Eldiara: Lovci stínů✓

11.Když srdce krvácí

Asira ho nevěřícně sledovala a pak, než si jí stačil všimnout, utekla.
Jakmile byla ve městě, zvolnila krok a kráčela po cestě. Domů se jí nechtělo a stejně měla moc otázek.
Podle všeho je do ní Farryn zamilovaný. Znají vůbec Alfa vlci něco jako lásku? Pochybovala o tom. A proč si jí všiml až teď, když v jeho rodině sloužila už několik let?
Pak si uvědomila, že to není pravda. Farryn se k ní vždycky choval lépe než k ostatním, byl na ní milý a zastával se jí, když se jí jeho otec pokoušel ztrestat za špatně uklizený pokoj. A když na to vzpomínala, vybavovala si, že Farryn byl často v její přítomnosti, když se starala o zahradu nebo byla na podobně veřejných místech.
Jak dlouho jí měl, no... Rád? Nemůže to být nějaká past? Ale proč by si to potom říkal, když o ní nevěděl?
Asira opravdu nevěděla, co si o tom má myslet a jediné co si přála, bylo si o tom promluvit s matkou. Jenže věděla, že ta by začala hned panikařit a vůbec by jí nevyslechla. A ona se nechtěla stěhovat.
,,Ahoj" řekl nějaký hlas a ona překvapením nadskočila, když se vedle ní objevil Farryn. Nečekaně.
Nebyla si jistá, jak by se měla v jeho přítomnosti chovat.
Už ho chtěla pozdravit jako nadřízeného, ale pak si vzpomněla, že jí řekl, ať mu říká jménem.
,,A-ahoj... Farryne" zamumlala s pohledem upřeným do země.
Vydala se dál, se skloněnou hlavou, zatímco Farryn, očividně potěšen z její přítomnosti sledoval okolí.
,,Dnes je krásný den" poznamenal a Asira ho úplně nechápala.
Chce mluvit o počasí?! A proč by se s ním vlastně měla bavit ona? Nejspíš proto, že je Alfa vlk a její nadřízený.
Trochu pozvedla hlavu, aby se podívala na oblohu, která na obzoru byla pokrytá hustě černými mraky, což bylo ve spojení se sluncem kouzelné.
,,To ano" řekla upřímně a pousmála se, když jí na čenich přistál červenobílý motýl.
A tak se procházeli po městě a Asira už si ani nevšímala pohledu ostatních, jelikož se zabrala do sice nudného, ale dlouhého rozhovoru s Farrynem o knihách.
,,Nevěděla jsem, že máš rád příběhy" přiznala. Stále si nebyla jistá, jak má jeho náklonnost brát, ale bylo čím dál snažší si s ním povídat.
Farryn se usmál, i když to ona neviděla, jelikož se na něj nedívala. Přesto ten úsměv cítila nějak z jeho slov. ,,Alfa vlci moc příběhu nemají, ale vy jste úplný opak. Máte tolik pestrých příběhů, jeden lepší než druhý" odmlčel se. ,,Jaký je tvůj nejoblíbenější?"
,,Vlčí trůn" pronesla Asira bez váhaní.
,,Proč?" Zeptal se Farryn, což nečekala.
Asira se zamyslela. ,,Asi proto, že Faramis miloval Pharsu tak moc, že nedokázal žít bez ní. Vždycky jsem snila, že jednou pravou lásku potkám, a Pharsa to štěstí měla" řekla pomalu.
Opravdu se o tom s ním bavím? Pomyslela si zděšeně.
Farryn sklonil hlavu. ,,Takže ty, hm, nikoho nemáš?" Zeptal se zdánlivě nenápadně, ale Asira se zděsila. Asi se jí to všechno zdá, že?
,,Ne" odpověděla a doufala že do svého tónu dala i ne pro něj. Buď si toho Farryn nevšiml, nebo to ignoroval.
,,Asi... Bych už měla jít" řekla Asira a otočila se k odchodu.
,,Ještě počkej" namítl Farryn a Asiře se sevřelo hrdlo. ,,Otoč se..."
Asira to pomalu udělala.
,,Chci aby si věděla, že se mi můžeš dívat do očí, kdykoliv budeš chtít" řekl, a Asira si nebyla jistá, jestli to myslí vážně. Pomalu zvedla pohled od jeho tlap výš a výš...
Až se nakonec střetla s jeho jasně zlatýma očima.
Rychle se odvrátila, něco nesrozumitelně zamumlala a jako největší slaboch utekla.
Opravdu nevěděla, co se to děje. Celý její život se v jeden moment obrátil naruby a ona s tím nemůže nic dělat. A ani to nemůže říct matce.

Další den v práci víceméně Farryna neviděla, takže měla čas, utřídit si myšlenky.
Doufala, že po zbytek den bude mít zase štěstí a nepotká ho, jenže to se samozřejmě nestalo.
Čekal na ní přede dveřmi, aby jí zase doprovodil.
Ze zvyku se mu nepodívala do očí.
,,Nemáš náhodou povinnosti?" Zeptala se, a ani nevěděla kde se v ní ta odvaha, zeptat se, bere.
,,Mám, ale jeden den si čas udělám" usmál se.
,,Tohle je druhý den" upozornila ho Asira a jeho úsměv se ještě víc rozšířil.
Zatímco navenek vypadala klidně, v duchu panikařila. Tohle vůbec nebyla ona, jakoby se někdo zmocnil jejího těla a ovládal jí!
,,A vadili by ti i další dny?" Zeptal se Farryn po chvíli.
Asira se na něj podívala a jelikož nevěděla že jí sleduje, setkala se s jeho očima.
,,Jak to mám brát?" Řekla.
,,Jak budeš chtít" pokrčil Farryn rameny. ,,Můžeš si myslet, že s tebe chci dostat nějaké informace, že tě chci zabít, okrást a nebo..." Odmlčel se. ,,A nebo tě chci jen lépe poznat"
Asira se zachvěla a usilovně si přála, aby její silná maska ještě chvíli vydržela.
,,Která možnost je nejpravděpodobnější?" Zeptala se.
,,Můžeš hádat" ušklíbl se Farryn. Dělala, že přemýšlí.
,,Informace, vražda a zlodějství" řekla Asira a Farryn trochu posmutněl, i když si toho sotva všimla.
,,Ani jedno" zavrtěl hlavou, a jeho úsměv se zase rozšířil.
Její srdce tlouklo jako na poplach.
,,Snad ne to poslední" řekla váhavě, a její odvaha se začala rozpadat. Okamžitě odvrátila pohled, čímž narušila oční kontakt, který s ním udržovala.
,,Vadilo by ti to?" Zeptal se Farryn.
,,Co kdybych řekla ano?" Otázala se Asira. Byla to zkouška.
Farryn se zamračil. ,,Tak už bych tě navždy nechal napokoji"
No páni, pomyslela si Asira úžasle. Neřekl, že by jí přikázal, aby se s ním stýkala, respektoval by její rozhodnutí. Z toho se jí zatočila hlava, a její důvěra k němu ještě vzrostla.
,,A co kdybych řekla ne?" Usmála se Asira a zase se na něj podívala, aby viděla jeho úsměv.
,,Tak to bych byl moc šťastný" odpověděl Farryn a v očích měl jemnost, kterou u Alfa vlků ještě nezažila.
Bylo neuvěřitelné, jak se někdo z jejich druhu dokáže chovat tak něžně, když si moc dobře uvědomovala, že Alfa vlci bylo to nejhorší zlo, které se v Eldiaře kdy objevilo.
,,Hm, takže co zítra?" Navrhla Asira a zase nacházela jistotu. Rozhodla se zjistit, co se tady děje a jednotvárný život jí začínal nudit. Tohle by mohlo být zajímavé.
Farryn se rozzářil. ,,Uvolním tě z práce" slíbil a Asira se uchechtla.
,,Jako Vládce nejsi zrovna zodpovědný" poznamenala, ale hned se strachovala, že jí za ta slova potrestá. To se nestalo, jen se od srdce zasmál, což bylo tak neobvyklé, že vlci procházející kolem nich se ohromeně zastavili.
Farryn byl pravděpodobně první Alfa vlk, který se nesmál chladně a škodolibě.
,,Moji sourozenci to říkají také" pokrčil rameny. ,,Ale mě je to jedno"
Když byli u jejího domu-ta cesta byla podezřele dlouhá-Asira se na něj usmála. ,,Tak zítra ráno" řekla, a než stačil něco dodat, vběhla do domu.
Matka nebyla doma, což bylo neobvyklé, ale nijak zvlášť jí to netrápilo. Vzala si jídlo a pak si lehla do svého pokoje.
Jelikož nemohla usnout, všimla si, že se matka vrátila pozdě v noci.

Když šla Asiru matka vzbudit s tím, že musí do práce, Asira jí řekla: ,,Dneska mám volno"
Matka si jí podezřívavě prohlédla a Asira si všimla, že má na noze obvaz.
,,Opravdu?" Zeptala se matka a Asira jí to oplatila: ,,Proč máš obvázanou nohu?"
Matka se na ní usmála a ignorovala jí: ,,Mohli bysme tvůj volný den strávit spolu, jelikož já mám shodou okolností taky volno"
Asira si tak moc přála, strávit s ní den, vyléčit jejich pokažený vztah, ale nemohla přece zklamat Farryna.
,,Mami promiň, ale už něco mám" omluvila se, a lámalo jí srdce, vidět matku smutnou.
,,Fakt mě to mrzí, ale nejde to zrušit..." Říkala Asira, ale matka jí skočila do řeči: ,,Ty jdeš někam s tím Alfa vlkem, že?"
Asira mlčela a matka si odfrkla. ,,To jsem mohla tušit" zavrčela a podívala se jí do očí. V těch svých měla strach, smutek a bolest. ,,Dávej si na ně pozor, víš jací jsou"
,,On takový není" namítla a trochu u toho zvedla hlas, i když ani nevěděla proč ho brání.
,,Všichni jsou takový!" Vykřikla matka a Asira zavrčela: ,,Mýlíš se"
Vyšla z domu.
Ani nevěděla proč se s ní hádá, když Farryna sotva zná a už vůbec si nebyla jistá jeho úmysly. Ale tady nešlo o něj, tady šlo o to, že jí matka nevěřila.
Tmavě červený vlk s jiskřícíma zlatýma očima se na ní povzbudivě usmál. ,,Díky že si mě bránila" řekl a dodal: ,,Je mi líto, že jste se hádali"
Asira se zarazila. ,,Ty jsi nás slyšel?"
Farryn se zatvářil omluvně. ,,Promiň, jen jsem tady čekal a mluvili jste dost nahlas"
Asira ho v duchu opravila: Mluvili? To je dost slabé slovo.
,,To je jedno" změnila téma a snažila se nasadit veselý tón. ,,Co budeme dělat?"
,,Cokoliv budeš chtít" usmál se Farryn, a Asira se rozzářila.

Den strávili různě. Nejdřív se stavili v knihovně, kde Asira doporučila Farrynovi její oblíbené knihy.
Zároveň si tak zjišťovala, jestli ten zájem nepředstírá, ale zdálo se, že se opravdu baví.
Pak mu Asira ukázala její nejoblíbenější místa ve městě, a dokonce úmyslně prošla několika temnými uličkami, jestli na ní nezaútočí.
Neudělal to a její důvěra rostla.
Povídali si, vyšli i z města a ona mu dala širokou přednášku o Pralese, i když toho věděl dost sám.
Pak si zašli na jídlo do toho nejlepšího hostince ve městě, čímž způsobily velký rozruch a Asira si byla jistá, že o tom do večera všichni budou vědět.
Když ten nastal, Farryn jí pro změnu zavedl na vysoký kopec, který ani ona neznala, nedaleko města. Dostat se na něj nebylo moc lehké, jelikož byl skoro větší než okolní stromy a to bylo co říct.
Byl z něj ale dokonalý výhled na město, a zatímco tak seděli, začalo zapadat slunce. Asiře to připomínalo scénu z nějakých romantických příběhů.
,,Dneska jsem si to opravdu užila" přiznala Asira a usmála se. ,,Doufám že tě to všechno nenudilo"
,,Vůbec ne" řekl Farryn, který spíš sledoval jí, než západ slunce.
Asira potěšeně zamručela. ,,Mnoho vlků mě kvůli tomu nemá rádo" poznamenala. ,,Příjdu jim nudná"
,,Ty vůbec nejsi nudná" namítl Farryn.
,,To tvrdíš ty" ušklíbla se Asira.
Zívla a aniž by přemýšlela nad tím co dělá, položila si svou hlavu na jeho rameno.

Farryn trval, že jí doprovodí až domů, jelikož už byla docela tma, ale Asira se jen zasmála a řekla: ,,Co by se mohlo stát?"
Farryn se netvářil zrovna nadšeně, ale souhlasil a rozloučil se s ní.
Když Asira dorazila domů, ucítila podivný pach. Pach krve.
Sevřelo se jí hrdlo strachy a ona roztřeseně zvolala: ,,Matko?"
Odpověď nepřišla, a ona okamžitě prohledala celý dům, což nezabralo tak dlouho.
Našla matku ležet v pokoji, z hluboké rány na krku jí vytékala krev. Byla mrtvá.
Asira jí ochromeně sledovala a pak zasténala smutkem. Ne! Ne! Ne!
Nejhorší bylo, že cítila pach Alfa vlků.
Byl to Farrynův plán? Odlákat jí a nechat zabít její matku? Ne, to nemůže být pravda...
,,Mami..." Zašeptala a přitulila se k jejímu tělu.
Najednou začala před očima vidět podivné obrazy a jemný hlas.
Nejdřív viděla sebe a hlas říkal: ,,Třetí déšť radostně vítá, s očima žhnoucíma svítá"
Pak spatřila Blackstar, aspoň usoudila že je to on. ,,Zde s ostatními se setkáš..."
Nakonec uviděla čtyři vlky, které poprvé viděla nedávno. ,,A Věštce vyhledat musíte..."
Pak bylo jen černo.

Tato kapitola byla jen z pohledu Asiry, protože už se konečně musela dozvědět, že je Vyvolená a kdybych to neudělala, tak by to trvalo ještě pěkných pár kapitol.