Eldiara: Lovci stínů✓

42.Past

Paní sněhu a Taris stáli přímo před sedícím Mizarem, který se tvářil naprosto klidně.
Nacházeli se ve sklepě jednoho ze starších domů, o kterém jim řekl Mizar a oni neměli jinou možnost, než mu věřit.
,,Změň si barvu srsti na svou původní," zavrčela Paní sněhu nesmlouvavě a Mizar dělal zmateného. ,,Ale tohle je moje původní..."
,,Nelžete, Vaše Veličenstvo," řekla Taris a ušklíbla se nad vlkovou panikou, která se mu na chvíli objevila na tváři dokud jí nezakryl úšklebkem. ,,Nevím, o čem mluvíš," pořádně si jí prohlédl. ,,Urozená Taris"
Ta si odfrkla. ,,Nech těch převleků, předpokládám že jsme na stejné lodi"
Nizar-on se totiž vůbec nejmenoval Mizar-si hraně povzdechl, a jeho srst se opravdu změnila na zlatooranžovou, stejnou jakou měl kdysi král Silen.
Nizar se podíval na Paní sněhu. ,,A ty jsi kdo?"
Taris se na ní podívala také, ale vlčice se očividně rozhodla říct pravdu. ,,Paní sněhu," odpověděla mu.
Nizar uznale kývl. ,,Paráda. Vůdkyně Lovců stínů, urozená a princ. Myslím, že jsme největší kořist, jakou kdy Alfa vlci chytali"
Taris zakoulela očima. ,,A já nejsem jen taková urozená," řekla a pro jistotu se podívala na Paní sněhu, jestli to má tomu princi říct. Přikývla.
Neobávala se, že by to mohl říct Alfa vlkům, jelikož ti by ho zabili, sotva by ho spatřili. A navíc byli na jedné lodi a on mohl být cenný spojenec.
,,Jsem jedna z Vyvolených," ušklíbla se, a Nizar na ní mlčky zíral. ,,Což mi připomíná..." Probodla ho pohledem. ,,Co víš o střípku drahokamu?"

,,Faramis nedokázal bez Pharsy žít a proto spáchal sebevraždu. Prý před tím činem svou lásku viděl a dokonce s ní i zpíval. Jestli je to pravda nebo ne, to opravdu nevím," dokončila Asira a podívala se na Sirrese, který jí celou dobu zaujatě poslouchal.
Jako malý příběhy skoro nikdy neslyšel, vzhledem k jeho dětství prožitém v neustálém strachu před Alesirou a jejími kamarádkami. Proto to pro něj bylo něco nového. A Asira uměla vyprávět skvěle.
,,Bylo to hezké," řekl nakonec, ale měl pocit, že ten příběh si zaslouží více než jen ty tři slova.
Asira se najednou zvedla. ,,Tohle uklidíme a pak ti něco ukážu"
Sirres nedal najevo zmatení. Takže jídlo a příběh nebylo všechno?
Pomohl Asire všechno uklidit, aby tu po nich nezůstala ani stopa a přemýšlel. Nebylo bláhové, takhle volně trávit večer, když je všude hledají Alfa vlci? Nebylo tohle rozhodnutí náhodou osudové pro Eldiaru? Zase na druhou stranu, s Asirou mu bylo dobře, tedy vzhledem k tomu, že to byla vlčice.
Asira ho chvíli vedla podél řeky, která líně tekla po jejich boku a nad její hladinou se vznášeli světlušky.
O chvíli později se jim naskytl pohled na menší lodičku, zakotvenou na břehu a Sirres se na Asiru tázavě podíval, když do ní nastoupila.
,,Ta loď patří všem," uklidnila ho Asira. ,,A navíc nám trochu zkrátí cestu do Ondyxu"
Sirres musel uznat, že má pravdu, a tak opatrně nastoupil k ní-moc tomu vlhkému dřevu nevěřil, ale zdála se být pevná-a Asira jí odstrčila od břehu.
O chvíli později už pluli s proudem.
Sirresovi se naskytl blízký pohled na jednu ze světlušek, která přímo před jeho očima zhasla své zelené světlo a on se musel pousmát. Když proplouvali kolem břehů, ozývalo se žblunkání, jak žáby spěšně skákali do vody. Sirres měl pocit, že v temných hlubinách lesa zahlédl skvrnitou srst leopardiana na lovu.
,,Podívej se na oblohu," zašeptala Asira a Sirres jí bez námitek poslechl. Obrátil čenich k nebi a úžasle vydechl. Teď, když mu ve výhledu nebránili koruny stromů, se mu naskytl jasný pohled na půlnočně modrou oblohu, posetou bílými, jiskřivými hvězdami. Mezi těmi všemi plul po obloze stříbřitý měsíc v úplňku.
Řeka, po které pluli, tiše šuměla, vlnky naráželi do boky lodi a Sirres se cítil tak uvolněný, jako nikdy. Celou dobu, ať už se nacházel v přítomnosti spousty vlků, nebo třeba jen jednoho, na sebe nasadil chladnou masku nebo veselý úšklebek. Tady ale mohl být takový, jaký je uvnitř. Prales by mohl být jeho domov. Byl krásný a divoký, každé místo plné života.
Po chvíli se zase podíval na Asiru, která mu pohled svítích červených očích opětovala a on zašeptal: ,,Děkuji"
Neptala se, za co děkoval. Protože ona to věděla.

Melsa si raději změnila svou srst na čistě bílou, ale podotkla: ,,Každý ucítí můj pach"
,,Tak proč jsi s námi šla?" Neodpustila si Ailine, zatímco procházeli městem.
Melsa se na ní hrdě podívala. ,,Fedgar je moje město. A pokud nějak můžu pomoct při jeho osvobození, tak to udělám"
Na Ailine její slova neudělala velký dojem. Tyhle řeči patřili vlkům, jako byla Taris. Jí se prostě nelíbilo, že tu s nimi Melsa je, tak to bylo.
Ailine instinktivně věděla, kam mají jít, zatímco kráčeli dlážděnými ulicemi a v těchto poničených částech města skoro nikoho nepotkali.
Měsíc putoval po obloze a trvalo jim docela dlouho, než Melsa řekla: ,,Nacházíme se v Mrtvé ulici"
,,Opravdu?" Zeptal se Věštec, který moc dobře znal příběhy. Zavětřil a ztuhl. ,,Byla tady Alesira a Alfa vlci"
Ailine se ale nezastavovala, naopak zrychlila, zatímco skoro běžela mezi dávno opuštěnými domy. Už byla moc blízko na to, aby zastavovala. Střípek drahokamu jí neodbytně vábil a ona se jeho volání nebránila. Byl někde tady a ona ho najde.
Ve svém spěchu málem spadla do velké, temné díry uprostřed cesty.
,,Měla být zatarasená," poznamenala Melsa, když jí spolu s Věštcem dohnala.
,,Myslím, že Alesira měla namířeno právě tam" zabručel a neustále stříhal ušima, zatímco se mu ježil zátylek.
Ailine polkla a zavřela oči. Vábení najednou přestala vnímat, jelikož Stíny na sebe začali upozorňovat. Bylo jich tu najednou mnohem víc, zaplnili celou ulici a stále jich přibývalo.
To ta temná díra. Cítili, že tam někde vznikla všechna zlá magie, ke které patří i oni.
,,Nemůžu se soustředit na ten drahokam," zasténala a ignorovala jak k ní Věštec ustaraně přišel.
V hlavě jí bolestivě tepalo, hlasy které ve skutečnosti neexistovaly, získali na hlasitosti.
Co... To... Je?!
Jenom náhodou, opravdu bez žádného úmyslu, se otočila k jedné z dlaždic a pocítila neskutečnou úlevu. Bolest zmizela, hlasy se ztišili a ona zase měla čistou hlavu.
To proto, že v té dlaždici byl zasazený střípek drahokamu.
Vykročila k němu, ale to se ozval chladný hlas: ,,Ráda vás vidím"
Královna temnot.