Eldiara: Lovci stínů✓

31.Čtyři části Eldiary

Stáli na plošině, u lodi Blizzard, která patřila Paní sněhu, a která je měla jednotlivě vysadit co nejblíže jejich cíli, jak to jde.
,,Takže kde je ten drahokam?" Zeptala se Asira. ,,V Rablestu nebo Ondyxu?"
,,To nevíme," řekl Věštec. ,,Musíte se podívat tam i tam"
Sirrese něco napadlo. ,,A co se rozdělit?"
Věštec zavrtěl hlavou. ,,Ten střípek, který se nachází v Pralese může najít jen Asira. Stejně jako ten, který se nachází v Lávové zemi, ten zase může najít jen Emalf"
Jeho naděje praskly, a tak si povzdechl a zase nasadil ledovou masku.
Věštec se ohlédl na Vládce přírody a usmál se. ,,Pohlídej mi to tu. Nerad bych se vracel do trosek"
Vládce přírody se snad poprvé a naposledy ušklíbl a řekl: ,,Vynasnažím se"
,,Páni, ty jsi se ušklíbl!" Zasmála se Dcera krve. ,,Zapište to někdo, tohle je historický moment!"
Všichni čtyři se začali smát, a Sirres je zmateně pozoroval. Zdálo se, že se mají opravdu rádi. Ohlédl se na Vyvolené, které by měl mít rád on.
Nechtěl si to přiznat, ale přirostli mu k srdci, dokonce i Taris. A oni to cítili stejně. Spojovalo je pouto Vyvolených.
,,Takže vyrážíme," řekl Věštec, rozloučil se s Vládcem přírody a spolu s ostatními nastoupil na loď.
Tentokrát sebou měli zásoby s jídlem, Sirres navíc měl v brašně ukrytý střípek drahokamu, protože mu Věštec řekl, že by nebylo rozumné, nosit ho na krku. ,,Musíš ho hlídat jako oko v hlavě," připomněl mu.
Loď se vznesla do vzduchu a brzo i nad nižší vrcholky hor, základna mizela v dáli.
,,Možná jí vidíme naposledy," napadlo Ailine.
,,Nač ty pesimistické myšlenky?" Zeptal se Věštec, ale nedočkal se odpovědi.
Dnes byla mimořádně krásná noc, oblohu nepokrývaly mraky jako obvykle, hvězdy jim svítili na cestu a měsíc zaléval palubu příjemným světlem.
,,Mimochodem, jak máme ty střípky najít?" Zeptala se Asira.
Věštec chvíli neodpověděl, ale pak řekl: ,,Myslím, že oni si najdou vás"
Z toho nebyli Vyvolení dvakrát chytří, ale ani jeden z nich se neopovážil zpochybňovat jeho prohlášení.

Po nějaké době zahlédli vrcholky zelených stromů Pralesa, a Asira se musela při pohledu na svůj domov smutně usmát. Návrat bude jistě přinášet hořkosladké vzpomínky.
Blizzard přistála na kraji Pralesa, přesněji na jediném dost velkém místě.
,,Takže, cíl Rablest nebo Ondyx," ujišťovala se Asira, zatímco hleděla do temných zákoutích Pralesa.
,,Ano. Nejdřív byste měli do Ondyxu, ten je blíž," řekl Věštec, a Asira si povzdechla. Její rodné město. Nádhera.
Spolu se Sirresem, který se nezdál být vůbec nadšený, právě naopak, vystoupili z lodi a naposledy se ohlédli na ostatní Vyvolené. Kdo ví, kdy se zase uvidí?
,,Mám vás ráda!" Usmála se Asira, a Taris se uchechtla. ,,Samozřejmě že ano. A hádej se za mě se Sirresem"
Černý vlk si odfrkl, a spolu s Asirou sledoval, jak se Blizzard vznesla do vzduchu a míří pryč.

Letěli nad Pralesem a Taris už se nemohla dočkat, až budou v Poušti, kde to zná lépe než kdokoliv jiný. Však jí skoro celou procestovala.
Pod nimi se rozléhalo zelené moře, a i v tuto noční hodinu, mohli slyšet a vnímat pulsující život pod nimi.
Taris poznala, když se přiblížili k Poušti, a za chvíli uviděla její zlaté písky.
Tady bylo mnohem jednodušší přistát, a tak se Blizzard snesla tak daleko, jak to jen šlo.
,,Hodně štěstí" popřál jim Věštec, a Taris se podívala na Emalfa. ,,Zatím sbohem"
Něco řekla i Ailine, ale ta jí nevnímala, a tak Taris rychle sestoupila na zem. Když zase ucítila písek pod svými tlapami, cítila se hned o něco líp.
Paní sněhu přišla k ní a usmála se na Věštce a Dceru krve. ,,Zatím ahoj!"

Museli to zase vzít přes Prales, jelikož Věštec nechtěl riskovat sestřelení nad a v okolí Blackstaru, takže nějakou chvíli trvalo, než spatřili Lávovou zemi.
Když Emalf sestoupil na horkou zem a čenich mu zaplnily kouř, zakašlal a pak se ušklíbl. ,,Domove, sladký domove," pronesl sarkasticky, a byl rád, že střípek který hledá není třeba v Kalosiru.
,,Zatím čau!" Kývla Dcera krve, která se nezaobírala složitým loučením, na Věštce a ten se ušklíbl.
Když loď odletěla, Dcera krve Emalfovi řekla: ,,Tak pojď, ty pako," zasmála se, a rudý vlk si jen naoko uraženě odfrkl.

Paluba Ailine připadala bez Vyvolených a dvou vůdců Lovců stínů prázdná a smutná. Přinášeli všude dobrou náladu, jakoby snad okamžik mohla zapomenout na hrozivé iluze nebo Stíny.
Neměla zrovna radost, že musí být ve dvojici s Věštcem, ale neměla na výběr, a na druhou stranu, byl to vůdce Lovců stínů, ten nejsilnější! Aspoň si to myslela.
Sotva pocítili, že teplota klesá a už zahlédli Ledovou zemi.
Mohli letět o něco dál, jelikož v pustých pláních skoro nikdo nežil, takže se odvážili docela daleko.
Jakmile vystoupili, Věštec se na ní povzbudivě usmál. ,,Tak jdeme?"
Ailine jen přikývla, a koutkem oka zachytila, že přelud Alesiry, jde po jejím boku, tichý a nehmotný.

Alesira uvažovala, kam to mají Vyvolení namířeno. Nestihla zachytit důvod jejich výpravy, jelikož měla zrovna jiné starosti, ale to že znala polohu jedné Vyvolené a Věštce, jí naplňovalo nadšením.
Naučila se totiž kouzlo, jak být na jednom místě duševně, i když tělem zůstávala v Blackstaru. Musela však být na blízku osoby, kterou si vybrala a která jediná, měla možnost jí vidět.
Ailine byla ideální, pokládala jí za přelud, a Alesira mohla zjišťovat všechno, o čem mluví.
Teď se vrátila do svého těla a zavolala k sobě jednoho vojáka. Alfa vlk se uklonil a čekal na rozkazy.
,,Okamžitě pošli do Ledové země armádu. Prohledejte jí klidně skrz na skrz, dokud nenajdete Vyvolenou a Věštce" přikázala, Alfa vlk se znovu uklonil a zmizel.
Alesira se pro sebe usmála, a podívala se do deníku Tří sester.
Ta princezna je mocná, mocnější než kdokoliv před ní. Ona o tom ale neví, je to plýtvání té neskutečné moci. Kdyby se nám jí podařilo ovládnout... A tu moc jí vzít... Stali bysme se nejstrašnějšími vlčicemi v celé Eldiaře a ještě dál.
Nebude trvat dlouho a princezna se podvolí. A my získáme to, co nám právem patří.
Tři sestry byli přímými potomkem Temnoty. Dlouhou dobu byli nečinné, ale jakmile se narodila poslední držitelka Temnoty, princezna Lexirwa, procitli. V den jejích narozenin jí unesli, ve snaze získat Temnotu zpět. Jejich úkryt se nacházela ve Fedgaru.
A samotná Alesira, se chystala na malý výlet do hlavního města Ledové země, ačkoliv za trošku jiným účelem.