam nahoře odehrávalo. Jedině Steve něco málo tušil.

O dva dny později...

„Zahajte okamžitou evakuaci města. Sežeňte všechny schopné boje. Tohle je válka!“

Král T'Challa vykřikoval po všech stranách rozkazy. Do komunikačního zařízení, okolí a rozhlasu.

„Takže přiletěli?“ po jeho boku se v laboratoři objevil Kapitán.

„Ano. Ubráníme 3 Kameny nekonečna za každou cenu. Jak je na tom ten váš android?“ zajímal se černoch.

„Není úplně v kondici. Absence kamene mu malinko rozhodila systém, ale bude v pohodě a schopen boje. Shuri s Brucem na tom makají,“ odvětí Steve.

„Kam se uložil Kámen mysli?“ dál se zajímal král.

„Čím víc lidí by to vědělo, tím je větší pravděpodobnost, že ho získají,“ skepticky na něj pohlédl voják.

Zrcadlo tváře /Avengers, Victory 1/Kde žijí příběhy. Začni objevovat