21. Vážnost situace

427 39 3
                                    

„Říkala jsem, drž se ho, sleduj, ale nedělej žádné blbosti!“

Cestou v quinjetu Nat kárala Wandu, která se od Visiona nehnula na krok.

„Omlouvám se, chtěli jsme být spolu,“ smutně se bránila čarodějka a přitom seděla u svého přítele a držela ho za ruce. To nebyla ta situace, kterou si představovala, že všem prozradí, že spolu s Visionem mají vážný vztah.

„To nemění nic na tom, že jsi ohrozila misi. Mohla jsi tam umřít,“ na jednu stranu je Nat chápala, proto už jí jen mírně vytkla tuhle skutečnost.

„Já vím a slibuji, že příště dám větší pozor,“ povzdechne si bruneta.

„Od té doby, co zmizela Victory, bychom měli být více opatrnější,“ zadumaně se do toho vložil Steve stojící u Sama, co řídil quinjet.

„Jo. Od té doby to jde z kopce dolů. Sice ta záhadná mimozemská skupina zmizela i s ní a už dál nikdo nemutoval obyvatele, ale za to jsme se parádně rozpadli,“ téměř sarkasticky přitakala Natasha.

„Mám podezření, že právě Victory tady hledali a když už ji našli, tak ji unesli. Možná tu červenovlásku čekal horší osud, než nám,“ zamračil se nad myšlenkou Kapitán.

„Nejsou to už 3 roky Steve? Já bych se teď zabývala důležitějšími problémy,“ starostlivě Nat pohlédla na vůdce rozpadlého týmu.

„To je pravda Kapitáne. Kam teď?“ vsunul se do rozhovoru Wilson.

Rogers si zkroušeně povzdechl, ale pak se trochu vzchopil a zamyslel.

„Domů,“ nakonec odpověděl.

Planeta Aeron...

Victory celou noc nespala. Tělem jí koloval zvláštní pocit a ještě se jí do toho neustále vracel rozhovor s otcem. Dokázal ji ovšem rozptýlit jen na okamžik. Jakmile pozdě večer odešel, zase si dělala nepokoje se svým bratrem. Měla o něj strach i přes to, co jí udělal. Respektive pod něčím rozkazem to dělal.

Najednou koutkem oka spatřila někoho se mihnout blízko její cely. Zamžourala do šera brzkého rána a snažila se rozpoznat postavu plížící se k ní. My o vlku a vlk za humny....

„Dealiusi?! Co tu děláš?!“ zděšeně vyjekla, jakmile došel k silovému poli. Neděsila ji jeho přítomnost, ale v jakém stavu se nacházel.

„Někdo napadl naši základnu. Všichni jsou mrtví, utekl jsem jen tak tak. Cestou jsem se dozvěděl, že Thanos zradil Ronana a zabil ho,“ všechno v kostce vysvětlil a kulhavě přešel k ovládacímu panelu na silové pole.

„A-ale proč jsi přišel sem?“ zaraženě vyjekne Vicy.

„Nesmí se o tobě dozvědět Vicy. Thanos jde po všech Kamenech a jeden je v tobě. Já mám ten druhý,“ zběsile mačkal tlačítka, až se pole rozpadlo a Vic mohla vyjít na chodbu.

„Druhý?! Zbláznil ses?! Mohl jsi být mrtvý!!“ vyjela po něm a chytila se za hlavu.

Deal přitiskl ukazováček na rty, aby byla zticha a v rychlosti vyndal z kapsy Kámen reality v průhledné bedničce, aby se přesvědčila. Hned na to ji schoval.

„Jakmile jsi zdrhla, asi hodinu potom byla základna pod útokem. Hned mi došlo, že jdou po Kameni,“ chytil ji za ruku a vydal se s ní napříč vězeňskou částí.

„A proč mi teď pomáháš?“ stále vypadala mimo dění.

„Thanosovi vojáci míří sem. Nemáme moc času. Buď ráda, že tu nemusíš trčet a že brzy království pod vlivem útoku padne,“ vyzývavě zakmital obočím. Mezitím se blížili temnými prázdnými chodbami k hangáru s letouny.

Zrcadlo tváře /Avengers, Victory 1/Kde žijí příběhy. Začni objevovat