Boj

2. kapitola - Marc

Probudila mě šílená bolest hlavy. Opět jsem měl okno a snažil jsem se vzpamatovat, kde jsem se to vůbec vzbudil. Moje postel, můj pokoj a smrad jako bych byl po smrti pár týdnů... takže jsem byl doma.

Hodil jsem sprchu a střetl se s Jerrym na chodbě.

,,Tak jak jsi dopadl?" hodil po mně křivý úsměv.

,,Jak si myslíš?"

,,Střihnul jsi jí?"

,,Amandu?"

,,Jo."

,,Že váháš."

,,Věděl jsem to." splácnul ruce a culil se celou cestu do jídelny.

,,Má dobrý nohy."

,,Všiml jsem si i jiných předností." zašklebil se.

,,Až ti bude víc, začneš si všímat i jiných věcí než těchhle." zamrkal jsem na něho a vešel do jídelny jako první.

Všichni se tvářili nějak moc vážně a vlastně jsem si ani nevšiml, že u stolu sedí osoba navíc. Kdyby mě na to otec neupozornil, tak bych ji nepostřehl. Musel jsem souhlasit s Jerrym. Když už najmul tak mladou buchtu, mohla být aspoň pěkná. Rozevláté medové vlasy do půlky zad a nevýrazný obličej mě nijak nezaujal, takže jsem svůj pohled věnoval Jerrymu.

Ani jsem u stolu nebyl celou dobu. Měl jsem chuť na cigaretu a musel jsem odepsat té sexy brunetce ze včera. Ještě, že už jsem byl ve věku, kdy jsem nemusel nějakou chůvu řešit a na druhou stranu jsem byl rád, že na to otec nezůstal sám nebo dokonce nezaúkoloval mě.

Já jsem měl spoustu jiných věcí na práci. Po snídani jsem šel s klukama na tenis. Oběd jsem si dohodl s Lily. Plavovláskou z klubu z minulého týdne.

Odpoledne jsem si sliboval, že mě pozve k sobě a večer jsem slíbil Jerrymu, že ho hodím na mejdan a rovnou se porozhlédnu po nějaké zbloudilé dvacítce, kterou bych nalákal na projížďku v novém Mercedesu.

Můj otec z mého životního stylu šílel. Chtěl, abych se konečně zapojil do těch jeho pracovních činností v hotelu, ale já jsem si jen chtěl užívat života dokud jsem byl mladej.

Možná nastal čas dospět, ale uvědomil jsem si to příliš pozdě. Až když jsem vešel do dveří a pohlédl do uslzených očí všech v domě. Rozbušilo se mi srdce a až Kylie mezi vzlyky ze sebe dostala, že měl otec infarkt a narval to pod náklaďák. Musel jsem se posadit. To musel být zlý sen.

Ani jsem si neuvědomil, že mě Amy nadopovala nějakými prášky na uklidnění, a když jsem se probral, stál tam Dean. Otcova pravá ruka.

,,Marcu, teď je to na tobě."

Přesně tohle jsem nikdy nechtěl slyšet. Nebyl jsem na to připravený. Otec mi říkal, že mě zaučí a pomalu se do toho dostanu, ale já jsem do toho musel skočit přímo po hlavě.

Najednou jsem byl hlava rodiny. Byl jsem to já, kdo musel mít rozum a zastavit svůj předešlý život. Už nepřipadalo v úvahu, že bych dotáhl v pět ráno na mol a celý den se rozhodoval, se kterou si dám rande dneska.

Třásla se mi i kolena, když jsem se podíval po pokoji a viděl ty zhroucené obličeje. Ztratili dalšího člověka, který nám byl drahý. Byl jsem to já, kdo jim teď musel dát naději, že všechno bude dobré.

Utřel jsem si slzy a šel s Deanem do otcovy pracovny.

,,Čeká tě hodně těžké období, Marcu. Je to na tobě a já ti pomůžu. Neboj se."

První týden zrovna nebyl nejjednodušší zvláště, když jsem překročil práh hotelu. Všichni mi kondolovali a to můj stav příliš nezlepšilo.

Nejhorší na tom všem bylo, že v otci vidíte určitého hrdinu a vzhlíželi jste k němu po celý život. Pak najednou není nikdo, kdo by vás vzal za ruku a pomohl z průšvihu. Teď tu nebyl vůbec nikdo. Byl jsem v tom všem sám a připadal jsem si jako bych přeskočil nejmíň patnáct let. Žádná zábava. Jen práce, řešení finančních problémů a ještě nějaké otcovy kšefty, kterých jsem se bál.

Neměl jsem páru v čem otec kšeftoval, aby zachránil celý hotel, ale nelíbilo se mi to ani trochu. Kancelář v hotelu střídal jeden hajzl za druhým. Už od pohledu jsem z nich měl respekt. Neměl jsem tušení, do čeho se otec zapletl a nejhorší bylo, že já jsem v tom musel pokračovat, pokud jsem nechtěl pohřbít celý hotel s restaurací i kasínem. Nechtěl jsem rozhodně udělat radost tomu parchantovi Ryanovi, co si na hotel brousil zuby odjakživa.

Dean mě zasvětil. Praly se tu špinavý prachy těchhle chlápků. V kasínu se jednoduše připsala výhra a vyplatila se mu čistá částka na účet a rozhodně se nejednalo o malé částky.

Bylo to o hubu, ale neměl jsem jinou možnost. Pokud to otec takhle řešil několik let, musel jsem s tím pokračovat.

Měl jsem jasno v tom, že mi bude Ryan v patách. Takže ke všem problémům, ve kterých jsem se ocitl, jsem musel sledovat i kroky toho bastarda. Měl jsem proto plnou hlavu hotelu a všeho okolo a na holky jsem neměl vůbec čas, proto když jedna vešla do kanceláře s Deanem, věnoval jsem jejím nohám dlouhý pohled. Dokonce do mě musel Dean dloubnout, abych ji začal brát vážně.

,,To je Mel. Tvoje asistentka." polkl jsem na prázdno, když se na mě koketně usmála.

Možná jsem na ní čuměl jak pinďour z děravých tepláků, ale téhle by zrovna mezi nohama slušel. Na moment jsem konečně přišel na jiné myšlenky než na tu hromadu práce, která byla přede mnou. Zase tu byl ten starý Marc, kterého jsem měl rád. Ten Marc, co objel každou sukni v okolí. To byl borec.

Ona si byla dokonale vědoma, čím disponuje. Dlouhé nohy, malý zadek a výrazné modré oči mi stačily, abych si o ní udělal svůj obrázek do sprchy. Bohužel byla až moc dostupná. Zdálo se mi jako by se snad sama nabízela.

Počáteční nadšení ze mě bleskově vyprchalo. Ani už jsem neměl chuť na její rudé rty. Ani její drahý parfém nic nezachránil. Já radši dobýval, než abych na takovou holku kývnul a měl jí připravenou na věc.