Eldiara: Lovci stínů✓

14.Obavy

Taris nemohla uvěřit, že je zase na útěku. Město nechala dávno za sebou a ona kráčela pouští.
Nebyla v Sarogu ani den, setkala se se svou sestrou, zjistila že je Vyvolená a zase musí někam jít.
Moc by si přála, aby tohle všechno mohla hodit za hlavu, vypařila by se z Eldiary a nikdo by už o ní neslyšel. Jenže nemohla zase zklamat svou zemi, znova ne.
Rozhodla se jít ve dne i v noci, protože se musela od Sarogu dostat co nejdál. Měla takové zvláštní tušení, že Alfa vlci ví o proroctví i o tom, že je jednou z nich.
V duchu se zaobírala nad ostatními členy proroctví. Stihnou to za úplňku k Blackstaru? A kde se vlastně mají sejít? Hlavní město bylo obrovské, takže se může stát, že každý bude u úplně jiné straně hradeb.
Přinutila se na to nemyslet, a spíše se zaměřila jednotvárnou cestu.

Ailine zafuněla námahou, jak teď musela pěkně dlouho šplhat na jeden příšerně vysoký kopec, ale když se dostala na vrchol, únava jí opustila.
Naskytl se jí pohled na široký les a ona věděla že je na místě. Nikdy neviděla tolik stromů pohromadě, a bylo to pro ní něco neuvěřitelného.
Bleskový les. Už je skoro u cíle.
Naokamžik jí ovládly pochyby. Co když to ostatní nestihnou? Co když se opravdu mýlila a byl to jen hloupý sen?
Potřásla hlavou, a začala sestupovat z kopce, šedá srst, zbarvená do stejného odstínu jako mraky nad její hlavou, vlála v jemném vánku.

Asira ani nevěděla že usnula, dokud se neprobrala.
V panice vyskočila na nohy a rozhlížela se, jestli jí náhodou neobklíčili nepřátelé. Nikde nikdo, z nebe se snášel jemný déšť a vzduch byl prostoupený vlhkostí.
Byla ráda že prší, v poslední době pršelo minimálně, což jí dělalo starosti.
Usilovně se snažila myslet na něco jiného než na matku, Farryna nebo cokoliv dalšího, a byla si toho vědoma.
Díru v jejím srdci však nešlo zapomenout.
,,Co bych měla teď jako dělat?" Řekla si. ,,Řídit se tím hlasem?"
Úplněk bude za pár dnů. ,,Je nemožné, abych to stihla!" Zavrčela. A proč by se vůbec měla s něčím namáhat? Určitě je to nějaká další past a její hloupá důvěra jí příjde draho.
Už jednou věřila hezkému hlasu, který říkal hezké věci.
Pak si ale vzpomněla na Lovce stínů. Podívali se na ní, když běželi jejím městem, a to muselo být nějaké znamení. Možná to je jejich plán.
,,Ale já se tam stejně nedostanu za tři dny" zavrčela Asira, a najednou jí svitlo. ,,Leda..."
Kdyby byla ve stínové podobě, byla by tam snad i s předstihem. Jenže ona tu magii nikdy necvičila a nevydrží v té podobě věčně.
,,No, asi to budu muset risknout" řekla si a dovolila si myslet na všechny negativní emoce, které jí v poslední době zastihly. Smutek a žal, nenávist a pocit zrady.
Magii Stínobijců její emoce živily, byla silnější a silnější.
Svět zešedl a ztratil detaily, a ona zajásala.
Tak tedy dobrá, pomyslela si a rozběhla se směrem k Blackstaru.
Letěla mezi stromy jako rozmazaná šmouha, kdokoliv jí viděl, nebyl si jistý, o co se jedná.

Emalf nechal Lávotok už dávno za sebou, kráčel po pusté, spálené zemi a uvažoval, jestli stihne do úplňku dojít k Blackstaru.
Možná by měl trochu přidat na rychlosti, protože se ho začaly zmocňovat obavy. Je nemožné, aby se tam dostal tak rychle, leda by mu narostla křídla.
Prudce se zastavil, jakoby ho uhodilo. No jasně, proč si na to nevzpomněl dřív?!
Kromě ledu, který zdědil po matce, ovládal ještě jednu magii, přesněji schopnost teleportace na krátké vzdálenosti. Nemohl se objevit někde na druhém konci Eldiary, ale když před sebou viděl nějaké místo, mohl se k němu teleportovat.
Nepoužíval to často, jelikož to nikdy nepotřeboval, proto na to zapomněl.
Věděl že mu teleportace ubere hodně sil, ale zároveň zrychlí jeho postup.
Zaměřil se na kámen, který se nacházel daleko před ním a soustředil se.
Jak se to dělalo? Pomyslel si, a snažil se tu magii v sobě probudit.
Nevědomky si k tomu začal pobrukovat písničku, kterou napsala s Kolou. Zabolelo ho z toho srdce. To malé vlče už nikdy nic nezazpívá.
Pocítil, že magie se zatřepotala, on utichl a magie s ním. Nakrčil čumák, a začal zpívat znova, tentokrát silněji a hlasitěji.
Zdálo se mu to... Nebo magie opravdu reagovala na tu písničku? Vypadalo to že ano, cítil v sobě její proudění až se mu ježily chlupy.
Znovu se soustředil na ten kámen a pak se ozvalo ostré lupnutí.
Úžasle se ohlédl na místo, kde před chvílí stál a musel se pro sebe usmát.
Kouzlo mu ubralo víc energie než čekal, ale dalo se to snést.
A tak pokračoval.

Pro Taris nebyla zeleň žádná novinka, jako urozená hodně cestovala po Eldiaře, i když jí to nikdy zvlášť nebralo.
Naposledy se ohlédla na bílé a žluté písky její rodné země a pak vykročila dál.
Když šla nějakou dobu, ovzduší se začalo měnit, dusivé horko pouště nahradil příjemný chlad.
Kdyby pokračovala dál, dostala by se k Blackstaru za chvíli, ale úplněk bude až zítra a ona už byla unavená.
Rozhlédla se, jestli by se nenašel nějaký úkryt, který jí schová před slídivými oky Alfa vlků.
Vítr k ní zavál čerstvý pach jeleního stáda, a únava z ní opadla. Ani si neuvědomovala, jaký má vlastně hlad a došlo jí to až teď.
Hladově si olízla pysky a vydala se po jejich stopě.
Za nějakou dobu uviděla pasoucí se stádo, a ona se pro sebe spokojeně usmála.
Uvažovala, jestli je má ulovit pomocí magie, nebo klasicky. Ona ale měla moc velký hlad a byla moc unavená a na nějaké zbytečně dlouhé lovy neměla čas.
Připravila si paprsek světla a chystala se ho vyslat na nejbližší zvíře, jenže k její smůle nebyla jediný lovec, který se chystal ulovit svou kořist.
Z vysoké trávy najednou vyskočil černý vlk, a přistál na jedné lani a zatímco zbytek stáda se dal na zběsilý úprk, vlk zvíře rychle usmrtil.
Taris se přestala skrývat a podrážděně zavrčela. ,,Zkazil si mi lov!"
Zdálo se, že vlk si jí všiml až teď, a při pohledu na ní ztuhl. Měl jasně modré oči.
Taris napadlo, jestli to není Alfa vlk, ale zaprvé nepáchl jako oni, a navíc, ti by se nikdy nenamáhali, lovit si vlastní kořist.
Když nic neřekl, ozvala se: ,,Hele, co ti je?"
Černý vlk se ježil tak moc, že vypadal dvakrát větší, a Taris si povzdechla.
,,Co jsi zač?" Zeptala se, ale vlk jen ustoupil i se svou kořistí v tlamě a začal jí táhnout pryč jak nejrychleji uměl.
Taris ho zmateně sledovala a bublala v ní zlost. Co to sakra mělo být?
Rozběhla se za ním, a když si jí vlk všimnul, položil kořist a hrdelně zavrčel.

Vím že jsem tu jejich cestu do Blackstaru odflákla, ale čtrnáct kapitol je pryč a stále se všichni nesetkali XD