Boj

16. kapitola

Vzbudil mě chlad a nutkání zvracet. Otevřel jsem zmateně oči a rozhlížel se okolo sebe. Ležel jsem ve sprchovém koutě, nahý a nemohl jsem si vzpomenout, jak jsem se sem dostal nebo co se stalo. Vyzvracel jsem veškerý obsah žaludku a vypláchl si ústa vodou z kohoutku. Připadal jsem si jako bych celou nos narážel hlavou do zdi. Tak šíleně mě mučila ta bolest.

Nacpal jsem do sebe dva aspiriny a vešel do ložnice. Polštáře byly rozházené a deka se krčila na podlaze. Zvedl jsem jí a k nohám mi spadly dámské kalhotky. Úpěnlivě jsem se snažil rozpomenout, ale ani náznakem jsem ze své duté hlavy nic nedostal.

Nikdy jsem si sem ženský netahal. Leda, že by... zatraceně... Amy! Vážně jsem jí dostal do postele a nepamatoval si ani malou chviličku? To bylo za trest.

Oblékl jsem se a trochu nesměle vyšel z pokoje.

U stolu už byly všichni včetně Amy. Zasedl jsem do čela stolu a plaše pokukoval po náznaku, že by se mezi námi něco stalo.

,,Takže včera jste jim to nandali, říkala Amy." zazubila se Kylie.

,,Jo. Nejspíš."

,,Nejspíš?" nadzvedl Jerry tázavě obočí, zatímco já jsem ustavičně sledoval Amy, jak mě snad ignorovala.

,,No já si totiž jaksi pamatuju poslední cestu autem domů a pak mám totální výpadek. Nechápu to, protože jsem měl jen tři skleničky. Připadal jsem si jako by mi spíš někdo něco hodil do pití."

Ještě pořád jsem si nevysloužil jediný její pohled. Jen se trochu zarazila, když jsem promluvil o mé amnézii.

,,Nepovídej." vysmála se mi Kylie.

,,Amy? Neposadíš se k nám?" promluvila na ní Elena.

,,Mám práci." odsekla a Jerry hned podezíravě zapíchl oči na mě.

Jen jsem nechápavě pokrčil rameny a zavrtěl hlavou, abych mu naznačil, že o tom nemám tušení.

,,Amy, udělala bys mi, prosím, kafe?" znovu jsem zkusil navázat oční kontakt, ale bez výsledku.

Zpruzeně popadla konvičku a div mi ji nevylila do klína.

,,Dík." zakousl jsem se do úst zevnitř.

Asi jsem něco podělal a nevím co. Nejspíš jsem jí něco řekl, ale co ty kalhotky? Zatraceně, chtěl jsem strčit hlavu do té konvičky, abych si na něco vzpomněl.

Kylie nenechala Amy samotnou a chystaly něco na odpolední barbecue. Jerry roztápěl zahradní gril, když jsem za ním přišel jako hromádka neštěstí.

,,Co se stalo?" pobaveně překontroloval můj ustaraný výraz.

,,To bych taky rád věděl, ale Amy mlčí a Kylie má pořád za zády."

,,Snad jsi jí něco neřekl v opilosti. Znáš se. Stačila třeba nevhodná poznámka na její křivky. Nebo co já vím. Holky jsou na tohle háklivý."

Vyhýbala se mi úspěšně až do večera a to už jsem vážně nevydržel čekat. Nemohl bych usnout.

Vešel jsem drze do jejího pokoje, zatímco si podle zvuku čistila zuby. Ovšem z mojí přítomnosti nebyla následně vůbec nadšená.

,,Co tu chceš? Vypadni!"

,,Amy, prosím tě, mohla bys mi vysvětlit, co se tu stalo?"

,,Děláš si srandu? Rozleželo se ti to v hlavě a děláš, že si to nepamatuješ? Ubožáku!"

,,Ne počkej, vážně. Nezlob se, ale chci vědět, co se stalo? Řekl jsem ti něco, co ti ublížilo?" přimhouřila oči a zhnuseně se na mě podívala,

,,Tak ty si nic nepamatuješ, jo?"

Zatvářila se, jako by mi nevěřila ani slovo.

,,Přísahám! Amy, omlouvám se, ať jsem provedl cokoliv."

,,Hmm..."

,,Co se stalo? Co jsem ti řekl? Mrzí mě to."

,,Jsi kretén, Marcu. Vypadni!"

,,Ale proč, Amy, prosím."

,,Vážně si nepamatuješ, co jsi udělal?"

,,Co? Vyjel jsem po tobě?" vypadlo ze mě a trochu jsem těch slov litoval.

,,Kdyby jen vyjel..."

Zhluboka jsem se nadechl a chtěl se smát. Takže se mezi námi fakt něco stalo.

,,Co?"

,,Ano, vyjel, ale u toho jsi neskončil. Sprostě sis vzal, co jsi chtěl násilím." nahrnuly se jí do očí slzy.

,,Cože? Já?"

,,Ne asi, jsem se znásilnila sama, debile! Ale můžeš být v klidu, neudám tě. Nemohla bych žít s tím, že jsem tě nechala zavřít a děti by skončily v sirotčinci." zamračila se na mě.

Připadal jsem si jako bych to nebyl já. To nemohlo být možné. Nikdy jsem tohle neudělal a ženě bych ani neublížil. Takhle ne.

,,Ne." posadil jsem se šokovaně na její postel.

,,Doufám, že jsi spokojený, když jsi dostal, cos chtěl."

,,To nemůže být pravda. To bych nikdy neudělal."

,,Nevím, co sis vzal nebo co ti dali oni do pití, ale vážně se bojím s tebou být o samotě, takže radši jdi."

,,Amy, mrzí mě to. Já se nepoznávám. Neudělal bych to nikdy nikomu. Nechápu to."

,,Ani já ne a teď už zmiz."

,,Amy, odpustíš mi to, že jo? Byl jsem mimo. Prosím."

,,Jestli okamžitě neopustíš můj pokoj, už mě v tomhle baráku neuvidíte."

,,Dobře. Jen mi prosím, odpusť." vstal jsem.

,,Vypadni!"

Vyhodila mě z pokoje a já ještě k těm všem potížím musel přidat další. Nedokázal jsem si spojit sebe a znásilnění. Amy mi sice sexy přišla, ale nevzal bych si to násilím. Takový jsem nebyl. Neměl jsem zapotřebí něco takového. Pokud jsem však měl v sobě nadvládu nějakých opiátů, nemohl jsem s jistotou tvrdit opak.