Eldiara: Lovci stínů✓

22.Královna temnot

,,Královno temnot?" Oslovil Alesiru nervózní Alfa vlk. Byl rozrušený, jelikož nesl špatné zprávy. A kdo nesl špatné zprávy, neskončil dobře.
,,Co je?" Zeptala se Alesira chladně, a otočila k němu hlavu.
,,P-prohledali jsme celý Bleskový les," vysvětloval Alfa vlk. ,,Ale Vyvolení nikde. Našli jsme tak akorát Stromovlčici s mláďaty"
,,Co jste s ní udělali?" Zeptala se Alesira s náhlým zaujetím.
,,Zajali je," odpověděl Alfa vlk a trochu se uvolnil.
,,Aspoň jednu věc si udělal správně," poznamenala Alesira, a probodla ho tvrdým pohledem. ,,Proč jste nezačali Vyvolené stopovat?"
Alfa vlkovi se zadrhla slova v hrdle. ,,Ehm, to je ten problém," řekl nervózně. ,,Když jsme se chystali vstoupit do lesa, zaútočili na nás podivní stínový vlci. Máme podezření, že to byli ti, kteří zabili jednotku v Ilearu"
Alesira nedala najevo nic znát, ale v duchu pocítila strach.
,,Nedokázali jste je zabít?" Zavrčela. Hlavou jí létali myšlenky. Před nedávnem vyslala do Ilearu jednotku Alfa vlků, která měla zabít Vyvolenou, jež se tam údajně schovávala. Až po nějaké době dorazili zprávy, že všichni byli zavražděni.
,,Nešlo to," zakňoural Alfa vlk. ,,Jakmile zmizeli, se zbytkem mé jednotky jsem vyrazili do lesa, a tam zajali tu Stromovlčici." Snažil se své královně připomenout jeho úspěch, ale ona ho ignorovala.
,,Najděte ty Vyvolené, vystopujte je," zavrčela, a pak se zamyslela. ,,A klidně k tomu použijte stopaře"
Sotva se dostala k moci, zajala všechny vlčí stopaře, které našla, s úmyslem objevit Vyvolené.
,,Dej jim tohle," řekla, a sevřela mezi zuby zlatý náramek. Patřilo to Sirresově matce, kterou kdysi zabila, a pak jemu. Díky tomu by je mohli najít. Stopaři totiž měli zvláštní magii a to najít kohokoliv, pomocí nějakého předmětu, který hledanému patřil. 
,,A teď zmiz," sykla, a Alfa vlk se s radostí odporoučel pryč.
Alesira chvíli čekala, a pak vyrazila pryč z paláce. Chodby byli pusté, všechny obrazy a sochy, které se tu nacházeli před příchodem Alfa vlků zmizeli.
Měla plán, o kterém věděla jen ona, a netušila, že ho bude muset uskutečnit tak brzy.
Prošla několika pokoji a vzala si několik potřebných věcí. S tím vyšla na královský hřbitov, který byl také znesvěcen. Zůstali jenom dva hroby na kopci, které tu stáli už nějakých tři sta let.
Faramis a Pharsa.
Dvojice vlků, která se proslavila po celém světě. Princ a poslední držitelka skutečné Magie. Pche. Dle jejího názoru jen obyčejní hlupáci.
Alesira vyšla na kopec, a rozložila kolem sebe vše, co si vzala sebou. Posadila se do kruhu vytvořeného z Věčného plamene, pocházejícího ze země Alfa vlků, a který hořel kousek nad zemí. Před sebe položila tři předměty-kost královského vlka, knihu Tří sester a temný náhrdelník, jehož původ nikdy nebyl vysvětlen, a stejně tak jeho účel.
Sotva se stala královnou, první co udělala bylo, že si vzala deníky Tří sester. Ty vlčice, spjaté s temnou magií více než kdokoliv jiný, pomohli Alesire dokončit její plán.
Vál silný vítr, modré plameny Věčného ohně plápolaly ve vzduchu, a Alesira zvedla hlavu k temné obloze nad sebou. Dnes byl ideální den, nebyla přítomna ani špetka světla.
A tak to zůstane navždy.
Královna temnot začala jasným, zvučným hlasem odříkávat rituál.

Kráčeli už několik hodin a stále nevyšlo slunce.
,,Nemyslíte si, že by už měl být den?" Ozvala se Taris.
,,Taky mě to napadlo," souhlasila Asira. ,,Možná ho zakrývají ty černé mraky"
,,Jen tím to nebude," zamumlal Sirres pochmurně, a měl nepříjemné tušení.

Odříkávala v cizím jazyce, tak jak bylo psáno v knize:

,,Azakah, jakah z'tah!
Kiajul, zabyx kohae!
Azakah, jakah z'tah!
Kiajul, zabyx kohae!
Azakah, jakah z'tah!
Kiajul, zabyx kohae!
Azakah, jakah z'tah!
Kiajul, zabyx kohae!"

Temnota nechť příjde, a už nikdy neodejde.
Vzduch kolem Královny temnot se chvěl silnou, temnou magií, byla všude kolem ní.
Zvedl se vítr a začal vát ještě silněji, jakoby se pokoušel přerušit její rituál.
Alesira nepřestávala, když v tu chvíli ze země vedle ní vytryskla hlína a z hluboké jámy se vynořili dva kostrovlci. Kolem se začali objevovat další a další, každý vypadal trochu jinak.
Ti nejčerstvěji pohřbeni vypadali víceméně jako obyčejní vlci, i když jim většinou chyběli oči a někdy i kusy kůže. Jiní byli zase kostry, na kterých visely cáry masa, a nakonec ti nejstarší byli pouze kostry. Ona osobně dávala přednost té prostřední podobě, ta vypadala nejděsivěji.
Probudili se s její magií, ale to nebyl její plán.
Vítr už křičel aby toho nechala, ale Alesira pokračovala v zaříkávání ještě silněji, temně bouřkové mraky nad ní se přes sebe rozzlobeně převalovaly.
A pak z jejího čenichu, který měla stále obrácený k obloze, vystřelil paprsek tmavě fialového světla.

Nakonec slunce vyšlo, ale mnohem později, než by mělo.
,,Něco se děje," řekla Taris ustaraně. ,,A jsem si jistá, že za to mohou Alfa vlci"
Tentokrát jí Sirres nic neodsekl, jen zamyšleně sledoval oblohu. Slunce byli nezvykle slabé, nezářilo jasně a pálivě, jak by mělo v tomhle ročním období.
Nelíbilo se mu to.

Pro Ailine bylo to všechno nejhorší, protože už i tak byl svět temnější, než by měl být.
A nejvíce jí děsili Stíny-neustále se ohlíželi k Blackstaru, jakoby by je odtamtud něco přitahovalo.
,,Klidně si tam běžte, mě je to jedno," zašeptala Ailine, ale musela uznat, že jí Stíny už dvakrát pomohli. Věděla však, že budou chtít odměnu, a to se jí nebude líbit.
,,Jen mě tak napadlo..." Ozval se Emalf. ,,Jak najdeme tu základnu? Zrádné hory nejsou zrovna malé, nikdy je nenajdeme"
Nikdo mu neodpověděl, protože měli stejné obavy.
Začalo zapadat slunce, a Taris přimhouřila oči: ,,Vždyť vyšlo před pár hodinami!"
Ani jí nikdo neodpověděl.
Kráčeli bez přestávky už druhý den, nebýt Sirrese a jeho nohy by už tam byli, ale nikdo si na pomalé tempo nestěžoval.
,,Měli bychom zastavit," zívla Asira, a nikdo nic nenamítal.
,,Musíme držet hlídky" řekl Sirres. ,,Beru si první"
Ostatní si lehli na zem, a téměř okamžitě usnuli. I když to byla Asira, kdo navrhla přestávku, najednou nemohla spát.
Uplynula asi hodina, když se posadila a řekla Sirresovi: ,,Neměli bysme se vystřídat?"
Černý vlk sebou překvapeně trhl, když narušila to poklidné noční ticho.
,,Ještě ne," zabručel, a ani se nenamáhal se k ní otočit, jen nehybně hleděl do temnoty před sebou.
Asira se zhluboka nadechla. ,,Z tvého chování jsem usoudila, že nemáš rád vlčice. Proč?"
Sirres se napjal. ,,Do toho ti nic není," zavrčel a Asira se zamračila. ,,Udělali jsme snad něco?"
Chvíli si myslela, že Sirres neodpoví, ale nakonec řekl: ,,Vy ne"
,,Tak proč nás nenávidíš kvůli něčemu, za co nemůžeme?" Zeptala se vychytrale.
Tentokrát Sirres opravdu nepromluvil.

Taris se probudila ještě za tmy, a docela jí to naštvalo. Už by mělo být ráno.
,,Musíme vyrazit," řekl Sirres. ,,Jinak nás Alfa vlci doženou"
Taris po něm hodila nepřátelský pohled. Neměla ráda, když jí někdo rozkazuje, a už vůbec ne on.
,,Brzo budeme u Zrádných hor, že?" Zeptal se Emalf, a rozhlížel se kolem. Najednou ztuhl, a zamrkal. ,,Hele... Doufám že se pletu, ale nevidíte tam náhodou..."
Všichni se podívali jeho směrem, čili k Blackstaru. Řítila se k nim tmavá šmouha, která se vzápětí změnila v dav...
,,Alfa vlci," zavrčel Sirres, a Taris si nemohla odpustit poznámku: ,,Ne, vážně?"
Sirres jí to oplatil: ,,Já ti to oznamuji, jelikož jsi moc hloupá na to abys-"
,,Sakra, nechtete toho!" Vykřikl Emalf. ,,Klidně se hádejte někdy jindy, ale teď ne!"
Všichni se okamžitě vzpamatovali, a rozběhli se pryč. Jenže Sirres měl tu zraněnou nohu. A kolem nebylo nic, na co by si mohl stoupnout a to řídit pomocí telekineze.
Asira dostala nápad, ale nebyla si jistá, jestli to výjde, jelikož to nikdy nezkoušela. Stínobijci se uměli proměňovat i ve stínové mraky, a tak někoho odnést pryč.
Představila si, že mezi těmi Alfa vlky je Farryn, s těmi směšnými lži a falešnými omluvami. Zatímco ostatní utíkali, ona zpomalila, aby byla stejně rychlá jako kulhající Sirres, který vykřikl: ,,Co děláš?!"
Asira se v tu chvíli proměnila ve stínový mrak. Bylo to nesmírně složité, neustále se musela hlídat, aby se nerozplynula do vzduchu navždy, ale nějak to zvládla, a nadnesla Sirrese, který vykřikl úlekem, což ona ve stínové podobě samozřejmě neslyšela.
Asira okamžitě zrychlila, téměř necítila vlkovu váhu, a rychle dohnala ostatní.
,,Skvělý nápad!" Vykřikla Taris, což Asira sice neslyšela, ale měla radost, že se jí něco podařilo vymyslet.