Eldiara: Lovci stínů✓

54.Pád Alfa vlků

Cesta do paláce jim netrvala dlouho. Když si to vyřídili se všemi Alfa vlky, ostatní jim dali pokoj a pokud se jim i přesto postavili do cesty, brzo skončili na zemi. A postavit už se nemohli.
,,Nikdy jsem nebyl v paláci," řekl Sirres. ,,Jak najdeme Alesiru? Nevíme kde je..." Procházeli širokými chodbami, ani se nerozhlíželi, jelikož nechtěli vědět, jak to tady Alesira a Alfa vlci znesvětili.
,,Já myslím, že v trůním sále. Nevím proč, ale..." Řekla Asira a ani se nenamáhala větu dokončit.
,,Ještě najít trůní sál," ušklíbl se Emalf. ,,Mapu paláce tu asi nemají, co?"
,,Zapomněli jste na čich," řekla Taris a musela nad jejich hloupostí protočit oči. Ale i přesto je měla ráda.
,,To je pravda," přikývla Ailine a zavětřila. ,,Alesira šla tudy"
Sirresovi se vůbec nelíbilo, že zase cítí její pach, ale neskutečně se těšil na odplatu. Měl samozřejmě strach, že to nemusí vyjít, ale doufal. A víra byla teď to jediné, co je drželo nad vodou.
Brzo se ocitli před vysokými, tmavými dveřmi, do kterých kdysi byli vyryty podobizny Pharsy a ostatních. Dnes tam byla Alesira.
Sirres bez námahy otevřel dveře pomocí telekineze a společně se svými přáteli vstoupil dovnitř.

První pohled na Alesiru, sedící na trůně, nikdy nezapomněli. Kromě Sirrese a Ailine jí ostatní viděli poprvé.
Srst měla v barvě krve, jakoby se v ní každý den koupala, čemuž nebylo tak těžké věřit. A co je vyděsilo nejvíc-dokonce i Ailine a Sirrese, kteří si toho nikdy dřív nevšimli-byli její oči. Měla je úplně stejné, jako Asira.
Do místnosti nepronikalo žádné světlo, závěsy byli zatažené a celá místnost byla celkově pochmurná a temna. Tomu taky dodalo na síle, hned několik kostrovlků, podobných těm, které v Rablestu potkali Asira a Sirres.
,,Ach, moji Vyvolení. Moc ráda vás poznávám," přimhouřila oči a každého si pečlivě prohlédla. ,,Ty jsi ten Emalf, že? Ano, moji Alfa vlci zabili to vlče, které jsi měl na starost.  Hm," pak se otočila k Taris. ,,No jistě, ty jsi ta urozená. Bylo jednoduché tě sledovat"
Taris otevřela tlamu aby něco řekla, ale nakonec si to rozmyslela.
,,Ailine, na tebe jsem se tak moc těšila! Budeme si povídat, svěříš se mi tak jako kdysi?" Sladce se usmála. Ailine ignorovala pohledy ostatních Vyvolených. ,,Já se ti svěřím jenom s tím, že si neuvěřitelně přeji tvou smrt"
Stíny kolem ní naráz zavrčeli, zatímco kostrovlci udělali to samé.
Alesira jí ignorovala a když se otočila na Sirrese, pohled jí ztvrdl. ,,Nebudu předstírat, že tě ráda vidím. Nenáviděla jsem tě, nenávidím tě a budu tě nenávidět!"
,,Neboj," zavrčel Sirres. ,,Aspoň jednu věc máme společnou"
Alesira vypadala, že se musí hodně přemáhat, aby na Sirrese neskočila, ale nakonec se ovládla a s prohnaným výrazem se podívala na Asiru. ,,Vždycky jsi byla taková nevýrazná, víš? Tady tví kamarádi, ti byli vždy ve všem lepší než ty. Dokonce i ten celkem obyčejný vlk Emalf-"
,,Hej!" Ozval se Emalf podrážděně. Já jí ukážu, kdo je tady obyčejný!
,,Ale ty jsi byla prostě jen spokojená s tím, že můžeš pomáhat ostatním. Mohla jsi být jako já. Mohla jsi být jako tvoje drahá sestřička"
Všem to došlo o chvíli později než Asiře. ,,Lžeš," vyštěkla, ale hlas se jí třásl.
,,Nemám to za potřebí," pokrčila Alesira rameny. ,,A navíc, důkaz vidíš sama. Máme stejné oči"
,,T-to není pravda," řekla a snažila se nevěřit těm lžím, které jí chtěla Alesira namluvit.
,,Ale ano, je. Máme stejného otce, i když jinou matku. Proč ti tvoje matka nikdy neřekla, co se stalo s tvým otcem? Proč tě vždycky varovala před Alfa vlky?" Alesira se chladně zasmála. ,,Vždyť máme i podobná jména. Jsi napůl Alfa vlk, stejně jako já. Sestřičko"
Asira hluboce zavrčela, všechno to v ní vřelo dlouho potlačovanou zlostí. Nemohla uvěřit, že má v sobě krev Alfa vlků a ani tomu nechtěla uvěřit.
,,Ale dost řečí. Teď k tomu, proč jste tady. Vážně si myslíte, že mě můžete porazit?" Nevěřícně zavrtěla hlavou.
Vyvolení na sebe kývli. Teď nebo nikdy.
Společně vykročili dopředu, ale v tu chvíli se před ně postavili kostrovlci.
Ale nebyli to jen tak obyčejní kostrovlci, to poznali podle srsti, kterou víceméně stále měli.
Asira se ocitla tváří v tvář své matce, která jí sledovala prázdnýma očima. ,,Zradila jsi mě! Nechala jsi, aby mě Alfa vlci zabili!"
,,To není pravda!" Zajíkla se. Emalf se uviděl svou sestřenku a Kolu, které ječeli: ,,Nezachránil jsi nás! Kvůli tobě jsme mrtvé!"
Taris zase stanula naproti svým sestrám a matce. ,,Nejsi naše sestra" prohlásili ty dvě. ,,Nejsi moje dcera" řekla matka.
Taris se přinutila vypadat silně, ale jejich slova jí zasáhli jako nůž do srdce. Byla pravda, že zbaběle utekla a nechala je napospas osudu.
Ailine na tom byla jinak. Ona neměla nikoho, kdo by tady mohl stát.
Samozřejmě, měla kdysi matku i otce, ale ti mohli klidně žít a ona o tom nevěděla. A Alesiře se to zřejmě nepodařilo vypátrat. Proto se ocitla jen na proti nějakým náhodným kostrovlkům, kteří s ní očividně měli bojovat.
A Sirres, ten se ocitl naproti svým rodičům, které zabila Alesira. Zabila je, a teď se mu vysmívá tím, že mu je přivedla zpět, v téhle hrůzné podobě!
Hrozilo, že vybuchne zlostí. Oprava. On už vybouchl.
Natáhl se po neuvěřitelné, magické síle a jeho srst se rozzářila jasnými, modrými blesky, které rozsvítili celou místnost. Pomocí telekineze se zvedl do vzduchu a namířil jeden z blesků na Alesiru.
Ta se skryla za temný štít a zavrčela. ,,Kostrovlci, do útoku!" K těm prvním se připojila spousta nových, jak se vynořovali ze země.
Tohle bylo něco jiného, než Alfa vlci. Kostrovlci umírali a zase ožívali, byl to vyrovnaný souboj.
Emalf skoro všechny zmrazil ale téměř okamžitě se objevili další. Taris vytvořila světelné bojovníky, kteří se přidali ke Stínům po jejich boku, ale ani to nijak zvlášť neovlivnilo celou situaci. Sirres mezitím bojoval s Alesirou, používal všechny své schopnosti, stejně jako ona. Šlehal po ní modrými blesky je bičem, pomocí telekineze na ní házel všechno v místnosti, z ledu vytvořil ostré špice, které jí měli probodnout hruď. Alesira ale byla moc rychlá a moc mocná, kousky Temnoty, kterou posbírala v labyrintu, její schopnosti podpořili.
Asira najednou v hlavě uslyšela slova:
Jsi napůl Alfa vlk, stejně jako já.
Je napůl Alfa vlk. Stejně jako Alesira.
A pak jí napadlo něco nemožného a dalo jí to novou naději, ačkoliv se samozřejmě hrozně bála. Ponořila se do své magie, ale místo toho, aby se zaměřila na moc stínobijců, plula dál, mnohem hlouběji, do míst, kde nikdy nebyla. Nemuselo to vůbec vyjít, ale doufala že... Ano! Našla to! Byla napůl Alfa vlk. A tak sdílela jejich schopnosti, stejně jako Alesira. A ona toho využije.
Uchopila do své moci tu neobvyklou magii, na kterou nebyla zvyklá a usměrnila jí podle svých představ.
Ruch boje přerušil hlučný praskot a země se jim zatřásla pod nohama, jak se podlaha kolem Asiry otevřela. Trhliny zářili rudým světlem, až osvětlovali bíločervenou Vyvolenou, která stala uprostřed, nedotčená. Místností, jakoby se prohnal vítr a rozčísl její srst.
Asira zvedla pohled od podlahy. Jestli její oči předtím zářili, tak nyní doslova svítili, jako to nejjasnější slunce. Byl na ní úchvatný pohled.
Alesira dostala ránu bleskem, jelikož přestala dávat pozor, jak musela upřít pohled na Asiru a vztekle zavrčela.
Z trhlin v zemi začali vylézat kostrovlci. Tihle ale byli jiní, starší a mnohem větší. A pocházeli z hlubin země. V prázdných důlcích jim svítili rudé tečky a když je kostrovlci Alesiry spatřili, zavřískali a rozpadli se v prach.
Alesira zavrčela, ale zároveň dostala strach. Její plán nevycházel přesně, jak by měl. Ale bojovala dál.
I když se Vyvolení snažili jak chtěli, Alesira odrazila jak Stíny, tak Kostrovlky vyvolané Asirou.
A Ailine dostala nápad, který by mohl zničit nejen Alesiru, ale i všechny Alfa vlky v Eldiaře.
Jejich bojovníci, ať už se jednalo o světelné, Stíny, nebo Kostrovlky, na chvíli zaměstnali Alesiru, a Ailine mohla přijít k ostatním a vyhrknout: ,,Vím co uděláme. Vymažu Alesiru a všechny Alfa vlky z reality"
Tohle byla jediná možná cesta a každý si to uvědomoval. Sirresovi to došlo jako první. ,,Ale Asiry se to bude týkat také!" Zavrčel.
Všichni se na vlčici podívali. Ačkoliv použila a stále ho používala, velmi silné kouzlo, vypadala mocnější, než kdy dřív.
Ailine zaváhala.
,,Nejde to nějak obejít?" Zeptal se Sirres. ,,Nemůžeš vymazat všechny Alfa vlky, s vyjímkou Asiry?"
Ailine váhavě zavrtěla hlavou. ,,Nejde to. Buď zničím všechny, nebo nikoho. Jsou propojeni krví, nemůžu se jen tak rozhodnout, že smažu třeba jenom jednoho Alfa vlka"
Všichni mlčky sledovali Asiru. Věděli, že jim dochází čas, Alesira se za chvíli z obklíčení bojovníků dostane.
,,Já to nedovolím," prohlásila Taris. ,,Ani já ne," řekl Emalf.
,,Já také nechci," dodala Ailine.
,,Na můj názor se ani nemusíte ptát," řekl Sirres.
Asira se na ně usmála. ,,Jsem Vyvolená. Byla jsem předurčena, abych spolu s vámi, zachránila Eldiaru. A jak mám lépe zachránit tuhle zemi, než že se za ní obětovat? Vždycky jsem snila o tom, že udělám něco dobrého, že postavím zájmy celé Eldiary, před své vlastní, stejně jako to udělala Lexirwa. A já chci být zapamatována jako zachránkyně a ne jako Alfa vlčice. Ailine, udělej to," přikázala jí. Bála se, samozřejmě že se bála. Ale nějak věděla, že je to správné rozhodnutí. Vždycky měla velké srdce, a pokud musí pro Eldiaru přestat bít, tak to udělá.
,,Ne, Asiro!" Řekl Sirres, ale Asira zavrtěla hlavou. ,,Je to moje volba," prohlásila tvrdě. ,,A ty jí nezměníš"
Sirres se zatvářil, jakoby dostal ránu, ale na nic dalšího nebyl čas.
Alesira už se k nim prodírala.
Asira se k nim důvěrně přitulila, poprvé se cítila v bezpečí a obklopená svými přáteli, ačkoliv to bylo na tomhle podivném místě.
Když se od sebe odtrhli, Alesira už po nich skočila, v očích nesmírnou zuřivost.
,,Mám vás moc ráda!" Vykřikla Asira. ,,A tebe miluji, Sirresi! Sbohem!"
Ailine se rychlostí blesku natáhla po své magie, kterou nepoužívala skoro nikdy-té ohromné, neskutečné síly.
A vypustila jí do všech koutů Eldiary.

A už jen Epilog a Poděkování 😂❤