Eldiara: Lovci stínů✓

18.Informace

,,Takže... Co je to Stínobijec?" Zeptala se Ailine naoko nenápadně, ale jakmile to slovo poprvé slyšela, vykvetla v ní naděje. Kdyby byla Asira schopná zabít Stíny...
,,No... To se špatně vysvětluje" řekla Asira rozpačitě, zatímco sledovala Taris, která neustále hlídkovala, jakoby měla pocit, že je někdo sleduje.
,,Ovládají stínovou magii, jsou využívání jako nejlepší zabijáci, jsou ohromně rychlí a to je tak všechno co o nich vím" omluvila se Asira. ,,Kdyby nepřišli Alfa vlci, nejspíš bych cvičila na soukromé škole Stínobijců, ale takhle nemám sebemenší výcvik"
Její naděje praskly. ,,Aha" zamumlala Ailine, a položila si hlavu na tlapy.
,,Mám divný pocit" ozvala se Taris, která neustále přejížděla očima po okolí.
Asira se na ní tázavě podívala. ,,Co-"
,,Nevím" přerušila jí Taris. ,,Ale nelíbí se mi to"

,,Rád vás vidím, Lakayo" řekl Sirres zdvořile, a Emalf se v duchu ušklíbl. Zdálo se, že se musí přemáhat, aby něco takového vůbec vyslovil, jakoby každý kousek jeho těla odmítal, být tak blízko té vlčici, která je dovedla do jedné z místností, kde v krbu plápolal oheň. Byl to opravdu podivný pokoj, na poličkách se nacházeli zvláštní a cizokrajné věci. Emalf měl pocit, že tohle všechno má dohromady nějaký význam, ale ten mu unikal.
,,Nech si ty řeči" zabručela Lakaya a posadila se na vyšívanou černou deku. Pokynula oboum vlkům, aby si sedli naproti ní, překvapivě na studenou zem.
,,Takže, představili jste se jako Vyvolení" řekla a dívala se přímo na ně, i když byla slepá. ,,Co je na tom pravdy?"
,,Všechno" potvrdil Sirres a dodal: ,,Ale tři další tu nejsou"
,,To jsem si všimla" potvrdila Lakaya. ,,Co ode mě chcete?"
Sirres si vyměnil pohled s Emalfem.
,,Musíme najít vašeho syna" vysvětlil Emalf.
Lakaya ztuhla. ,,Mého syna..?" Řekla pomalu, jakoby jí ta slova dělala problém.
Emalf zauvažoval, jestli jsou u správné vlčice.
,,Proč bych vám to měla říkat?" Zeptala se chladně a ta rychlá změna nálady je překvapila.
,,Chceme porazit Alfa vlky, tohle je naše země" řekl Sirres, ale najednou je vyrušil ruch ve městě, tedy přesněji křik a dusot tlap.
,,Silenova základna" štěkla Lakaya, a než se oba nadáli, rozplynula se v hejno bílých holubic a vyletěla oknem.
Emalf vyhlédl z okna, po hlavní ulice se sem řítili Alfa vlci.
,,Sakra!" Zařval. ,,Ta šmejdka nás tu nechala!"
Sirres vyběhl ke dveřím, ale možnost úniku neexistovala. V domě se okamžitě zvedli do vzduchu všechny velké věci a naskládali se přede dveře.
,,To je nezastaví" zavrčel Emalf. Mohl by se teleportovat pryč, ale nemohl tu Sirrese nechat.
,,Já vím, ale na chvíli je to zdrží" řekl Sirres, a Emalfa udivil jeho profesionální klid. Ani jednou nezaváhal, nepanikařil, jen tiše přesouval věci po domě.
Nakonec to pokryl silnou vrstvou ledu, s čímž mu Emalf pomohl a kývl: ,,To by mělo-"
Ode dveří odletělo několik věcí jak Alfa vlci proti domu vysílali magii.
Emalf se sehnul, jak oknem proletěla černá šipka a udeřila do zdi za ním, čímž jí rozbořila.
,,Musíme najít nějaký východ!" Křikl, a začal prohledávat dům.
Zvuky padajícího nábytku byli stále silnější.
,,Musíme bojovat!" Řekl Sirres, když nic nenašli.
,,Neubráníme se jim" zavrčel Emalf, a Sirres se mu pevně podíval do očí, ve kterých měl děsivé odhodlání. ,,Zabili ti Alfa vlci někdy někoho blízkého?"
Emalf sebou trhl. ,,Sestřenku a vlče, se kterým jsem se přátelil" řekl po chvíli.
,,A ty je nechceš pomstít?" Zeptal se Sirres.
,,Nepomstíme se, pokud u toho umřeme" řekl Emalf.
,,Tak nesmíme umřít" poznamenal Sirres a snad se usmál.
Zeď vedle dveří se rozbořila a dovnitř vstoupili Alfa vlci.

Minuty se měnili v hodiny.
,,Co jim to tak trvá?" Zeptala se Asira.
,,Možná se dostali do potíží" usoudila Ailine.
,,Ani bych se nedivila" řekla Taris.

Sirres navenek vypadal klidně, ale v duchu panikařil.
Sakra, jak je máme asi porazit?! Pomyslel si, a na nic víc neměl čas, jelikož se on i Emalf rozběhli domem, ve snaze Alfa vlky setřást.
Sirres se zpola otočil, do vzduchu se vzneslo několik střepů z oken a dravě zaútočilo na Alfa vlky.
Poklesla mu čelist, když si všichni vytvořili kolem sebe štíty, které vypadali jako bubliny a odrazili je.
Emalf toho využil a zmrazil dva štíty, jehož majitelé neměli takové štěstí, aby ho rychle mohli dát pryč.
Dva Alfa vlci, mimo hru. Nejméně pět jich zbývá.
,,Co budeme dělat?" Vykřikl Emalf, který spěšně zablokoval jednu temnou střelu ledovým štítem.
,,Nemám tušení!" Odpověděl Sirres, a pohled mu padl na jedno z rozbitých oken. ,,Možná budeme muset vyskočit!"
Emalf nic nenamítal a okamžitě se vrhl se Sirresem k oknu.
Rudý, momentálně bílý, vlk se teleportoval na zem, což Sirrese zarazilo, ale okamžitě skočil za ním.
Tvrdě dopadl na tlapy a málem si vyrazil dech, ale hned se vzpamatoval a po boku s Emalfem se rozběhli městem.
,,Brána bude zavřená!" Křikl Sirres.
,,Není jich tu víc?" Zeptal se Emalf.
,,Ano, ale ty budou taky hlídané" odvětil Sirres v běhu, a ohlédl se.
Alfa vlci je ztratili, jak kličkovali mezi domy, ale nebude trvat dlouho a zase najdou jejich stopu.
,,Jak funguje ta tvoje schopnost teleportace?" Zavrčel Sirres, a Emalf o překot vysvětloval: ,,Musím na dotyčné místo vidět!"
Sirres usilovně přemýšlel, přál si, aby ho trkl nějaký nápad.
,,Musíme se někde schovat" řekl nakonec a okamžitě věděl kam. Ta možnost se mu moc nelíbila, ale asi neměli na výběr.
Emalf nic nenamítal, jen ho bezeslova následoval.
Sirres se rozhlížel kolem, aby se zorientoval.
Tam byl Kazarvův obchod, tam zase Křišťálová fontána...
Nacházeli se na Kulaté ulici, která nebyla od místa, kam měl Sirres v plánu jít, moc daleko.
Při běhu srazili několik vlků, zbytek jim radši spěšně uhnul.
Nakonec spatřil starý dům, jeden z nejvyšších ve městě, takže vlastně převyšoval hradby, u kterých se nacházel.
Emalf částečně pochopil, co má v plánu.
Sirrese okamžitě obklopily nepříjemné vzpomínky, ale otřásl se, aby se jich zbavil.
Vyrazil dveře a sotva se ocitli uvnitř, dal je zpět na správné místo, aby to nevypadalo podezřele.
Sirresovi se sevřelo hrdlo, když se rozhlédl po místnosti, ve které se ocitli.
Emalfovi nepřišla nijak zvláštní, vypadala prostě jako každá druhá hala, ale Sirrese už jen ten starý pach naplňoval úzkostí.
Až teď si Emalf všiml, že se Sirresem něco je, a rozhlédl se. ,,Kde to jsme?"
,,V jednom z nejvyšších domů ve městě" odpověděl Sirres vyhýbavě, ale v duchu dodal:
Dům Yelsel, Atidy, Liagiby a Alesiry.