První věc, kterou si pamatuji, je tvář. Netuším koho. Nevím ani, jaké to bylo pohlaví, ale naháněla hrůzu. Rysy sice měla jemné, skoro až dětské, jenže oči a vlasy tomu dodávaly takový ten pravý efekt tajuplnosti. Mimo fialové a růžové barvy jsem tam mohla spatřit i temnou černou či modrou. A právě proto jsem pociťovala strach. Bála jsem se, že mi ty oči snad provrtají díru do lebky či co.
Proč vám to vlastně vykládám? Dobrá otázka. Možná proto, že by se to mohlo hodit do budoucna.
Na planetě zvané Země, po našem jazyce Terra, jsem se ocitla z ničeho nic, aniž bych to chtěla a věděla vůbec o tom. Řeknu vám, byla to pěkná šlupka. Nějakým plavidlem jsem stěží proletěla atmosférou, udělala ze sebe ohnivou čáru na nebi, kterou mohli Terrané vidět, a havarovala přímo na písečnou liduprázdnou pláž.
Možná jsem i na chvilku ztratila vědomí, poněvadž hned na to jsem najednou nad sebou uviděla tu tvář. Chci zjistit, kdo to byl a co vůbec po mně chtěl. Ale hlavně si chci vzpomenout na svou minulost. Na sebe. Proto se vydávám na cestu, která mě může zavést kamkoli a ke komukoliv, odradit se však nenechám.
Jmenuji se Victory a toto je má cesta za honbou neznámé tváře.
Upřímně vás vítám u prologu dalšího nového příběhu, který v mé hlavě ležel už za psaní éry Alex Rogersové 🥰🥰
Ano, na prolog sice kratší a méně indicií na pokračování, ale to chci spíše více sepsat v dalších kapitolách.
Jak se vám to líbilo na začátek?
Těším se na vaše názory 💞
Vaše něj Reb🤩🤩🤩
ČTEŠ
Zrcadlo tváře /Avengers, Victory 1/
FanfictionZrcadlo........ Už jen když se nad tím slovem zamyslíme, zjistíme spíše jeho negativní než pozitivní znaky. Co si vlastně pod tím představíme? Odraz, který nám lže. Není upřímný a skrývá něco, co si ani nedovedeme představit. A když k tomu přidáme s...
