Eldiara: Lovci stínů✓

28.Příběh

,,Nebylo to zase tak dávno, kdy bylo proneseno proroctví, mým dědečkem Kaharem," vyprávěl Věštec. Všichni se posadili do kruhu, aby mezi sebou neměli žádné rozdíly v postavení, a Vyvolení poslouchali, co jim říká.
,,Jeho prarodiče byli Eilima a Arifas, vlci s nejlepší věštící schopností v Eldiaře. Ta magie se dědila z potomka na potomka, i já jí ovládám. Ale to jsem trochu odbočil. Sotva můj děd pronesl proroctví, zemřel a já i matka jsme utekli. Alfa vlci se ale o věštbě brzo dozvěděli, a začali nás pronásledovat. Pak nás dopadli Alfa vlci a matku ošklivě zranili," do hlasu se mu vkradl smutek. ,,Mě se ale podařilo utéct do Zrádných hor, a tam jsem narazil na velkou skupinu vlků, kteří žili v Silenově základně. Byli tam jak obyvatelé různých koutů Eldiary, ale také poměrně nová rasa, čili vlci ze Zrádných hor. Jsou docela zvláštní, mají nevýraznou srst a skoro nemluví. Možná jste si jich všimli.
No, každopádně jsem jim sdělil proroctví, a oni mě ochotně zvolili svým vůdcem. A tak vznikli Lovci stínů. Hodně mi v tom pomohli tři další vlci, tady Paní sněhu, Vládce přírody a Dcera krve, kteří se ke mě přidali, sotva o Lovcích slyšeli.
A tak jsme útočili na slabá místa Alfa vlků kde to šlo a čekali na záchranu, v podobě Vyvolených"
Zmínění se pod jeho pohledem nervózně zavrtěli.
,,Divili byste se, co všechno se mohlo stát za jeden rok.
Do nějaké doby, vládl Alfa vlkům Ahagurk, když v tom se zničehonic objevila napůl normální a napůl Alfa vlčice, Alesira"
Sirres sebou při zaznění jejího jména trhl, a Věštec se na něj pátravě podíval.
,,Nemám tušení, jak se jí podařilo, zabít krále Alfa vlků přímo ve středu jeho říše, ani jak se jí podařilo zatočit se vzpourou sama a bez pomoci jediného kouzla, ale to dokazuje, jak je mocná. Usedla na trůn a začala si přezdívat Královna temnot" vysvětloval, a teď se podíval na Ailine. ,,Abys věděla, nějak se jí podařilo do tebe převtělit, i když ty si to asi nepamatuješ"
Šedá vlčice se zatvářila nevěřícně a vyděšeně.
,,Nevíme, jestli se může převtělovat jenom do tebe, nebo i do ostatních, ale to brzo zjistíme, a podle toho zajistíme situaci. Prozatím by ani jeden z vás neměl vědět moc mnoho, protože by to nemuselo dopadnout dobře"
Ailine odvrátila pohled stříbrných očí.
,,Měl jsem v plánu, říct vám hned, co máte dělat, ale nechci riskovat, že by to Alesira uslyšela," řekl Věštec. ,,Proto budete muset zatím... Vyčkávat"
,,Vyčkávat?" Ozvala se Taris nevěřícně. ,,Jestli můžu věřit tvým slovům a já doufám že ano, ta vlčice je podle všeho zlá mrcha, která neplýtvá časem, a do týdne budeme muset očekávat armádu, nebo něco horšího. Času na záchranu Eldiary není moc, a my máme vyčkávat?!"
Věštec se na ní podíval a očividně na něj udělalo dojem, že neuhnula očima. ,,Nemáte na výběr. Lovci stínů nepřežívají tak dlouho, protože jednají zbrkle"
Taris si odfrkla, ale nic neřekla.
,,Takže co teď máme dělat?" Zeptala se Asira.
,,Odpočívat, tady jste v naprostém bezpečí," řekl Věštec.

Azelyane štěkala rozkazy, vyhrožovala vlkům kteří se pokoušeli odporovat a pomocí svých vyvolaných stínů, udržovala pořádek na palubě.
Blackstar už nebyl daleko, když v tom se za ní ozvala rána, a plachta se na jednom místě protrhla.
Alfa vlčice se ohlédla a uviděla, že za ní letí další loď.
Azelyane si byla jistá, že se neopováží loď sestřelit, jelikož tu byli jejich vlci, ale nemohla riskovat, že by jí tu objevili. Byla už moc blízko svého cíle, a nehodlá to pokazit!
Okamžitě prohledala loď, dokud nenašla několik starých prototypů kožených křídel.
Rychle se do postroje nasoukala, a rozběhla se na kraj lodi. Ještě se v rychlosti ohlédla, aby se ujistila jak daleko loď je, a pak se vrhla dolů.
Nebyla si jistá, jak se ta křídla ovládají, a tak chvíli padala volným pádem, než začala fungovat a ona se okamžitě vznesla do vzduchu.
Vítězně se zasmála, zatímco klesala do Blackstaru.
,,Královno temnot!" Zvolala, i když věděla že jí nikdo neslyší. ,,Už jsem tady!"

Taris chodila sem a tam po pokoji, a Asira jí zvědavě pozorovala.
,,Víš že tady nemusíš být, ne? Můžeš se třeba projít po základně, nebo tak..." Navrhla, ale zlatá vlčice si odfrkla.
,,Akorát bych se tu ztratila a o nějakého průvodce nestojím," odpověděla Taris, a konečně se zastavila.
Pokoj, ve kterém se nacházely byl kulatý, a s hladkými, vysokými stěnami, které vytvářeli obloukový strop. Okna neměli žádné, jelikož se nacházeli ve vnitřní části základny, za to v krbu plápolal oheň, a měli tu postele!
Ty už od chvíle, co je Silen vynalezl nebyli tak vzácné, ale Alfa vlci je všechny zabavili. Jediná Taris si na ně pamatovala víceméně dobře.
Ailine ležela na jedné z nich a smutně hleděla do dřeva. Kvůli ní, se nemůžou dozvědět co musí udělat.
Proč se stala Vyvolenou zrovna ona? Nikdy o to nestála a nikdy nebude.

Sirres a Emalf měli víceméně stejný, ale o něco menší pokoj, jako ty tři, ale užívali si ho mnohem víc.
Sirres se poprvé po dlouhé době smál, když proti Emalfovi rozpoutal polštářovou bitvu pomocí telekineze.
,,To není fér!" Vykřikl Emalf a první z polštářů padl na zem v kostce ledu. Pak si vzpomněl na svou druhou schopnost a jednoduše se začal teleportovat po pokoji, takže bylo skoro nemožné ho trefit.
Ve vzduchu se vznášelo peří a už se jim podařilo zašpinit polovinu pokoje.
,,Co se tady děje?" Vešla dovnitř vlčice, která měla na starost pokoje, a Sirres se okamžitě přestal smát a nasadil chladnou tvář.
,,Jen jsme se bavili," pokrčil rameny Emalf, který se teleportoval vedle něho.
,,A kdo to pak má po vás uklízet?" Zavrčela vlčice, a vypadalo to, že je vážně naštvaná.
Emalf se ujal situace. ,,Určitě nikdo, jako vy," usmál se. ,,Na to jste moc krásná"
Vlčici to trochu obměkčilo, jelikož tady neslýchala lichotky moc často.
,,Co kdybyste mě provedla po základně?" Navrhl Emalf, a vlčice se zářivě usmála, její zlost rychle vyprchala. ,,Proč ne?"
Po boku s rudým vlkem vyšla z pokoje a Sirres osaměl.
Pokusil se dát pokoj do původního stavu, ale nemohl odmrazit polštáře ani vyčistit špinavou podlahu, ale tak aspoň něco.
Pak si sedl ke krbu, nechal do sebe sálat teplo a sledoval tančící plameny.